Polovičatě je například řešena věc předškolního školství, kdy má ministr Josef Dobeš podle své koncepce dojem, že vše spasí tzv. firemními školkami. To je samozřejmě zcela naivní řešení. Oblast, kterou koncepce neřeší vůbec, jsou vysoké školy.

Navíc celá Dobešova koncepce stojí na testování, které odevšad vykukuje jako jakési zaklínadlo - státní maturity, testování žáků 5. a 9. tříd. Jak už jsem ale několikrát varoval, testování může být dobrý sluha ale zlý pán, což dokazují také zkušenosti ze zahraničí. Na jedné straně Josef Dobeš tvrdí, jak je třeba testovat a podporovat vzdělávací programy, na straně druhé ruší portály pro pedagogy, které se o to snažily a byly zavedené.

Obzvlášť úsměvná je kapitola odměňování ve školství. Josef Dobeš je totiž ten poslední, kdo by měl na téma odměňování pedagogických a nepedagogických pracovníků hovořit. Byl to on, kdo totálně rozvrátil systém odměňování pedagogů i nepedagogů.

Šokující je naopak návrh na nové financování regionálního školství, kdy je mezi řádky koncepce prakticky navržena likvidace malých venkovských škol. Koncepce také naznačuje jasnou snahu o odebrání kompetencí samosprávám, tedy krajům a obcím. Vůbec navíc nejsou nikde začleněny prvky kvality, jak bylo původně slibováno.