Pro KSČM tak nyní začíná období obrovské výzvy, které ještě nikdy ve své historii nemusela čelit, a tou je reprezentovat celou českou levicovou scénu na půdě tak významné politické instituce, jakou je Evropský parlament. ČSSD nám sice logicky ani na půdě Evropského parlamentu nebyla zrovna věrným spojencem a zejména v otázkách investic EU do zbrojení byly naše pozice zcela protikladné, ale nelze zastírat, že zejména v boji proti dvojí kvalitě potravin jsme dokázali stát na stejné straně.

Bude tedy nyní již zcela na KSČM za české voliče v EU prosazovat sociální politiku a bojovat za zájmy našich občanů. Budeme to my, kdo budou tlačit, aby si EU uvědomila, že v rámci honby za jednotným trhem zcela zapomněla na sociální stránku věci a dnes vidíme propastný rozdíl mezi životní úrovní mezi některými regiony, ale i mezi starými a novými členskými státy. Budeme také dbát na to, aby země EU nezapomněly, že všechny podepsaly „Cíle udržitelného rozvoje OSN“. Hned prvním cílem této agendy je „vymýtit chudobu ve všech jejích formách všude na světě“. Povšimněte si prosím, že zde není napsáno v rozvojových zemích či Africe apod., ale všude na světě, tedy i v Evropě a České republice. V tomto boji nám pravice toužící na chudobě parazitovat rozhodně nepomůže.

KSČM bude v Evropském parlamentu prosazovat, aby v EU zněl hlas občanů a občané věděli a hlavně reálně poté i viděli, že je EU slyší a koná. Jedním ze způsobů, jak toho docítil, jsou evropské občanské iniciativy, které měly vybudovat most mezi občany a EU a dát lidem možnost navrhovat legislativu. V původním nastavení tento mechanismus však pozitivní výsledky nepřinesl a naopak vedl k dalšímu rozčarování z EU. Ani nedávná revize nedává příliš nadějí v to, že by se to mělo změnit, a je tedy třeba dalších změn, aby mohl tento mechanismus fungovat pro občany skutečně efektivně. To pravice preferující zákulisní jednání s korporacemi neuvidí ráda, ale jedná se o nutnou změnu.

Volební propad tradiční celoevropské koalice lidovců a sociálních demokratů je sice rozhodně vítaný, jelikož za předsedu Evropské komise zvolila Jeana-Clauda Junkera, ale jelikož se k zavedenému tandemu připojí liberálové, není důvod jásat. Neoliberální triumvirát totiž bohužel nedává mnoho nadějí na žádnou závratnou změnu EU. Z pohledu české politiky se však jeví poněkud směšný fakt, že v rámci nejpravděpodobnější koalice se v Evropském parlamentu sejde KDU-ČSL, TOP 09 a ANO. Pokud v této koalici dojde k nějakým rozporům, stane se pomyslným jazýčkem na vahách politická skupina Zelených/ESA, ve které se usídlila Česká pirátská strana. V Evropském parlamentu tak bude možno vidět výjev z Poslanecké sněmovny zcela neznámý.

Nehodlám zakrývat, že jsem z výsledků zklamaná. Mohla bych se sice kolébat faktem, že jsem získala pátý největší počet preferenčních hlasů ze všech kandidátů, ale jsem primárně týmová hráčka, a tak mě to u srdce příliš nehřeje. Jsem přesvědčená, že se naší kandidátce podařilo vystoupit ze světa stigmat o tom, že je KSČM starou stranou bez budoucnosti a že je česká levice natolik rozhádaná a nesoudržná, že se nedokáže spojit. Obě tato tvrzení byla postavena na hlavu a to považuji za úspěch. Výsledky známe a teď si musíme vyhrnout rukávy a bojovat za české občany, což dělá pouze a jedině česká levice a my jsme nyní její jedinými zástupci.