Proč skrývat národní identitu pachatele znásilnění?
Třicetiletého Afričana Abdallaha D. propustili ráno z drážďanské věznice, kde seděl 46 dnů za vyhrožování sociálnímu pracovníkovi smrtí a za jízdu načerno. Kromě toho jej Němci začali stíhat za násilné trestné činy. Žádost o azyl mu zamítli a hrozila mu deportace. Zmizel do Čech a pár hodin potom, co vyšel z kriminálu, znásilnil a okradl šestnáctiletou dívku. Tato neřízená střela (z africké Mali či z Libye či odjinud) je bez dokladů a bez prostředků. Násilník po právu skončil v litoměřické base. Jenže jak se objevila zpráva o jeho zatčení sluníčkáři opět hysterčí.
Jenom namátkou se podívejme do Britských listů, kde se dozvíme, že „V civilizovaných médiích se neuvádí etnicita pachatele, protože to vytváří u blbů falešný dojem, že trestný čin spáchala celá komunita.“
Politici (kritizuje někoho z ČSSD) měl národ poučit, že „… znásilnění ženy je vážný trestný čin v každém případě, ale že v ČR dochází k více než 600 znásilnění ročně, ke dvěma každý den a že žádná hrozba od imigrantů nehrozí. Začít prohlubovat rasismus a populismus jen ve snaze zvýšit si volební podporu je cesta do pekla.“
Komentáře proti sluníčkářům zase upozorňují, že se vrací doba, kdy máme držet hubu a krok. Naopak se o takových událostech musí psát, protože jsou sice ojedinělé, ale jsou signálem toho, co se blíží.
Co se blíží? Nezvládnutí migrace, okupace Evropy predátory, kteří nás berou jenom jako místo pro dobrou pastvu.
Téma znásilnění dívky Afričanem velmi dobře zvládla Mladá fronta Dnes v článku z 21. 6. 2019. Článek věcně popsal, co se stalo a proč se to stalo. Píše také o německé bezmoci vůči migračním predátorům – ale píše fakta, ne dojmy.
Abychom se taková fakta dozvěděli, je právě proto třeba odhalovat násilníky z řad migrantů, a nepsat jenom vágně o „cizinci“, jak by si přáli sluníčkáři v Britských listech.
Čtyři roky nazpět
V souvislosti s tím si vzpomínám na prosinec 2015, resp. na leden 2016. V knize „Evropa (opět) spěje ke katastrofě“ z roku 2016 jsem na toto téma již narazil:
„…Silvestrovské útoky cizinců (v den kdy končil rok 2015) vůči ženám v Německu rozbouřily začátkem roku 2016 v Evropě veřejné mínění. Policejní prezident v Kolíně nad Rýnem Wolfgang Albers byl odvolán. Kritikové mu zazlívali, že veřejnost informoval o incidentech pozdě a prý zamlčoval původ podezřelých. Neboť policie nebyla schopna reagovat. Muži přistěhovaleckého původu hromadně sexuálně napadali ženy v okolí kolínského hlavního nádraží, ale i v dalších městech.
Někteří zastánci hromadné islámské migrace do EU na kritiku útoků cizinců v Německu reagovali doslova hystericky. Např. v jednom českém internetovém periodiku (Britské listy) se objevil článek s neuvěřitelným titulkem „O pokrytectví a rasismu: ČR: Své ženy si znásilníme sami". V textu z 9. 1. 2016 je uvedeno:
„Kdyby lidé byli znepokojeni všemi útoky proti ženám, nejen útoky od imigrantů, pak bychom zaznamenali pokrok, konstatuje Andrew Stroehlein, mediální šéf lidskoprávní organizace Human Rights Watch v Bruselu. Platí to výmluvně i pro Českou republiku, kde je každoročně znásilněno 7500 - 20 000 žen, ale nikdo to neřeší. Je to donebevolající pokrytectví…“
Lze z toho vyvodit, že jsme natolik zlí, že bychom si měli brát příklad z nelegálních migrantů, protože znásilňují ženy méně, a jsou proti nám úplně hodní? Obhájci migrace za každou cenu ukazují, jak jsme v českém prostoru krutí: „32% českých žen starších 15 let má osobní zkušenost s fyzickým nebo sexuálním násilím.“
Dávat dohromady fyzické násilí a sexuální násilí je hloupé. Fyzické násilí představuje široké spektrum trestných činů. Je obecnější povahy. V řadě případů zda je napadena žena nebo muž je jenom věcí náhody, momentální situace..“
V rozsáhlém citátu z knihy vydané v roce 2016 jsem ukázal, jak statistika dokáže divy a úplně zastírá hlavní problém: Že migranti přistupovali k našim ženám jako ke kořisti.
V souvislosti se znásilněním dívky Afričanem na Litoměřicku je dnešní znepokojivou otázkou bezmocnost údajně silné a suverénní EU (a zvláště Německa) s nelegální migrací.
Jaroslav Doubrava
