Minulé pondělí jsem hovořil s ruským velvyslancem a shodli jsme se na tom, že naše vztahy bychom měli založit na respektu vůči společným dějinám. Řekl jsem panu velvyslanci, že bych byl rád, kdyby se nebouraly pomníky minulosti, ale snažili jsme se spíše naši minulost pochopit. Česká strana má například velký zájem na udržování hrobů československých legionářů v Rusku. Nutnost budování vzájemného respektu vystupuje v souvislosti s blížícím se 75. výročím konce druhé světové války, které si připomeneme v příštím roce. Shodli jsme se na tom, že výročí by se dalo využít k tomu, aby se naše země lépe poznaly v oblasti kultury – současné hudby, filmu, literatury i divadla.
Čtvrtek patřil jednomu poměrně zásadnímu rozhodnutí v Národní galerii. Připadalo mi, že situace pro mě nebyla úplně transparentní, a proto jsem udělal krok ke změně. Oslovil jsem paní Anne Marie Nedoma a jmenoval jsem ji dočasnou ředitelkou Národní galerie. Jde o zkušenou ekonomku a manažerku. Potřebujeme se lépe orientovat v současné situaci v Národní galerii a připravit ji na příchod nového ředitele. Za neméně důležitý krok považuji vytvoření Garanční rady Národní galerie, která nastaví pravidla výběrového řízení a způsob sestavení výběrové komise na ředitele NG. Byl bych však rád, kdyby Garanční rada nebyla jen dočasným orgánem, ale poté, co splní tento svůj zásadní úkol, se stala poradním orgánem ministra. Měla by nejen vytyčit cíle směřování Národní galerie, ale také pak dohlížet na to, jestli jsou naplňovány. Architektu Josefu Pleskotovi naprosto věřím, že komise bude intenzivně pracovat a splní to, co si od ní slibuji. Přiznávám se, že jako Ostravák cítím vůči Josefu Pleskotovi určitou zaujatost. Nemohu zapomenout, jak dobře pochopil, v čem je naše ostravská pýcha, když dokázal z plynojemu v Dolních Vítkovicích udělat Gong a z vysoké pece Boltovu věž.
Rád bych zmínil i ostatní jména členů Garanční rady. Jde o zástupce předních českých kulturních institucí jak v Praze, tak také v regionech. Počet členů rady není úplně konečný.
▪️Jiří Machalický
▪️Jiří Jůza, předseda Rady galerií ČR
▪️Richard F. Drury z kutnohorské Galerie středočeského kraje
▪️Michal Škoda hlavní kurátor Galerie současného umění a architektury České Budějovice
▪️Karel Ksandr generální ředitel Národního technického muzea
▪️Leoš Válka zakladatel centra DOX
▪️Marius Winzeler ředitel sbírek starého umění Národní galerie
▪️Pavel Zatloukal emeritní ředitel Muzea umění v Olomouci
▪️Naděžda Goryczková ředitelka Národního památkového ústavu
Chci se zaměřit na podporu kultury v regionech, protože ty vidím jako zanedbávané. Proto jsem zvlášť dbal na to, aby v Garanční radě NG byli zástupci také regionálních kulturních institucí. Je třeba neustále myslet na to, aby péče o kulturu nebyla jen věcí naší metropole. Mluvím se starosty malých obcí a ti mi opakují jeden typický argument: na malých obcích jsou knihovny často jediným kulturním centrem a místem, kde se lidé mohou setkávat. Bývají často i centrem spolkové činnosti. A takových knihoven máme v republice! Zrovna letos oslaví sto let. Máme povinnost udělat vše pro to, aby se dožily další stovky. To je také způsob, jak čelit negativnímu trendu vylidňování venkova. Tak jako nám jde o kvalitu a dostupnost zdravotní péče a vzdělání v regionech, tak by nám mělo jít o vyrovnanější přístup ke kultuře v celé zemi. Hodlám dále vyjednávat o prostředcích pro oblastní divadla a orchestry.
S nedostatkem peněz pro regiony souvisí i můj nesouhlas s plánem Andreje Babiše vystavět vládní čtvrť v Praze. Paneláky v poli pro kanceláře úředníků. Kde na to chce pan premiér vzít peníze? Rozprodejem současného majetku státu. Má to vynést nějakých 7,5 miliard korun. To mi připadá směšně málo v porovnání s tím, co by stály budovy kanceláří pro 10 000 úředníků. Navíc co s těmi budovami, které se neprodají a mají sloužit jiným účelům? Tak i tak za ně stále budeme platit, jako doposud. Jen budeme horko těžko vymýšlet, co s nimi.
Pokud pan premiér chce něco budovat, jsem ale rád. Pojďme se bavit o nové budově pro Národní knihovnu. Ukazuje se, že Klementinum je nedostačující. Nebo budujme kulturní centra právě v regionech. Ve světě jsou kulturní stavby a instituce taháky v oblastech, které bývaly opomíjené. Velmi rád se k tomu s panem premiérem sejdu.
Ve čtvrtek mě čekala také milá povinnost. Národní technické muzeum slavilo své 111. narozeniny. Samozřejmě technika je součástí kultury a technický um a myšlení je duší českého národa mnohem déle, než oněch 111 let. Vojta Náprstek už v 90. letech 19. století otevíral České průmyslové muzeum. V roce 1791 byla v Klementinu u příležitosti korunovace císaře a posléze českého krále Leopolda II. uskutečněna Průmyslová výstava. Snad jedna z prvních na světě. A takto bych mohl pokračovat dál. Důležité je, že máme silnou tradici, na kterou lze navázat.
V Národním technickém muzeu jsme však jen neslavili. Přítomnému francouzskému velvyslanci Rolandu Galharaguovi jsme předali šek v hodnotě více než 525 tisíc korun, jako výsledek veřejné sbírky na rekonstrukci požárem zničené Notre Dame. S Francií nás pojí silné historické a kulturní pouto. Ostatně domnělá trnová koruna Krista, která byla při požáru zachráněna, je spojena i s naší zemí. Do Svatováclavské koruny byl totiž vložen jeden trn, který získal Karel IV. od francouzského krále. I proto mě tolik těší solidarita, jakou Češi projevili.
V sobotu se otevřely brány Nosticova paláce na Den otevřených dveří, kde všech 29 příspěvkových organizací představilo svou činnost. Rozdávaly se tradiční koláče, zpívaly se folklórní písně, dokonce se vyráběly i šindele na střechu. Přišly neuvěřitelné dva tisíce lidí! Byl bych rád, kdyby se Nosticův palác veřejnosti otevřel nejen v takových výjimečných dnech. Odstranit mříže, zpřístupnit nádvoří, otevřít třeba kavárnu. Přál bych si, aby každý mohl jít zítra do Nostice „na kafe“ a aby se tato krásná budova stala opravdu součástí života města.
