Vážená paní předsedající, vážené kolegyně, kolegové, vážená vládo, návrh zákona o státním rozpočtu patří k nejdůležitějším zákonům, které každý rok projednáváme. Návrh rozpočtu na rok 2012 je nesporně výsledkem rozsáhlé práce, což dokazují stovky stran a tisíce čísel, nicméně toto množství vynaložené práce a velký rozsah v žádném případě není zárukou kvality. Svědčí o tom i postoj ministra financí, který opakovaně sdělil, že čísla jsou vlastně nereálná a rozpočet se bude muset příští rok upravit.
Považovala bych proto za logické takto sestavený rozpočet vůbec neschvalovat. Předložený návrh totiž nevychází z konkrétní analýzy stavu a příčin hospodářské a sociální situace v České republice, nevěrohodné jsou údaje o předpokládaném vývoji ekonomiky v příštím roce a ve střednědobém výhledu. Návrh rozpočtu nereaguje na poslední aktuální předpovědi ekonomického rozvoje u nás i ve světě, dokonce v zájmu optimismu používá některá tvrzení v rozporu s realitou. Například o současné úrovni ekonomiky a nezaměstnanosti. Nevytyčuje také konkrétní cíle vlády v příštím roce v ekonomické a sociální oblasti.
Kromě meziročního růstu HDP, míry nezaměstnanosti, inflace a vývoje spotřeby nepředkládá konkrétní program opatření ke stimulování růstu ekonomiky, tvorby pracovních míst, protiinflačních opatření a podobně. Kromě plošných škrtů nemá žádný konkrétní program racionalizace rozpočtových výdajů státu, ani protikorupčních opatření. Celkově snižuje příjmy a zvyšuje náklady především sociálně slabší většině obyvatelstva na straně jedné a na straně druhé podporuje zvýšení již dnes často neoprávněně vysokých příjmů skupině vyvolených. Ti chudší vlastně přispívají bohatým. Takové je pojetí solidarity současné pravicové vlády.
V návrhu chybí i protikrizová opatření a opatření ke zmírnění důsledků krize. Nejsou brány v úvahu poslední prognózy mezinárodních organizací, které konstatují, že oživení ekonomiky podstatně zesláblo, že situace globální ekonomiky je vysoce nejistá, přičemž další zhoršení se dá očekávat letos, i příští rok. Hovoří o tom i poslední údaje statistiky. Dynamika vývoje průmyslu se snižuje, stavebnictví je v hlubokém propadu, zakázky jsou minimální. Na tato fakta však předložený návrh rozpočtu nereaguje, není zde nastíněna žádná rozvojová strategie. Nelepší se ani situace v růstu zaměstnanosti, respektive v poklesu nezaměstnanosti. Nezaměstnaných, přesněji počet uchazečů o zaměstnání evidovaných na úřadech práce, bylo koncem září 475 tisíc. To je o 25 tisíc méně než před rokem. Avšak každý měsíc se z evidence uchazečů, tedy oficiálně nezaměstnaných, vyřazuje kolem 20 tisíc osob bez nástupu do zaměstnání. A bude jich ještě mnohem víc poté, co si strany vládní koalice schválí zpřísnění podmínek pro podporu v nezaměstnanosti, které umožní, aby byl nezaměstnaný vyřazen z evidence už po dvou měsících. Občan sice práci nesežene, ale mezi nezaměstnanými vykazovanými Ministerstvem práce už zahrnut nebude.
Podle čtvrtletního šetření Českého statistického úřadu bylo ve druhém čtvrtletí tohoto roku takových nezaměstnaných, tedy oficiálně nevykazovaných, 186 tisíc. Skutečný počet lidí bez práce je tedy u nás téměř 700 tisíc. Míra nezaměstnanosti tedy není 8 %, ale kolem 11 %. Taková je realita, kterou vláda Petra Nečase nechce brát na vědomí. Reálná není ani průměrná míra inflace, s kterou vláda pro příští rok počítá. Skončí totiž například regulace nájemného, které na mnoha místech vzroste o desítky procent. Porostou i další ceny bydlení, jako je energie, voda, teplo a další. Růst DPH zvýší ceny většiny zboží včetně léků. Zvýší se životní náklady zejména rodin s dětmi a seniorů, náklady na zdravotnictví, školství a podobně. Nelze proto počítat s růstem spotřeby domácností o 2 %. Bude to daleko méně, spíš stagnace a pokles. Přitom spotřeba domácností tvoří 50 % výdajové stránky HDP.
V další části bych se krátce zastavila u rozpočtu školství. Na první pohled vypadá tato kapitola příznivě. Oproti roku 2011 jsou výdaje navýšeny o 7,8 %, ovšem při podrobnějším prostudování a porovnání zjistíme, že po započtení inflace půjde pouze o 5,8 % a v porovnání s rokem 2009, tedy s rokem, během něhož bylo školství financováno nejlépe za poslední roky, přetrvává i v roce 2012 pokles, a to o 2,7 %. Takže celkově žádná sláva. V regionálním školství poklesly výdaje v porovnání let 2012, 2009 o 1 %, po započtení inflace přibližně o 3,8 %. Přitom nárůst výkonů se nejvíce projevil zejména v tomto školství. Například počet žáků mateřských škol, v některých místech také základních škol, se zvýšil. Platy však nárůstu výkonů a náročnosti ve školství neodpovídají. Velké problémy jsou ve školách mateřských, kde kvalifikované učitelky se střední školou mají až urážlivě nízkou výplatu, nadšeni nemohou být ani učitelé škol základních.
