No, moje role nebude úplně snadná, protože můj projev, který jsem si jako ostatní připravila, protože je to velmi významná příležitost, která zřejmě vstoupí do historie parlamentního projednávání - jak tedy už naznačil náš pan předseda Poslanecké sněmovny pan Vondráček - právě závažností obsahu této materie.

Byla již obsahem vystoupení řady mých předřečníků. Takže pokud se vám bude zdát, že něco jenom parafrázuji, je to tak. Jsou to názory, které sdílím stejně. Přesto si troufnu některé myšlenky, které tady ještě nezazněly, vám ve svém projevu zprostředkovat.

Tak za prvé. A je to to, čím jsem se netajila a co říkám i svým kolegyním a kolegům na klubu. A můžeme říci, že se snažím i v tomto směru určitým způsobem zprostředkovat srozumitelně - ne vždy se mi to daří - poznatky a znalosti z oblasti teorie práva.

Za prvé. Rozhodně si nemyslím, že bychom měli zapomenout na jeden ze základních principů dělby moci a přenechat Ústavnímu soudu to, co patří pouze nám, suverénnímu zákonodárci. Jedině my jsme ti, kteří by měli definovat, co je hrubým porušením Ústavy a ústavního pořádku. Myslím si, že spoléhat se - dokonce já jsem o tom osobně přesvědčena - na to, že tento problém za nás vyřeší Ústavní soud, je nejenom lehkomyslné, ale je to i nezodpovědné.

Musím udělat odbočku. Studenti právnických fakult se již v prvním ročníku v rámci předmětu Teorie práva učí rozlišovat výklad. Výklad systematický, výklad autentický, výklad doktrinální. A - a za to se vyhazuje, nebo se přinejmenším nedávají jedničky - je tam takový chyták. A co to je tedy zákonná definice, zákonné vymezení. Například - teď mě napadá z mé oblasti - duševní porucha, § 123 trestního zákoníku. Tam mám zákonnou definici, tam se jí můžu držet. Jinak všechno ostatní jsou jenom nezávazné výklady.

Čili systematický výklad - a to vám budu za chvilku demonstrovat - si myslím, že je ten výklad, kdy z kontextu celého systému, v tomto případě Ústavy a dalších ústavních předpisů, které zahrnujeme pod širší pojem ústavního pořádku, lze něco dovodit. Je nezávazný, je to vodítko.

Za druhé. Další takový výklad je výklad autentický. Kdo ho podává? Ten, kdo je autorem příslušné normy - Parlament. Máme takový výklad?

Za třetí. Výklad soudní, v tomto případě pouze výklad činěný Ústavním soudem. Ale ten platí jenom inter partes, tzn. mezi stranami. Ten za nás problém nevyřeší. A pak samozřejmě výklad, o kterém se tady obecně celou dobu vypráví, a to je výklad vědecký, doktrinální, prestižní, který podávají kapacity ústavního práva v případech, kdy chybí zákonná definice. Tento výklad není závazný. A já bych řekla, že tady nejsou jenom dvě skupiny. Jak jsem nastudovala vyjádření a literaturu, minimálně se mně rýsují tři skupiny, ale ono možná že je více názorů na to, co to je, a co to není hrubé porušení Ústavy prezidentem republiky.

Ale mně z toho vyšlo celkem jednoduché poselství pro nás. My musíme tuto mezeru, o které mimochodem hovořil můj předřečník, nyní předsedající místopředseda Poslanecké sněmovny pan poslanec Filip - my bychom si za prvé neměli, dokonce nesmíme tuto kompetenci vzít a my bychom měli tuto mezeru co nejdříve vyplnit. Máme zde komisi pro Ústavu a je to jeden z úkolů, kterým bychom se měli zabývat. Se mnou samozřejmě také trošku hnula některá vyjádření a snažila jsem se myslím úspěšně nechat si to až na to svoje vystoupení a samozřejmě se nemusím potom vyjadřovat k tomu, že když profesor Gerloch údajně straní panu prezidentovi, tak pan profesor Kysela - a teď nechci říkat v zájmu koho nejvíc vystupuje, kde je zaměstnaný, pro koho zpracovává posudky, to bych mohla takto pokračovat u ostatních expertů, pana kolegy Kudrny, Wintra, ale já se nechci dotknout těch, které teď nebudu jmenovat tím, že je nebudu jmenovat. Prostě každý z nás včetně mě pracujeme pro někoho, ale určité principy musíme ctít.

A tady je třeba říct první závěr. Nemáme definici. To, co je tady předestíráno, jsou nezávazné výklady a my se jimi nemáme nechat vést, zmást a tu odpovědnost a současně náš úkol a povinnost definovat a zlepšit, zdokonalit Ústavu, právě v této kritické oblasti co nejdříve naplnit. A jednoduchý ten úkol určitě nebude. To je první bod, na který jsem chtěla zde upozornit.

Druhým bodem je to, že ten systematický výklad - a teď už to ale můžete brát, že Válková vám tady říká svoje nezávazné, byť třeba více či méně odborné právní názory, vy se jimi můžete řídit, vést, ve své argumentaci je můžete použít, ale také nemusíte. Pochopitelně sáhnu do oblasti, která je mi nejbližší, oblasti trestního práva. Ono z toho systematického výkladu - nemusí se mnou kolegové z ústavního práva stoprocentně souhlasit - mně to připomíná - jak velezrada, tak hrubé porušení Ústavy, takové kvazi trestní delikty. A tady budu aplikovat jeden ze základních principů nejen trestního práva, ale zejména trestního práva. My nemůžeme nikdy někoho stíhat, obžalovat a odsuzovat za něco, co je vágně vymezeno, kde chybí definice. To je skutečně, jak už tady bylo řečeno, jako kdybychom stíhali někoho za trestní čin nebo zločin, zvlášť závažný zločin, který velmi hrubým způsobem porušuje právní řád a ohrožuje naše spoluobčany. To prostě nejde. Na to existuje velice stará latinská zásada, která nám říká, že bez zákonného vymezení určité skutkové podstaty, určitého jednání neexistuje ani vina a ani nelze uložit žádný trest.

