Rostou mandatorní výdaje a výdaje na platy státních zaměstnanců, jejichž počty se navíc neustále zvyšují, to představuje nepříznivý trend. Na druhou stranu vláda zanedbává investice – výdaje, se kterými vláda v tomto ohledu počítá, se opírají téměř výhradně o finance EU, nikoliv o domácí prostředky. V budoucích letech, kdy se pozice ČR změní z pozice čistého příjemce na čistého plátce, nemusí mít vláda dostatek prostředků k zásadním investicím.
Problém na výdajové stránce ilustruje resort dopravy, který bude mít méně prostředků na investice i do oprav. Železniční doprava dostane z rozpočtu méně prostředků než loni. Jednou z mála oblastí, kde finance naopak rostou, jsou výdaje na zbrojení. Ačkoliv lze chápat potřebu modernizace armády, nemělo by to být na úkor chronicky podfinancovaných kapitol, jako je věda, výzkum a vzdělávání, jejichž výdaje rostou pomaleji než výdaje na armádu.
Státní rozpočet potřebuje v budoucnu především snížit svou závislost na zdanění práce a zvýšit podíl investic. Zároveň dlouhodobě podporujeme přehledný a transparentní rozpočet, aby bylo zřejmé kolik peněz z našich daní dáváme na jednotlivé položky. Občan by se měl dozvědět, kolik skutečně nás stojí například digitalizace. Zásadní úspory pak spočívají v efektivnějším fungování státní správy.