Děkuji. Tehdejší Poslanecká sněmovna vyškrtla tuto část zákona, což se negativně odrazilo ve vztazích mezi českou společností a Čechy žijícími v zahraničí. Do komise, jejíž jsem momentálně předsedou, přišlo několik petic ze zahraničí a také stížnosti, protože se často stávalo, že jedna rodina měla děti s českým občanstvím a děti bez českého občanství, protože tento zákon tam udělal určitou časovou dělící čáru.

Předkládaný materiál tedy napravuje tuto chybu. Ve druhém čtení pan poslanec Koten navrhl zamítnout novelu a návrh odůvodnil několika důvody. Jednak tím, kolika osob se to bude týkat, kolik to bude stát, a zda existuje společenská poptávka po tomto řešení. Na tomto místě cítím potřebu zdůraznit, že se skutečně jedná o děti Čechů, kteří se československého občanství nikdy dobrovolně nezřekli.

Ve většině případů našich krajanů v zahraničí je nutné zdůraznit, že se jedná o lidi vzdělané, o lidi, kteří se nebojí změny a dokážou se postarat sami o sebe. Jsou to lidé, kteří vždy cítili sounáležitost s Českou republikou a v cizině nám dělají dobré jméno. Navíc je prokázáno, že od Čechů pobývajících v zahraničí do České republiky přichází ročně cca 60 miliard korun.

V tomto kontextu mi přijde obava, že by mohli zatěžovat náš sociální systém skutečně směšná. Umožnit dětem či vnučkám a vnukům občanům bývalého Československa získat občanství České republiky, ke které by se rádi hlásili či trvale hlásí, případně se o ně jakkoliv postarat, považuji za elementární slušnost.

Na závěr bych ještě jednou rád poděkoval členům obou výborů, tedy ústavněprávního i bezpečnostního, že novelu vcelku bez výhrad podpořili. Ministerstvo vnitra dle mých informací nemá s novelou žádný problém, tudíž bych si vás všechny opět dovolil požádat o podporu. Děkuji.