Pro srovnání, v zemích OECD pobírají učitelé základních škol o 77 % vyšší plat, než je průměr vysokoškoláků. U nás berou po 15 letech polovinu toho, co mají v průměru ostatní vysokoškoláci. Přitom se zvyšuje počet vyučovacích hodin na základních a středních školách vzhledem k tomu, že rámcový vzdělávací program předepisuje větší počet hodin výuky než dříve platné osnovy. Toto zvyšování bude ještě v následujícím roce pokračovat. Přetrvávat budou také problémy týkající se zoufalých platů nepedagogických pracovníků a dále se budou školy potýkat s nedostatkem peněz na ostatní neinvestiční výdaje, kterých je rok od roku méně. Chybí prostředky na učebnice, přičemž na některých školách se učí podle 14 let starých doslova učebnicových salátů, protože na nové nemají. Jinde si žáci v rozporu s ústavně danou bezplatnou povinnou školní docházkou musí platit pracovní sešity, které nahrazují učebnice. Nebude na učební pomůcky, na kurzy pro žáky a studenty, další vzdělávání pedagogických pracovníků.
Zcela nepřijatelné je pro KSČM snižování výdajů na vysoké školy. V roce 2012 jsou rozpočtované výdaje o 5,4 % nižší než v roce 2011, po započtení inflace o 7,4 %. V porovnání s rokem 2009 je snížení po započtení inflace již 18,4 %. Vysoké školy přicházejí o 1,3 mld., oproti roku 2009 zhruba o 3 mld. korun. Na jednoho studenta se rozpočet sníží o 5 tisíc z 65 na 60 tisíc korun. Vysoké školy jsou podhodnoceny trvale. Mnohé z nich už velmi obtížně zajišťují výuku, knihy, přístroje, vybavení. Není divu, že proti snížení rozpočtu se ozvala Rada vysokých škol. Jako reakci na tuto kritiku zazněl argument, že chybějící finance budou dorovnány z evropských fondů. Čerpání však bývá, jak víme z minulosti, značně nejisté. Navíc tyto peníze nejsou určeny pro pražské školy, a přitom například Univerzita Karlova produkuje nejvíc vědeckých výsledků ze všech českých škol.
Snížený rozpočet pro vysoké školství ohrožuje kvalitu vzdělání a konkurenceschopnost českého vysokého školství i ekonomiky České republiky. Česká republika dlouhodobě zaostává ve výdajích na vysoké školy za vyspělými zeměmi. Patnáctka zemí OECD dává 1,5 % HDP, Česká republika však plánuje na příští rok jen 0,55 %. Za této situace vládní koalice vytahuje kartu školného. Je to další hazard s úrovní české vzdělanosti, pokus o sociální síto a nastavení bariéry talentovaným studentům ze sociálně slabších rodin. Nezodpovědné a sociálně necitlivé je také snižování prostředků na protidrogovou politiku, sociální prevenci a prevenci kriminality. V součtu se sice nejedná o velké částky, celkem jsou rozpočtovány výdaje asi na 40 mil. korun, ale v zásadě je to krok špatným směrem už proto, že Ministerstvo školství samo uznává nutnost řešit rostoucí problémy v těchto oblastech.
Nelze souhlasit také s navrhovaným snížením prostředků po započtení inflace o 4,3 % na činnost v oblasti mládeže. Tyto prostředky jdou z velké části na podporu občanských sdružení dětí a mládeže nebo pracujících s dětmi a mládeží. Snižování peněz je dlouhodobý trend. V porovnání s rokem 2009 po započtení inflace snížení o 18,2 % .
Na závěr k této kapitole jednu poznámku. Průměrné výdaje na školství v zemích OECD činí 6,1 % HDP. Česká republika vydává na školství pouze 4,5 % HDP a je tak z 34 zemí OECD na předposledním místě. Myslím si, že tento údaje by vládu rozhodně neměl nechat klidným. Uvedené příklady dokazují, že návrh vlády je takříkajíc na vodě, je postaven na nereálných číslech a na zákonech, které ani ještě nejsou schváleny Parlamentem. Zpracování těchto legislativních změn do návrhu zákona o státním rozpočtu je nátlakem vlády na Parlament, který je tak postaven před hotovou věc. Způsob, jakým je návrh rozpočtu sestaven, povede k dalšímu rozevírání nůžek mezi bohatými a chudými. K tomu, že středně příjmové skupiny se propadnou do nízkopříjmových a lidé na hranici chudoby spadnou na dno.
Loni žilo v České republice na hranici chudoby téměř 936 tisíc lidí, což je podle ČSÚ o 50 tisíc více než v roce předcházejícím. Je zřejmé, že zvyšování počtu těchto občanů a jejich rodin bude pokračovat. Stále více se budou dostávat do začarovaného kruhu dluhů půjček bez vidiny řešení, bez perspektivy. V příštím roce na ně dopadnou všechny možné tzv. reformy, které pro ně připravila vláda Petra Nečase. Reforma sociální, která omezí pomoc státu rodinám s dětmi, lidem s nižšími příjmy, seniorům, nezaměstnaným, zdravotně postiženým. Reforma zdravotní se stále vyššími platbami za zdraví a péči, důchodová, daňová, kdy zvýšením DPH se zdraží prakticky všechno, ale i plánované zavedení školného, které vláda chystá pro vysokoškolské studenty. K tomu privatizace zdravotnických zařízení, sociálních služeb, školství, na nichž doplatí občané i státní rozpočet jako takový.
Z uvedených, ale i dalších důvodů nemohu návrh státního rozpočtu podpořit. Děkuji.
