Pokud se přesto znečištěným ovzduším někdo zabývá, hovoří se většinou o potřebě více kontrolovat občany a monitorovat paliva, kterými lidé, zejména ti sociálně slabší, topí. Mezi dalšími tématy se objevuje zavádění nízkoemisních zón, budování obchvatů kolem větších měst nebo podpora ekologicky šetrné městské hromadné dopravy.
Nepopírám, že vše jsou jistě potřebné aktivity, ale zejména z prostor ministerstva průmyslu a obchodu nezaznívá nic o tom, že hlavními znečišťovateli ovzduší v naší zemi nejsou jednotliví lidé, ale velké průmyslové podniky. Mimo jiné díky vysoké energetické náročnosti svých provozů.
Česká republika přitom patří podle statistik k zemím s největší energetickou náročností průmyslu v celé EU. Upozornil na to při své návštěvě Prahy i generální tajemník OECD Angel Gurría, který vyzval v rámci analýzy ekonomiky ČR ke snížení energetické náročnosti našich podniků. To v praxi znamená především nižší spotřebu energií z fosilních paliv, které i přes mnohá regulační opatření představují značný zdroj znečištění ovzduší.
Snížení energetické náročnosti pozitivně ovlivní nejen stav životního prostředí, ale také efektivnost ekonomiky a konkurenceschopnost tuzemských podniků. Proto považuji za prioritní koncepčně se věnovat snižování energetické náročnosti českého průmyslu a motivovat ho k používání energeticky úspornějších technologií, které přinesou kýženou změnu i v oblasti znečišťování.
Zaměření se na průmysl, jako jednoho z největších znečišťovatelů, a podporovat jeho celkovou modernizaci a zelené inovace, se dle mého názoru také musí odrazit ve vytvoření optimálního energetického mixu, který se bude postupně odklánět od neekologických paliv a přinese vyváženou koncepci, která bude kombinovat obnovitelné zdroje energie a přiměřenou podporu jaderné energie.
Jiří Zimola, stínový ministr životního prostředí