Kriminalita a rostoucí korupce jsou bezesporu závažné problémy, trápící dnešní českou společnost. V řebříčku témat, která na lidi v České republice nejvíce doléhají, se dlouhodobě strach z kriminality, korupce a pocit bezmoci z nevymahatelnosti práva objevují na předních místech. Korupce je dnes prorostlá do všech stupňů veřejného života. Neuplyne týden, aby na světlo světa nevyplaval nějaký nový korupční skandál, spojený se současnou pravicovou politickou reprezentací či přímo s členy vlády. Je velice znepokojující, když delší dobu není schopno např. Vrchní státní zastupitelství v Praze dořešit žádnou ze současných korupčních kauz.

Navozuje to ale nutné další otázku, proč řádné, ústavou založené instituce, určené k odhalování a vyšetřování trestné činnosti nejsou v České republice schopny ani v základu potírat korupci dnes ohrožující fungování státních institucí. Stačí však připomenout kauzu bývalého místopředsedy vlády a předsedy KDU-ČSL Jiřího Čunka. Její vyšetřování vysoce politicky účelově podléhalo zájmů udržitelnosti tehdejší koaliční vlády ODS, KDU-ČSL a Strany zelných. Nejinak současná vládní koalice postupuje třeba v případu „zametání“ skandálů kolem ministra obrany Alexandra Vondry. Není prostě politický zájem. Pak však liknavé odvolávání Vlastimila Rampuly z vedení Vrchního státního zastupitelství v Praze nabývá výrazně komických rysů. Odpovědnost z ministra spravedlnosti a vlády za funkčnost státních zastupitelství nelze sejmout. A nelze to udělat ani tím, když ministr spravedlnosti navrhne jednu instituci nahradit novou.

Komunistická strana Čech a Moravy nejednou upozorňovala, že čtyřstupňová soustava státních zastupitelství, ale i soudů je pro Českou republiku vysoce nákladná a neefektivní. Nebyla však, mimo obecnou rovinu, politická vůle ostatních politických stran vážně se tímto problémem zabývat. KSČM rovněž nejednou upozorňovala, že základem boje proti vysoké majetkové kriminalitě a korupci se musí stát posílení státního dozoru nad zákonností, tj. nad dodržováním zákonů a jiných právních předpisů a odstraněním anonymity vlastnictví u obchodních společností, zejména akcií. První kroky dnešní vládní koalice ale vedly k pravému opaku.

Tak se stalo, že strana Věcí veřejné, která ve volební kampani bojovala proti korupci, bezprostředně umožnila její další bujení. I ministr Pospíšil podléhá politickým tlakům uvnitř koalice. Speciální protikorupční týmy byly hitem Věcí veřejných. Ovšem jednostranný krok, vedoucí ke zrušení vrchních státních zastupitelství a jejich nahrazení speciálními týmy státních zástupců majících odhalovat závažnou kriminalitu a korupci, jsou jen politický motivovaným výkřikem. Státní zástupci z nefunkčních vrchních zastupitelství se stanou členy nových „funkčních“ týmů potírajících korupci. Ve zmatku změn a přesunů, které nastanou, mohou tyto kroky naopak umožnit ještě efektivnější zametení celé řady současných korupčních kauz pod koberec, místo aby se zvýšil počet těch, které budou skutečně objasněny. Možná právě o to dnešní vládní koalici jde. Vláda České republiky, její předseda Petr Nečas, ani ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil žádnou ucelenou představu boje proti korupci nemají. Chtějí však za každou cenu udržet současnou vládu a pravici u politické moci. Jestliže ministr spravedlnosti veřejně přiznává nečinnost státních zastupitelství a svého rezortu, měl by ze své funkce odstoupit.