EU zcela logicky navrhuje kroky, které by měly tuto velmi dramatickou situaci řešit. Zejména pro členské země eurozóny je větší rozpočtová disciplína naprostou nutností pro budoucí přežití této měnové zóny.
Rovněž tak je rozpočtová disciplína podmínkou nutnou, nikoliv však postačující pro zavedení společných euroobligací. V žádném případě by však eurozóna neměla nahradit stávající financování dluhů členských zemí jejich 100% překlopením do euroobligací. To by opět oslabilo rozpočtovou disciplínu v některých zemích, které jsou v této době trestány vysokými úroky za neudržitelné veřejné finance. Proto se zdá být daleko přijatelnější možnost, že euroobligacemi budou členské státy financovat svůj dluh do výše 60% HDP anebo méně a zbytek budou financovat vlastními dluhopisy.
V celém projektu zůstává mnoho otevřených otázek, co se týká změny evropských smluv a ručení za vydané společné euroobligace. EU se ocitla v nepříjemné situaci, právně čisté je řešení, které je provedeno změnou evropských smluv, což ovšem předpokládá ratifikaci ve 28 Parlamentech a nejméně 2 roky času, které zjevně EU nemá. Řešení bez změny evropských smluv pak napíná evropské zákonodárství na samou krajní mez. Protože však čas není, zdá se, že eurozóna bude muset být zachráněna bez změny evropských smluv.
Česká republika sice není členem eurozóny, ale její budoucnost je s eurozónou spjata. Měli bychom „být u toho“ a pokud bude vytvořeno tvrdé jádro EU, stát se jeho členem. V opačném případě se rychle staneme upadající zemí na periférii.
Jan Mládek, stínový ministr financí za ČSSD