Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni poslanci. Ještě jednou i děkuji za to předešlé hlasování. Mám z toho radost. Co se týká toho dalšího návrhu, tak dovolím si představit podstatu a opět jenom vytáhnu to nejdůležitější z toho, co v tuto chvíli Evropská komise v rámci svého sdělení navrhuje a s čím jsme vyslovili zásadní nesouhlas.
Principiálně jde zaprvé o to, že se jedná o tzv. daňová opatření v oblasti energetiky a klimatu. A za další se jedná o tzv. možnou revizi smlouvy o založení Euratom. Proč s tím zásadně nesouhlasíme, si dovolím vysvětlit.
Evropská komise v tuto chvíli navrhuje, aby se od tzv. jednomyslného rozhodování přešlo v těchto dvou oblastech k tzv. kvalifikované většině. To se domnívám, že může být velmi nebezpečné. A hned vysvětlím, v čem by to tak mohlo být. My principiálně stále tvrdíme to, že každá země – a já věřím, že na tom by mohla panovat shoda – by měla mít svoji absolutní nezávislost a rozhodovací pravomoc ve smyslu formulace energetického mixu. To je dáno tím, že každá země má jiné geografické předpoklady, jinou strukturu průmyslu, každá země je pochopitelně jinak koncipována v ekonomickém slova smyslu a samozřejmě má tady nějakou minulost, kterou si s sebou nese. To znamená, že navazuje na nějakou formu energetických zdrojů.
Pokud bychom přistoupili na to, že se bude rozhodovat kvalifikovanou většinou, mohlo by dojít – a já jsem bytostně přesvědčen, nebo my se domníváme, že to k tomu směřuje, že by se daleko více cílilo na tzv. energetické cíle Unie ve smyslu například přechodu na čistou energii. Ke kterým principiálně nemůžeme říct úplně negativní stanovisko. Naopak, já myslím, že všichni cílíme k čisté energii. Problém je v tom, že všechny země k tomu cílí v trošku jiné struktuře svého hospodářství a není možné všechno zcela unifikovat.
Pokud by nastalo to, že by se to překlopilo do té daňové roviny, což by fakticky znamenalo, že by se některé činnosti aktivity v rámci energetiky jinak danily, a my bychom na to neměli žádný vliv, tak pomíjím to, že bychom mohli přijít o nějaké daňové efekty, ale pravděpodobně by to nakonec vedlo k tomu, že bychom se nechali dotlačit do finální struktury energetického mixu. To považujeme za nepřijatelné, protože by to bylo jak s ohledem na ekonomiku, tak s ohledem na bezpečnost, si troufáme tvrdit, tak i s ohledem na naprosto odlišné geografické možnosti různých zemí v Evropě, tím pádem České republiky, zcela zdrcující pro nás.
Druhá věc, která je, je oblast, která se toho bezprostředně týká, a to je ta smlouva o Euratomu.
I zde to vypadá jako možná nenápadný návrh. Budeme rozhodovat kvalifikovanou většinou, ale v tu chvíli by se nepochybně rozehrála velká evropská hra takzvaných projaderných členských států a protijaderných členských států. Jenom podotýkám, že Evropa je v tomto rozdělená, celkem i pochopitelně, napůl. Přibližně polovička zemí využívá jadernou energii v různé míře, nejvíce Francie, Velká Británie, Španělsko, skandinávské země, baltské země, Česká republika, Slovensko, Maďarsko a země, které razí více tu zelenou energetiku.
Otázka je, co je to ta zelená energetika, protože pokud se podíváme na emise, tak to vychází naprosto jasně. Jádro s ohledem na emise je společně se soláry nejlepší. Pak teprve následují všechny ostatní, přičemž přibližně na polovičně fosilních paliv je plyn a samozřejmě nejhorší jsou fosilní paliva. Pokud se podíváme do struktury energetického mixu, tak jenom připomínám, že polovička našich současných zdrojů, necelá polovička, je vázána na fosilní paliva, je vázána na uhlí, přibližně necelá třetina má jádro a nějakých 14 % na obnovitelné zdroje. Relativně málo jde na plyn.
Budoucí energetická koncepce – a my si za ní pevně stojíme, která směřuje právě k té bezemisní pozici, je přibližně polovička jádra. Což by bylo přibližně na úrovni Francie. Ona se bude trošku snižovat. Přibližně 25 % během 20 let bychom mohli získat v rámci obnovitelných zdrojů a budeme se snažit je dostávat nahoru. A tím pádem se dostaneme v rámci jádra obnovitelných zdrojů z 75 % takřka na bezemisní prostředí. Ten zbytek bude v plynu, tam samozřejmě nějaké emise jsou, ale samozřejmě budeme dojíždět uhlí.
Proč to říkám? Říkám to proto, že pokud by nastala situace, že se bude měnit smlouva o Euratomu, vážně hrozí to, že by mohlo dojít k velkému tlaku na eliminaci jádra, což by z našeho úhlu pohledu bylo takřka nedělatelné. Je iluzorní se domnívat, že Česká republika by měla mít dominantní, čímž říkám třeba nadpoloviční, šedesátiprocentní nebo podobný podíl v obnovitelných zdrojích.
Je to nerealistické s ohledem na geografii. Jednoduše vítr nám to tady neumožní, ani ty soláry by to nezvládly. A pokud se podíváme na vodu, případně na biomasu, tak i to by nebylo vůbec jednoduché. A jenom to dokreslím a tím to ukončím, že my podporujeme samozřejmě obnovitelné zdroje velmi intenzivně. Splnili jsme naše normy, měli jsme mít v tuto chvíli 13 %, máme 14,5 %. Míříme mezi 20 – 25 % do roku 2030, čili v tomto jsme ve shodě s Evropskou komisí. A jsme pochopitelně připraveni to podporovat i nadále. Ale pozor na jednu věc.
Těch 13, 14 %, nebo resp. 14,5, které dnes máme, je za cenu toho, že nás to stálo a stojí neuvěřitelné zdroje, jenom na soláry platíme 27 mld. Kč ročně, přičemž výroba percentuálně vyjádřená na solárech jsou 3 %. V té jaderné energetice, ano, diskutujme o jádru, nebude to levná záležitost. Tak jenom podotýkám, že míříme k 50 %. Já jenom tím chci říct, že ta cena za tu solární energii je poměrně vysoká, čímž neříkám, že to je špatná cesta, je to správná cesta, akorát se musí dělat jinou formou. Já to jenom dávám do toho kontextu i té ekonomiky, že si nemůžeme dovolit bezhlavě podporovat něco, na co fakticky nemáme, vidíme to na příkladu Německa, že s tím má velké problémy, aby dosáhlo svých energetických cílů. Takže z tohoto důvodu doporučujeme, já budu velmi rád, pokud se k tomu takto vyjádříte, to, aby byla zachována ta relativně tvrdá pozice vlády. Děkuji mockrát.
