Za prvé, mnozí poslouchají projevy jinde než tady - nejsme jediní, dělají to i vládní poslanci, to není vůbec důležité - ale ten trapný průběh včera. Ptal jsem se řečnicky pana předsedy, jestli se dobře baví. Včera jsem se ptal: bavíte se dobře, pane předsedo, prostřednictvím místopředsedy jsem se samozřejmě včera ptal, možná jste se dobře bavil. A řekl jsem včera - já to zopakuji a neříkám to rád - jsem přesvědčen, že jste nedorostl do role třetího největšího ústavního činitele. A zažil jsem jiné předsedy Sněmovny, když jsem byl v opozici. Ti se k nám chovali jinak. Ne, že by souhlasili s našimi návrhy. Taky hlasovali proti, to je naprosto v pořádku. Nikoho nepřesvědčuji, aby měnil svůj politický názor. Takové ty hrátky, kolik tady sedělo, když mluvila paní ministryně, kolik tady sedělo poslanců ANO, já nevím. A nepočítám to. A není to důležité. Důležité je, kolik hlasovalo, a jak k tomu přistoupila Sněmovna. My nejsme podřízeni vládě. Tady pan předseda říká - já pak poprosím ministra, když budou nová pravidla, jestli by nepřišel, když má čtyři. Jaké prosil? (Zvýšeným hlasem.) My si máme ministry předvolávat! Ne je prosit, aby přišli!