Nikdy v historii lidstva totiž nebylo snadnější šířit informace a myšlenky, ale rovnoměrně s tím se zvyšovala potřeba např. korporací a států tyto informace zachovávat v tajnosti. Dilematem dnešní doby však je, jak se zachovat k těm, kteří odhalují informace ve veřejném zájmu. 

​EU se v tomto ohledu dušuje, že přestože nemá domácí úkol splněný na 100%, rozhodně se jí daří na této problematice pracovat tempem, které nemá ve světě srovnání. V polovině dubna 2019 byla v Evropském parlamentu schválena směrnice představující vůbec první evropské minimální standardy ochrany lidí, kteří upozorní na porušování práva v EU. Dosud se přitom míra ochrany oznamovatelů v členských zemích značně lišila a týkala se pouze některých odvětví. Předkladatelka legislativního návrhu v evropském parlmentu šla dokonce tak daleko, že řekla: „Musíme chránit ty, kteří brání zájmy Evropy-whistleblowery (česky oznamovatele). Oni brání nás, brání evropskou demokracii a veřejný zájem.“

​Je to totiž právě zejména Evropský parlament, který si uvědomuje, že whistlebloweři hrají zásadní úlohu při odhalení několika nedávných velkých skandálů, které se týkaly krácení daní (například Lux Leaks a Panama Papers) nebo zneužití osobních údajů (Cambridge Analytica). Protože tím, že whistlebloweři záležitost oznámí, hrají klíčovou úlohu při odhalování případů porušení práva, při nichž je poškozován veřejný zájem a jejich předcházení, jakož i zajišťování blaha společnosti. Evropský parlament byl vždy vděčný, když došlo k odhalení podobných skandálů, které upozornily na prorůstání korporací do států, a proto na základě těchto úniků vzniklo již několik speciálních vyšetřovacích výborů. 

​Prostě a jednoduše EU dává jasně najevo, že cílem legislativy je odstranit všechny formy odvetných opatření proti whistleblowerům. No a potom přijde na řadu téma Julian Assange a vše se začne poněkud komplikovat a mnoho lidí ošívat. Principy Evropské unie jsou totiž velmi často jednou věcí a vůle nejsilnější armády NATO druhou.  

Skandály na které upozornily Lux Leaks, Panama Papers a Cambridge Analytica šly naprosto jasně proti veřejnému zájmu, a proto byly přivítány jako naprosto zásadní pro rozvoj demokracie a právního státu. Julian Assange upozornil na tajné akce CIA, odposlouchávání evropských prezidentů, zabíjení civilistů v Afganistánu, americkou základnu na mučení Guantánamo a mnoho dalších nepravostí tu více, tu méně hraničících s mezinárodním právem.  Britské soudy, které budou brzy rozhodovat o tom, zda má být Assange vydán do Spojených států kvůli zveřejnění dokumentů o válce v Iráku a Afghánistánu, by si měly uvědomit, že i Assange konal ve veřejném zájmu a je tedy oznamovatelem.

Stále pro mě tedy platí to, co jsem řekla na plenárním zasedání Evropského parlmanetu ve Štrasburku: „Je mi upřímně zcela jedno, jestli je pro vás Julian Assange hrdinou, či dezertérem. Zda zrádcem, či bojovníkem za svobodu slova. To v současné situaci považuji za podružné. Za jediné opravdu zásadní považuji, že pokud chceme chránit oznamovatele, musíme chránit Assange. Ten má být vydán do země, na jejíž zločiny upozornil a ve které je v současnosti prezidentem někdo, kdo považuje novináře za nepřátele lidu. Nevěřím, že by se mu tam dostalo spravedlivého soudu.“

V polovině června jsem proto podepsala dopis na Evropskou komisi, ve které ji s kolegy žádáme, aby uznala Assange jako whistleblowera a poskytla mu příslušnou ochranu, urgovala za zlepšení jeho životních podmínek (podle experta OSN je Assange dlouhodobě vystaven psychologickému mučení) a zabránila jeho vydání do USA, kde může být podle experta OSN vystaven reálnému riziku vážného porušování lidských práv, a to např. svobody projevu, práva na spravedlivý soud a zákazu mučení a dalších krutých, nehumánních či ponižujících forem zacházení nebo trestů. 

Filosof Slavoj Žižek nedávno prohlásil, že Assange má už jen nás a proto ho musíme bránit. Věřím, že Assange by na své straně měl mít také evropské právo a teď je nejvyšší čas ukázat, jak je toto právo silné a zda dokáže vydržet nápor i toho nejsilnější protivníka (čti NATO spojence). Pokud se ohne, ztrácí smysl, pokud zůstane pevné, budeme na něj moci být hrdi.