Po prvním červencovém dni se stane samozřejmostí to, co bylo zaměstnancům deset let v podstatě upíráno. Když onemocní, můžou marodit doma, nepřecházet nemoc v práci a na zdraví neohrožovat sebe i kolegy. Cesta k té samozřejmosti ale byla poměrně trnitá. Pravice včetně hnutí ANO všemi svými silami zrušení tzv. karenční doby úspěšně blokovala. A nutno připomenout, že sociální demokraté, kteří její zrušení dnes „prodávají“ jako svůj úspěch, mohli její konec slavit už dávno.

Tak třeba na podzim 2016 měli poslanci na stole novelu z dílny KSČM. Už tehdy byla šance zbavit se tohoto asociálního reliktu z dob Topolánkovy vlády, ve které mimochodem byli všichni tři budoucí předsedové TOP 09 (Schwarzenberg, Kalousek, Pospíšil). Jenže návrh těsně neprošel, chyběly hlasy »shodou okolností« nepřítomných zákonodárců ČSSD. Většina pracujících pak několik dalších let chodila do práce i s teplotami či bolestmi, jen aby neohrozila často napnutý domácí rozpočet. Anebo plýtvali dovolenou, která nemá být na zotavování, ale na odpočinek.

Teď je karenční doba snad opravdu už jen minulostí. Mám z toho ohromnou radost a dovolím si připomenout, že její zrušení, stejně jako třeba zvyšování mezd a platů či důchodů patří mezi důvody, proč KSČM tolerovala vznik téhle vlády. Takže karenční dobu si můžeme ze seznamu nechtěného dědictví ryze pravicových vlád odškrtnout. A jedeme dál, na tom seznamu je ještě hodně položek.