Chtěla bych poděkovat za hezké přivítání a musím konstatovat, že se těším na vzájemnou spolupráci.
Pokud jde o tento tisk, jak jistě víte, paní senátorky a páni senátoři, je to dlouhodobě připravovaný materiál ministerstvem spravedlnosti, prakticky od roku 2016 a byl v dlouhodobých legislativních pracích ministerstva spravedlnosti.
Cílem je stabilizovat a zkvalitnit výkon znalecké činnosti. Současná úprava je zastaralá. Dovoluji si upozornit, že je 40 let stará, je obsažena v zákoně o znalcích a tlumočnících z roku 1967. Zákon byl čtyřikrát novelizován, naposledy v roce 2017, kdy reagoval na přestupkový zákon. Odborná veřejnost už dlouho volala po zákonu novém a příprava zabrala mnoho a mnoho let.
Znalecký zákon je projednáván v Poslanecké sněmovně již od roku 2018 a diskuse byly velice intenzivní a rozsáhlé. Na základě připomínek odborné veřejnosti a ve spolupráci s poslanci ústavně-právního výboru byl návrh částečně přepracován. Výhrady jsou podle části senátorů také velice významné a doporučují Senátu projednávaný návrh zákona zamítnout.
Domnívám se, že se jedná o neadekvátní kritiku a bylo by nešťastné tak významnou normu v této fázi legislativního procesu zamítnout.
Hlavní výhrada, která zde zaznívá, je centralizace znalecké agendy na ministerstvo. A k tomu bych chtěla zdůraznit, že již dnes vykonává část agendy výlučně ministerstvo, a to v oblasti znaleckých ústavů a znalců, kteří působí v ústředních orgánech, a to v oblasti znaleckých ústavů a znalců a vědeckých a výzkumných ústavů.
V rámci projednávání tohoto návrhu se objevovala celá řada zásadních připomínek a některé byly v podstatě označeny dokonce za protiústavní. Na Legislativní radě vlády se celá řada expertů přiklonila k názoru, že model předsedů krajských soudů by skutečně mohl být protiústavní.
Většina poslanců se přiklonila k modelu centralizované správy znalecké agendy a dohled ministerstva se jevil účelnější než stávající dohled krajských soudů, a to v doprovodu s argumenty, že soudy by měly především soudit a ne vykonávat správní činnosti. Ministerstvo se zdá být navíc pro tuto činnost lépe vybavené, disponuje v současné době i poradními sbory a v těchto poradních sborech jsou nejvýznamnější odborníci dané profese.
Dále je nutné si asi uvědomit, že agendu v drtivé většině případů nevykonávají předsedové samotní, ale referenti na znaleckých odděleních, kteří nejsou právníci. Dohledovou činnost téměř nevykonávají. Tolik možná k názoru ústavně-právního výboru, že by se nemělo měnit, co funguje.
Pokud jde o předsedy krajských soudů, navíc nejsou v přístupu k výkonu znalecké činnosti jednotní, tam je to skutečně různorodé. Další představitelé justice se k roli krajských soudů ve znalecké agendě stavějí zdrženlivě až negativně. Příkladem je Nejvyšší soud, který ve svých připomínkách uvedl, že pověřením předsedů krajských soudů došlo k vytvoření hybridních správních úřadů, kdy se v osobě předsedy soudu střetává na jedné straně výkon spravedlnosti jako originální výkon soudní moci a na druhé straně působnost správního úřadu na úseku činnosti znalců jako typický orgán výkonu veřejné správy.
Nejvyšší soud odmítl tyto kompetence a trval na převedení této pravomoci na ministerstvo spravedlnosti.
Stávající podoba návrhu zákona je výsledkem dlouhodobého projednávání a v celé řadě věcí také výsledkem kompromisů. Najít řešení schůdné pro většinu zainteresovaných bylo téměř nemožné.
Zájmy v oblasti znalectví jsou extrémně rozdílné a jediné, co je spojuje, je snad jen požadavek na vyšší finanční ohodnocení.
Dnešní zákon není funkční. Dohled nad znalci není efektivní. Máme tu znalce, kteří podávají nekvalitní posudky a stále v systému fungují. Systém nutně potřebuje změnu, a věřím, že nový zákon může přispět ke zkvalitnění a stabilizaci znaleckého odvětví.
Závěrem chci jen dodat, že účinnost zákona je navržena od 1. ledna 2021. Domnívám se tedy, že se jedná o dostatečný časový prostor, který zajistí adekvátní čas na řádnou přípravu.
K ostatním návrhům se pak ráda vyjádřím.
Vážené senátorky, vážení senátoři, děkuji za pozornost.
