Tedy připomínám, že kdo chce být dobře hodnocen, ten musí drahé zbraňové systémy nakupovat v USA. A samozřejmě nesmí nic důležitého nakupovat z Ruské federace, byť by to bylo, jakože často je, levnější, spolehlivější a často i modernější. Přesto takový článek stále více uplatňuje současný americký prezident, a to s důrazem protřelého a „drsňáckého“ obchodníka, který se nezastaví hned tak před něčím. A ještě k tomu přidá velice nevybíravý nátlak. Z mnoha míst se proslýchá, jak jedná s evropskými politiky. Po každém z nich chce, aby zvýšil vojenské výdaje, samozřejmě tak, že by nakupoval v USA. Na každého z nich přitom jde jinak. Tak třeba na tureckého prezidenta Erdogana udeřil slovy: „Ty máš ve své zemi rozsáhlé pravomoci, tak by ti nemělo dělat problémy, aby si z moci úřední prosadil zvýšení vojenských výdajů nejméně na 4 %. Důvodů pro to můžeš uvést hned celou řadu: od nestability v regionu, přes Rusko až po migrační krizi.“ A tím jsme u podstaty věci: velké řeči o demokracii, ale když autokrat náležitě zaplatí, je vše jinak.

Velmi nevybíravý byl prý i při jednání s německou kancléřkou „Mutti“ Merkelovou. Té nedávno řekl: „Tvoje země je hodně bohatá, ty máš k dispozici opravdu velký balík peněz, tak bys měla náležitě zvednout výdaje na zbrojení.“ A nepáral se ani s francouzským prezidentem Macronem. Tomu předhodil, že když chce rozehrávat velké mezinárodní iniciativy, tak by měl jít příkladem ve zvyšování zbrojních výdajů a v nákupech amerických zbrojních systémů poslední generace. Současného amerického prezidenta je vlastně možné ocenit. Říká věci bez obalu tak, jak jsou. Bez příkras nám ukazuje, jaká je podstata NATO. V prvním kroku se uměle vyrobí bezpečnostní hrozba. Ta stmelí alianci. Co na tom, že se jedná o zemi, jejíž vojenský rozpočet je pouhou desetinou toho, co na zbrojení vydávají samotné USA. Co na tom, že to je mnohem méně, než činí zbrojní výdaje Francie a Německa dohromady. Kdo by se zdržoval úvahami nad tím, že zbrojní výdaje Ruska nepřesahují 8 % výdajů celého NATO. Je to prostě hrozba a hotovo! A pak přijde druhý krok: abyste této hrozbě mohli čelit, musíte mít moderní zbraně. No, a ty vám v americké kvalitě a za „nejlepší“ ceny dodají USA, proč byste vymýšleli a nákladně vyráběli něco, co už USA dávno znají a úspěšně vyzkoušely na všech bojištích světa! A tak tedy vidíme, o co skutečně jde. Nákupy v USA jsou tou pravou cenou za vstup do NATO. Zarážející je to, že to říkají nejen američtí prezidenti a lobbisté zbrojařských firem, ale že to, žel, po nich papouškuje spousta evropských politiků, kteří se chovají jako skuteční NATO Hujeři!

A tak můžeme pokračovat další řadou zásadních otázek. Jak ještě dlouho si Evropa něco takového nechá líbit? Jak ještě dlouho to dovolíme našim NATO Hujerům, aby nás opíjeli papouškováním zaklínadel amerických šamanů? Kdy se naše elity dokážou zamyslet nad tím vším, co je ve skutečnosti ve hře? Kdy skončí s posedlostí výzbrojí Made in USA a zaměří se na evropské a zejména na české výrobky?

Kdo samostatně a kriticky přemýšlí a je skutečně český politik s odpovědností za národní zájmy, musí přece prosazovat naši suverenitu a emancipaci evropské politiky oddělené od zájmů jiných.