Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Když dovolíte, tak bych se vyjádřila k návrhu usnesení, které náš výbor přijal k tomuto návrhu zákona. Ten návrh zákona byl velmi podrobně projednáván. Je tam řada úskalí, nicméně nebylo v silách výboru a 30 dnů, abychom veškeré nejistoty, které jsou součástí zákona dořešili. Nakonec jsme se rozhodli ve výboru, že podpoříme návrh zákona, protože přináší i řadu velmi potřebných věcí a prospěšných věcí. Tak to je samozřejmě závěr, který už jste slyšeli, ale debata, která byla vedena, byla vedena daleko šířeji.
Protože jak už teď můj předřečník, pan zpravodaj komise pro venkov řekl, tak je samozřejmě v gesci Státního pozemkového úřadu provádět pozemkové úpravy. A tyto pozemkové úpravy probíhají velmi pomalu. Velmi pomalu. Na výboru zaznělo, že by trvalo, kdybychom pokračovali stejným tempem... Ne, já tam mám v tom, co vám přišlo na lavice, 60 let, tak bylo zpřesněno – 58 let by trvaly.
A my víme – a všichni o tom hovoří, celá politická reprezentace, že musíme revitalizovat krajinu. Musíme ji revitalizovat proto, protože tak, jak krajina dneska vypadá, tak nám rychle odtékají vody, které naprší. Jednak způsobují potom povodně, způsobují nahromadění, akumulaci vody při těch silných srážkách. Naopak na druhé straně to rychlé odvedení vody znamená, že nám zbytečně vysychá zemědělská půda.
V materiálu, který jsem vám rozdala v odůvodnění na lavice, uvádím číslo, které mi opět sdělil Státní pozemkový ústav právě na jednání výboru, že máme 1,2 mil. ha, které jsou meliorovány. Dále jsem se dozvěděla při osobní konzultaci, že dokonce na ministerstvu životního prostředí je zpracován projekt jakýchsi revitalizací, který už hodnotil, jak vypadají meliorace na území naší republiky. A ten předběžný výsledek je takový, že zhruba dvě třetiny těchto meliorací jsou nejen zbytečné, ale právě poškozují oběh přirozených vod a způsobují i to, že máme řadu zemědělských pozemků, které dneska už suchem vysoce trpí.
Ano, pozemkové úpravy, které tohle mohou řešit, probíhají pomalu. Pozemkové úpravy provádí pozemkový úřad. Ale máme i vlastníky pozemků, zemědělce, farmáře, kteří si řekli, nebudeme čekat na to, až se o to postará stát. A protože nám záleží na tom našem území, na té půdě, kterou obhospodařujeme, a víme, že to je prospěšné, tak uděláme tahle opatření sami. Sami to zaplatí, sami to provedou. Samozřejmě to musí být schválené na všech potřebných úřadech. Všechno musí být tak, jak to má souviset s tím, aby to odpovídalo principu revitalizace krajiny.
A najednou se objeví meliorace a ta meliorace je vedena v majetku státu. A spravuje tu melioraci Státní pozemkový ústav. A ten ústav nemá jinou možnost, než říct – ano, vy tu melioraci můžete odstranit, ale vy nám zaplatíte ty trubky, ty staré betonové skruže, které tam jsou. O těch detailech nebudu už dále diskutovat, protože bych vás zbytečně zatížila. Ale faktem je, že ty ceny, které jsou stanovené, dosahují desetitisíce až statisíce, který ten vlastník, který vše provedl na vlastní náklady, má najednou zaplatit státu. Takže on vlastně za stát provádí tyto úpravy, všechno financuje sám, a ještě navíc mu stát řekne – teď ty zbytečné trubky, které tady jsou, ty betonové skruže ještě zaplať.
Já si myslím, že meliorace jsou dlouho neřešeným problémem, všichni se tomu trošku vyhýbají. Víme o tom, je to i problém závlah na druhé straně, funkčních, nefunkčních, dostačujících, nedostačujících. A teď nám to brání v tom, abychom provedli adaptační opatření proti suchu, které tolik potřebujeme.
Takže proto jsem navrhla tu 3. část usnesení, která před vámi leží v usnesení našeho výboru. Děkuji za pozornost.
