sešli jsme se dnes před budovou Českého rozhlasu, abychom uctili oběti okupace naší země vojsky Varšavské smlouvy v čele se Sovětskou armádou, v srpnu 1968. Jsem přesvědčen, že okupace Československa, 21. srpen, patří k nejvýznamnějším a nejsmutnějším výročím našich novodobých dějin.

Po roce 1989 jsme pevně zakotvili ve strukturách NATO a zprvu se zdálo, že naše bezpečnost, bezpečnost celé střední Evropy i Evropy jako kontinentu je pro vždy vyřešena.

Ukazuje se ale, že tomu tak není. Východní hranice kontinentu opět čelí rozpínavosti Ruska, jih kontinentu čelí přívalu uprchlíků a západ čelí oslabování jednoty evropských států.

K moci se dostávají politici, kteří vyznávají silová řešení, demokracie a respekt pro ně není nejdůležitější hodnotou v politice.

Abychom si uvědomili, jaké následky může mít tento proces, jsme zde. Na symbolickém místě, před budovou Rozhlasu, který sehrál tak důležitou roli v horkých prvních dnech okupace.

Vždyť v ony dny potupy, hořkého zklamání a prozření mnohých z nás, ve dnech bezmoci, pomáhali právě lidé v Československém rozhlase zdvihnout hlavu, semknout se a říci jasné NE sovětské okupaci.

Dnes dominují mediální scéně televize a především internet, sociální sítě, ale rozhlas zůstává a je významný prostředek informovanosti, vzdělávání, zábavy a sledování hudby.

Přišel jsem dnes spolu s vámi projevit úctu k mrtvým a zraněným ze srpna 1968 i k práci tehdejších rozhlasáků, ale dovolte mi, abych zároveň dnešním pracovníkům Českého rozhlasu popřál hodně úspěchů v jejich současné práci a zároveň jim popřál, aby ani oni, ani my, již nemuseli nikdy prožívat v těchto ulicích a v této zemi takové události, k jakým došlo v letech 1938, 1948 či naposled 1968.

Děkuji vám za pozornost i za to, že jste sem dnes přišli.

Dobrý den!