Děkuji, pane místopředsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, vážený pane poslanče, já začnu pozitivně a skončím negativně.
Vyslechl jsem – a v té negaci mě utvrzují i závěry výborů, které tento zákon projednávaly. Tento zákon neprojednával zdravotnický výbor. Nevím proč, ale prosím, takhle to bylo rozhodnuto. Já bych řekl, že ten návrh zákona vítám, protože skutečně přináší transparentnost do vztahů velkých firem, jako je ČEZ, ČD Cargo atd., to je naprosto v pořádku. Navíc chrání bezpečnostní zájmy občanů České republiky a je proti nevýhodným smlouvám. Tolik ta pozitiva.
Ten zákon vytváří negativní dopad na některé subjekty, na které dopadá. Státem řízené jsou fakultní nemocnice a ústavy, které jsou v přímé podřízenosti ministerstva. Já, jako představitel fakultní nemocnice, skutečně nemám problém zveřejnit všechny smlouvy nad 50 000. Mně je to naprosto jedno, klidně je zveřejníme bez nějakých problémů a tím naplníme dikci této novely. Problém je v tom, že firmy, se kterými máme dojednané jednotkové ceny – a ty ceny jsou velmi dobré – v České republice máme ceny především léků, které jsou na § 16 velice nízké, a v okamžiku, kdy ceny zveřejníme, tak nás podle toho, co nám velké firmy říkají a distribuční firmy říkají, zažalují.
Takže jsme se dotázali Ministerstva zdravotnictví, jak se máme chovat? Jestli máme zveřejňovat, nebo můžeme nezveřejňovat. Navíc je tam situace, která je naprosto nevyrovnaná. Představte si, že ministerstvem řízené organizace tuto povinnost mají. Stejně velké nemocnice, nebo jen o malinko menší, které jsou v soukromých rukách, tuto povinnost nemají, a přitom čerpají prostředky z veřejného zdravotního pojištění. Jiné prostředky nemáme. My si vyděláme tolik, kolik dostaneme od pojišťoven. Stejně tak dostane, ať nikoho nejmenuji, Penta nebo AGEL. Takže je tam výrazná nevyrovnanost, která mi vadí a která na nás dopadá.
A teď k těm žalobám. Pan poslanec říkal, že je to tam nějak vysvětleno jinak, firmy se tváří jinak. Ptali jsme se Ministerstva zdravotnictví, jak se máme chovat, jestli máme zveřejňovat. „Samozřejmě, zveřejňujte.“ „Oni nás zažalují.“ „Tak to je prima, to rozhodne soud.“ Takže já mám dvě možnosti. Buď abdikovat, protože nesplňuji příkaz ministerstva, nebo se nechat soudit. Já bych byl pro to první řešení, protože to je méně bolestivé a způsobí mi to naprosto klidný důchod.
Dámy a pánové, já budu, pakliže to nebude zamítnuto, a já tuším, aniž bych chtěl cokoliv přivolávat, že rozhodnutí výboru je takové, tak předložím pozměňovací návrh, který by vyňal jednotkové ceny, podobně jako to má Budvar – Budvar má taky svoje obchodní tajemství – vyňal jednotkové ceny léků z tohoto zákona a jak říkám, načtu ho, pokud dojde k podrobné rozpravě. Děkuji vám.
