Dnes se mezi sebou dohadují ministři spravedlnosti a financí, kdo je za liknavost odpovědný. A řekněme si, že nechat bez odpovědi takovou žádost je neuvěřitelné. Otázka přece nestojí, jak říká ministr financí, zda nám uvedená částka někde chybí nebo ne. Zda jsou nebo nejsou z trestné činnosti rozhodne soud. V této chvíli o tom bude jednat soud ve Švýcarsku. On bude ta autorita, která rozhodne, zda byl nebo nebyl spáchán trestný čin. A v jednom řízení může rozhodnout také o náhradě škody. V tomto konkrétním případě zmrazili na účtech celou částku a chtějí ji jen vrátit tam, kam patří. Česká strana měla prostě a jednoduše odpovědět na požadavek soudu.
Dnes jsme ve stadiu, že není důvod tajit o co švýcarský soud požádal. Nebylo by tedy od věci, kdyby žádost z jara letošního roku byla zveřejněna. Veřejnost by měla vědět, co po nás soud žádal a proč byl takový problém tolik měsíců váhat s odpovědí. Pokud tato věc byla na uzavřeném jednání vlády, pak je na místě i otázka proč bylo jednání tajné.
Prázdná jsou hesla o rozpočtové odpovědnosti, pokud se vláda není schopna usnést, že po takové žádosti nenásleduje úkol jednomu z ministrů - okamžitě do Švýcarska poslat odpovědného zástupce, seznámit se se spisem a tedy všemi okolnostmi případu, kterými policie a státní zastupitelství, či prokuratura disponují a na základě těchto (nikoliv českých) podkladů rozhodnout. Samozřejmostí musí být znalost švýcarského práva. Pokud dnes jeden ministr říká opak toho co druhý, nesvědčí to o profesionálním přístupu.
Připojit se k trestnímu řízení s náhradou škody ve Švýcarsku neznamená, že musíme nezbytně nutně mít na české straně trestní spis. K trestnému činu mohlo dojít na území Švýcarska nebo jen ve Švýcarsku vyšel najevo a proto je věcně či místě příslušný zdejší soud. My se prostě podřídíme jeho rozhodnutí. A rádi. Na příjmové straně rozpočtu chybí pro příští rok 105 miliard.
Jen na okraj, 2.11.2011 jsem při rozpravě k rozpočtu na problém upozornil. Rozpočet nepodpořím, pokud nebude vláda řešit také příjmovou stránku rozpočtu. Nejen na této kauze je vidět, že se raději škrtá a zvyšují se daně, než by se řešila šedá ekonomika a ministr financí se naučil vybírat daně způsobem padni komu padni.