Děkuji, pane předsedo, já vám přeji dobrý den. Nedalo mi to, abych se nevyjádřil k tomuhle tématu. Existuje několik takových neuralgických bodů na světě. Jedním je právě ten bod, ke kterému je to usnesení.
Já bych tady chtěl jenom upozornit na to, že já jsem pokládal za správné vždycky, aby česká zahraniční politika v této oblasti dělala takovou vyváženou politiku, jakou tam vlastně začal dělat už Václav Havel, který když navštívil tu oblast, tak jednal s Jásirem Arafatem, opakuji, jednal s Jásirem Arafatem, a stejně tak jednal i s izraelskou politickou reprezentací. A tady tohle to, co se od začátku přijalo, že jsme vlastně byli partnery na obou stranách, tohle dávalo České republice šanci sehrávat v tomto prostoru poměrně významnou roli. Ale to bylo založeno právě na tom férovém přístupu k oběma stranám.
A já vám mohu říci, že to byla politika, které jsem se poměrně hodně věnoval. Dokonce to fungovalo tak, že když jsem navštívil Jeruzalém, tak jsem z toho Jeruzaléma přejel třeba do Betléma a do Rámaláhu a pokračoval jsem rozhovorem s palestinskou stranou. A když vám teď mohu prozradit víc, tak jsem v podstatě přenášel vzkazy od premiéra Netanjahua k Abbásovi a od ministrů navzájem, až jsem se divil tomu, jak obtížně spolu komunikovali, a vlastně člověk fungoval v roli určitého prostředníka. A mohu vás ujistit, že z izraelské strany tuto roli nejen že kvitovali, že to akceptovali, že to přivítali, ale dokonce že si snad mohu dovolit naznačit to, o čem jsem nikdy veřejně nemluvil, že tady v České republice jsem organizoval schůzky, o kterých se dodnes neví, mezi izraelskou a palestinskou stranou. To je snad pro vás důkaz toho, že o tuto roli České republiky stály obě strany.
Ale chcete-li hrát takovouto roli v té diplomacii, tak musíte skutečně postupovat velmi vyváženě, starostlivě vážit každé slovo, aby obě ty strany tu vaši úlohu respektovaly. A proto je hrozně důležité každé slovo toho usnesení, aby bylo fér a aby žádná strana se necítila, že se porušuje pravidlo rovného zacházení. Takže já tvrdím, že role české diplomacie v tomto prostoru bude fungovat jedině za předpokladu, že budeme úzkostlivě féroví k oběma stranám. A když to nebudeme dělat a budeme jednostranní, tak tam prostě budeme mít roli menší. A já jsem přesvědčen, že to není tak, že budeme méně přátelé Izraele, chápete, že tím budeme jako by ztrácet. Protože já z těch osobních jednáních mám naprostou jistotu, že Izrael o takovouto férovou roli stál víc, než o to, abychom přijímali každý týden usnesení, kterým ho podporujeme.
Takže proto si myslím, že je správné tady navrhnout, aby takovouto věc, které já přisuzuji takovouto váhu, každému slovu, tak aby ji projednal zahraniční výbor, aby zahraniční výbor si pozval experty, když já vím, že oni to chtějí udělat dokonce, protože jsem s tím zahraničním výborem ještě donedávna pracoval, tak vím, jak funguje, že se chtějí zabývat právě tím, jak formulovat takový text způsobem, který umožní české diplomacii pokračovat v té tradici role, kterou tam máme. Já nechci upírat parlamentu právu otevřeně, suverénně mluvit, protože to je nezadatelné právo parlamentu. Ale diplomacie je v tomhle obtížná věc. Chápete, diplomacie, to je oblast činnosti, která dokonce nemůže být transparentní. A říkám to natvrdo. Pokud by diplomacie měla být úplně ve všem transparentní, tak nebude existovat vůbec. Prostě diplomacie je takto složitá. Často když je někdo ministr zahraničí, tak vám tady ani nemůže věci říkat úplně otevřeně, protože by tím zničil to, co dělá.
A proto si myslím, že v takovéto věci se vyplatí nechat zahraničnímu výboru, který vím, že v tom postupoval poctivě, já jsem ho zřídil, takže si myslím, že vím, že jsme se ty věci snažili dělat poctivě, aby se dostal k tomu, aby takovou věc měl možnost projednat a aby měl možnost se k tomu postavit. To je prostě moje stanovisko, které mně připadá, že jsem povinen tady dát nebo doporučit. Mně tohle připadá, že je správný postup.
