Vážení přátelé, dovolím si před začátkem dalšího "maratonu" po srpnové přestávce Evropského parlamentu krátké ohlédnutí. Minulý víkend jsem navštívil Chaos Communication Camp (#CCCamp19) blízko německého Berlína. Tématem této mírně "punkové" akce pro hackery (čti experty na informační a příbuzné technologie) a podobné životní formy byla mimo jiné i diskuze o odpovědnosti poskytovatelů (jejíž změny budou dle plánu Evropské komise předmětem legislativy Digital Services Act), které jsem měl možnost se jako panelista zúčastnit. Znovu jsem si připomněl, že i když se téma týká každého člověka, který se pohybuje na Internetu (tedy prakticky každého), dopady takových změn dokáže vidět jen nemnoho odborníků. Nestačí totiž rozumět pouze oblasti právní. Ani nestačí si nechat copyrightovou lobby "vysvětlit", že bez přehnaně tvrdé ochrany práv "duševního vlastnictví" umřou autoři hlady. Je třeba také rozumět tomu, jak funguje Internet a informační technologie obecně. Vzletné plány, jak bude Internet lepší a bezpečnější, jsou krásné, ale ďábel se vždycky skrývá v detailu. Zkusím proto znovu vysvětlit, o co vlastně jde, a to tak, aby to bylo snad srozumitelné i pro širší publikum (modří, kteří vědí, snad prominou :-D).

Digital Services Act (DSA) je legislativa připravovaná Evropskou komisí, která byla součástí agendy pro Evropu, představené předsedkyní Evropské komise Ursulou von der Leyen. DSA má zastřešit a “vylepšit” stávající nebo připravovanou legislativu v digitální oblasti, ať již jde o nedávnou schválenou směrnici o copyrightu, směrnici o potírání teroristického obsahu, nebo devatenáct let starou směrnici o elektronickém obchodu. Mohlo by se zdát, že cílem DSA je mimo jiné větší bezpečnost na Internetu, ale jak už to tak bývá, daní za tuto domnělou bezpečnost je také ztráta svobody.

Jak k ní konkrétně může dojít? Evropská komise si uvědomuje, že mechanismus, který by kontroloval všechen obsah na Internetu, není možné zřídit centrálně. Přišla tedy s nápadem, že za obsah nebude primárně odpovídat jen ten, kdo ho tam nahrál, ale nově také ten, kdo zvěřejnění obsahu na Internetu technicky zprostředkuje (zprostředkovatel). A teď už možná některým dochází, že svoboda projevu na Internetu je tímto konceptem vážně ohrožena. Než aby zřizovatelé platforem se sdíleným obsahem (např. sociální sítě) riskovali žaloby, raději budou i jen potenciálně škodlivý obsah (ať už si pod tímto termínem představíme cokoli) blokovat nebo odstraňovat. Budete chtít poslat selfíčko od známé architektonické zajímavosti? Potenciální porušení copyrightu. Máte smůlu. Video jak si užíváte festival, ve kterém v pozadí zazní pár taktů? Sice v mnoha zemích pokryto výjimkou z copyrightu, ale... bohužel, je nám líto. Ano, přesně do takových absurdit náš pohyb po zatím poměrně svobodném Internetu může dojít, pokud přeneseme primární odpovědnost za obsah tam, kam nepatří. Velké korporace jsou díky svému lobbistickému a právnímu zázemí schopny se s těmito regulacemi popasovat (i když to samozřejmě nevyřeší problém omezení svobody na Internetu). Nejdrtivěji tato nová legislativa dopadne na ty nejzranitelnější, ale pro konkurenci a inovace důležité: malé a střední firmy.

Všichni chceme, aby byl Internet bezpečný. Nikdo z nás nechce děti vystavovat nenávistnému obsahu a jsme si vědomi rizik působení fake news. Cestou ale není omezení svobody projevu na Internetu. Bohužel tento trend v současnosti existuje. Směrnice o copyrightu, odstraňování teroristického obsahu on-line, DSA. Piráti vždy stáli takové škodlivé legislativě s bohulibým záměrem v cestě. Činili jsme tak v minulosti a budeme v tom pokračovat. Někdy se podaří legislativu úplně potopit (vzpomínáte např. ještě na mezinárodní dohodu ACTA?), někdy alespoň zmírnit negativní dopady. I tady uděláme, co bude v našich silách. Stay tuned!