já už budu stručný. Tady se bohužel smotává několik věcí dohromady tím, jak vznikly pozměňovací návrhy ještě v průběhu projednávání a byly tam doplněny některé další věci, takže debata je lehoulince nestrukturalizovaná, skáče se pořád z marihuany a lékáren na lékový záznam a zpátky.
Já jsem se přesto chtěl krátce vyjádřit k lékovému záznamu. Nemám nic proti tomu, aby vznikal, ale pokládám za velikánskou chybu resortu a vlády jako celku, že se jde touto povinnou cestou, že automaticky každý je v registru, pokud si neřekne, že v registru být nechce. To prostě pokládám za velikánský omyl, strukturální omyl této vlády, která si pořád myslí, že občany musíme nějakým způsobem vychovávat. Speciálně podle mého názoru v otázce pacientů je to přesně obráceně. Každý pacient, který chodí ke svému doktorovi, zejména ti starší pacienti k tomu doktorovi mají přece důvěru, naprosto logicky, on má být ten, kdo jim vysvětlí a řekne jim: Milý pane, pro vás je užitečné, berete čtrnáct léků, pro vás je užitečné, aby o vás tento lékový záznam byl veden, nechte si ho. Kdyby se vám něco stalo, když přijedete na urgentní přijetí do nemocnice, aby věděli, co berete, co vám mají předepsat nebo nemají předepsat, kde je nějaký konflikt nebo není. Ale řekne to ten doktor tomu svému pacientovi. Ten to bude vědět, že to je vedeno. Proč potřebuje někdo znát můj lékový záznam, když žádné léky neberu? Proč musím být v systému a musím žádat, že z něj chci být vyňat?
Takhle se jde úplně obrácenou cestou, podle mne chybnou. Já jsem o tom párkrát s panem ministrem i s jeho různými náměstky diskutoval veřejně i soukromě, kde se říká: No my na to uděláme obrovskou informační kampaň, kde každému vysvětlíme, že se může odhlásit. To jsou kampaně, na které se akorát vyhodí peníze, místo toho, abychom šli naprosto přirozenou cestou. Každý doktor to vysvětlí svému pacientovi a přesvědčí svého pacienta, že to pro něj je užitečné. A ten pacient bude vědět, proč se to vede, nač se to vede, jestli je mu to k něčemu dobré nebo není, a řekne mu to jeho osobní doktor, který se o něj stará.
Tak ne, my řekneme, bude to ze zákona a uděláme velkou informační kampaň. A ještě tady byly řečeny některé komplikace, které s tím vznikají, jako že se například musí zajít na CzechPoint, musí tam být ověřený podpis a další a další věci, což samozřejmě část populace v této zemi vůbec nezvládá a zvládat nebude, ale s tou už se zřejmě v představách Ministerstva zdravotnictví moc nepočítá, resp. to už jsou přesně ti, o které se stará stát, a stát za ně rozhodne, co je pro ně dobré a správné.
Prostě mám dojem, že kdybychom se vydali obrácenou cestou, kterou navrhuji společně s kolegy od Pirátů, a řekli si: pokusme se lidem vysvětlovat, co je pro ně dobré, a ne je k tomu ze zákona přinutit, udělali bychom lépe pro znalost těch lidí, pro znalost těch doktorů i pro celkové vnímání sama sebe a své odpovědnosti za své zdraví, než když jdeme touto cestou, která říká všichni povinně, a kdo je rebel nebo pankáč, nebo jak se to dneska říká, tak ten se může odhlásit.
Děkuji za pozornost.