Já bych si dovolila nesouhlasit s jedním závěrem, byť byl velmi expresivní a výmluvný, že by se takový trest pro prezidenta republiky v případě, že by ústavní žaloba byla úspěšná, rovnal trestu na doživotí. Byl by to trest zákazu činnosti. Byť ty důsledky by byly fatální a byly by fakticky jako trest smrti nebo trest na doživotí. My nemáme trest smrti, ale zazněl tady ze strany pana poslance Faltýnka trest smrti.

Nullum crimen sine lege, nulla poena sine lege - platí to tady, je to zločin, byť sui generis, a my na něj musíme tuto zásadu aplikovat. Čili za druhé, porušili bychom tady tím, že nemáme ústavně vymezenou skutkovou podstatu těchto deliktů, jeden ze základních principů, na kterých je postaven právní stát a o kterých se učíme, když při výuce učíme studenty v oblasti teorie práva. Ale jak říkám, je to výklad, je to výklad systematický a řekněme doktrinální, ale rozhodně není pro vás výkladem závazným.

Další závěr, který z toho, co zde zaznělo, jsem chtěla zdůraznit - a toto už není nic původního - existuje diskontinuita výkonu moci včetně moci výkonné a včetně výkonu prezidentské funkce, takže tady bych poukázala na srozumitelné, stručné a správné vyjádření pana poslance Michálka, který říká, že bychom se měli zabývat, pokud, tak jenom dvěma údajnými delikty. Říkám údajnými, protože tady zatím nepadlo ani rozhodnutí o podání žaloby, a to tedy takové to obstruování resp. neplnění určitých ústavních povinností v souvislosti s odvoláváním a jmenováním. A ten druhý delikt - zasahování do nezávislosti soudní moci. Tak já začnu tím druhým deliktem, protože si myslím, že předmětem naší úvahy a dalšího rozboru by se měl stát jenom ten první jmenovaný delikt. Ten druhý vylučuji jako členka podvýboru, který se zabýval právě možným ovlivňováním soudní nezávislosti, kdy na můj opakovaný dotaz pan bývalý předseda Nejvyššího správního soudu Dr. Baxa odpověděl, že tyto intervence nezasáhly do nezávislosti soudní pravomoci, a už je celkem jedno, jak se zde opět nezávazným výkladem dovozovalo - z důvodu silné morální integrity těch dotyčných soudců - samozřejmě myslel zejména sebe, což dobře chápu, protože ho znám a jeho morální integrita je jistě velmi silná. Pouze mě překvapilo - dovolte mně takové povzdechnutí, že pokud se mu to stalo, že s tím váhal 2,5 roku. Ale v každém případě chápu, že k některým rozhodnutím člověk dospěje až po delší době. A prostě nedošlo. Nedošlo k tomu, že by ta nezávislost byla ohrožená. A my vůbec nevíme - já vycházím z toho, co nám bylo řečeno - co si pánové řekli. Tady neproběhlo žádné vyšetřování. Čili mohu tomu věřit, a nemusím tomu věřit. Kdyby tam byl pan prezident, říkal by zřejmě pravý opak. A toto musíme prokázat. Zatím se neprokázal ani výsledek, natož příčinná souvislost, natož jednání. Bylo to jednostranné slyšení jednoho z účastníků, který je logicky podjatý. Logicky, protože hájí svoji věc.

Čili bylo by to porušení jednoho ze základních procesních pravidel "Slyš druhou stranu". Takže já to vypouštím, to opravdu není možné.

A pokud jde o ten mnou v pořadí jako první jmenovaný delikt, tzn. nečinnost prezidenta republiky, tam si myslím, že bychom se měli vždycky, a já už jsem to říkala v jiné souvislosti v médiích, zamyslet, jestli ta nečinnost je zdůvodněná, nebo nezdůvodněná. Protože já si velmi vážím pana předsedy Ústavního soudu Rychetského, který zde byl citován, nicméně je to opět veliká autorita i pro mě, ale nezávazná. To je jeho pojetí. Já mám jiné. I když nejsem ani soudkyní Ústavního soudu. Já vnímám absenci lhůt v Ústavě pro rozhodnutí prezidenta republiky tak, že tato lhůta, pokud je zdůvodněně nenaplněná okamžitě, neprodleně, tak není porušena. A je to můj výklad. Heleny Válkové. Nezávazný.

Takže ostatní o čem se tady hovořilo, bohužel, anebo bohudíky pro vás, protože je pozdní odpoledne, nemusím opakovat, mohu vysvětlovat, ale řadu těch argumentů, které jste už slyšeli od řečníků, které asi si dovedete dovodit, na které tzv. straně stáli, bych podpořila. Na druhé straně odmítám zásadně jakýmkoli způsobem podporovat politické pokračování v boji o to, kdo by měl nebo neměl být prezidentem formou podání ústavní žaloby, protože ústavní žaloba opravdu není nástrojem, prostřednictvím kterého by se měla vyvozovat politická nebo politicko-právní odpovědnost. V tomto smyslu souhlasím s tím, co říkala paní zpravodajka Ožanová.

Takže závěrem samozřejmě, ani nemusím tajně hlasovat, jsem proti podání ústavní žaloby a ten hlavní důvod je, že Ústavnímu soudu bychom svěřili kompetenci, která patří pouze nám jako suverénům, zákonodárnému sboru, a porušili bychom princip dělby moci.

Děkuji.