Děkuji, pane místopředsedo. Milé kolegyně, milí kolegové. Já jsem se zájmem poslouchala vystoupení paní poslankyně Jany Pastuchové, i v pozici vládní zmocněnkyně nebo přesněji zmocněnkyně vlády pro lidská práva a samozřejmě mám tu agendu rovnosti mužů a žen také ve svém portfoliu, tak bych se ráda k tomu vyjádřila.
Možná, že budu trošku odvážnější v potud, že v poslední době, když se tak rozhlížím v tomto volebním období po tom, jak jsme zastoupeny např. tady v tomto poslaneckém sboru, resp. Sněmovně a vidím, kolik tady je žen, a to myslím napříč politickým spektrem, které jsou určitě přinejmenším stejně schopné jako muži, a kolik je nás místopředsedkyň Poslanecké sněmovny, kolik je nás předsedkyň jednotlivých sněmovních výborů, kolik je nás předsedkyň komisí, jaké je naše zastoupení, tak samozřejmě se vkrádá myšlenka, jestli je to v pořádku. Myslím si, že to v pořádku není. A tady asi u nás političek, které už jsme se dostaly na tuto vrcholnou úroveň, není podezření z toho, že bychom nechtěly dělat kariéru, že bychom radši se věnovaly svému rodinnému soukromému životu, naopak, my jsme obětovaly často téměř všechno, včetně části svého soukromého života a rodiny k tomu, abychom zastupovaly zájmy těch, kteří nás volí.
Přesto naše zastoupení ve funkcích tomu neodpovídá. A já jsem si celkem jistá tím, že jsme opravdu stejně dobré jako muži. Takže já to uzavřu konstatováním, že na rozdíl od paní poslankyně Pastuchové, si myslím, že to, co mně doporučovaly kolegyně v Norsku, které říkaly: Zaveďte si kvóty na pět let a pak je můžete zrušit. Protože každý se přesvědčí, že jste stejně dobré nebo lepší než muži. A budou vás volit již bez kvót. Ve všech orgánech. Takže možná že je to trochu provokativní tvrzení. Také jsem to udělala s nadsázkou v tomto pozdním odpoledni. Ale stojím si za tím, že jsme stejně dobré jako vy, a proto podporuji naprosto návrh, který paní poslankyně Pastuchová zde přednesla, a který vyvolal jak jinak lehké pousmání na tváři mnoha z vás, našich milých kolegů poslanců.
Jinak ještě dovolte mně jednu takovou připomínku. V poslední době využívám této platformy se setkávám s tím, že se někdy redukuje ta otázka rovnosti mužů a žen na takové vnější symboly. Také se o tom hovoří hodně v souvislosti s procesem ratifikace Istanbulské úmluvy, zda ženy nezneužívají současné pozornosti politické na evropské úrovni k tomu, aby si prosazovaly svoje parciální zájmy. A naopak se zdůrazňuje, že není zájem na tom, aby Česká republika jakýmkoliv způsobem podporovala konfrontaci mezi dvěma pohlavími.
Já si tedy myslím, že možná je to zásluhou v uvozovkách těch organizacích nestátních, neziskových, několika, které jsou velmi slyšet a někdy tu rétoriku přehánějí. Tady jsem kritická vůči nim, stejně jako řada z vás. Na druhé straně by nám mohl uniknout ten smysl - a na to jsem chtěla upozornit - a tím smyslem je určitě respektovat specifika a postavení ženy ve společnosti, v rodině, v politice, ale současně ji umožnit, aby se v těchto oblastech plnohodnotně rozvíjela. Takže prosím vás, nepodlehněte populistickým zjednodušením, dívejte vždycky na tu oblast očima nezaujatýma, a uvidíte, že řada z těch námětů, o kterých se teď hodně hlásně hovoří - někdy příliš dramatickým tónem - ve skutečnosti má svoje věcné ratio.
Takže v závěru tento nominační zákon bychom mohli využít i k tomu, aby jako taková vlaštovka vyletěl signál z Poslanecké sněmovny. Sice dobře víme, že to zatím neumíme se zastoupením žen v politice. Dobře. Ale uděláme první krůček, abychom to napravili. Děkuji.
