- S pondělím přichází čas na bilancování minulého týdne. Ten byl silně poznamenám odchodem velkých osobností naší kulturní scény. Napsáno a řečeno bylo již mnoho, také z úst politiků. Cítím potřebu ještě jednou zdůraznit, že jak Karel Gott, tak také Vlasta Chramostová si zaslouží, abychom se k nim jako stát přihlásili a zajistili důstojné rozloučení s veřejností. Byl bych opravdu rád, kdybychom se přestali dohadovat mezi sebou nebo poměřovat, který z obou zesnulých umělců si zaslouží ty či ony pocty. Odcházejí umělecké ikony 20. století a každá s sebou nese svůj jedinečný příběh. Někdo svou kariéru obětoval, někdo u ní zůstal. Oba se ale zapsali nesmazatelně a oba patří do našeho dějinného příběhu. Rozloučení s paní Chramostovou proběhne v Národním divadle v pondělí 14. října v 11 hodin. S Karlem Gottem se lidé budou moci rozloučit v pátek 11. října od 08:00 do 22:00 v Paláci Žofín na Slovanském ostrově v Praze.
- Minulý týden se ale v kultuře odehrály i jiné události. Ve čtvrtek jsem v Zrcadlové kapli Klementina předal ocenění Ministerstvo kultury České republiky Knihovna roku 2019. Vítězných knihoven bylo více, ale já bych vyzdvihl třeba Místní knihovna Větrný Jeníkov. Malá obec, ale knihy miluje nejen knihovnice ale i starostka, která kdysi knihovnicí byla. Knihovna se tu stává něčím víc, než místem, kde si jdete půjčit knížku. Je vstřícná k dětem, ale nejen k nim. Taková dobrá knihovna je laskavá ke všem generacím. Obecně platí, že řada knihoven je něčím víc, než jen setkáním se světem literatury. Zvlášť v malých obcích se zde lidé potkávají na celé řadě kulturních akcí. Proto jsem si jako jeden z velkých úkolů vytyčil jejich podporu. Jsem rád, že se nám s Janou Maláčovou a Honzou Hamáčkem podařilo prosadit navýšení platů. Musíme se také podívat na knižní fond, který je často zastaralý a zasloužil by si obnovu. A také bych byl rád, kdyby se do budoucna knihovny staly místem celoživotního vzdělávání a oslovovaly všechny věkové kategorie. Pro mě jako sociálního demokrata jsou knihovny symbolem toho, že každý má právo na přístup ke kvalitní literatuře a informacím. Bez ohledu na sociální postavení, věk nebo místo, odkud pochází a kde žije.
- Sobota patřila oslavě jediných živých tvorů na světě, kteří se od roku 2001 honosí titulem národní kulturní památky. Ano, řeč je o starokladrubských koních. A to není vše. Od 10. července bude podle Úmluvy o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví ve společném zájmu všech národů světa chráněna celá krajina, která 440 let slouží jejich chovu a výcviku. Žijeme v době, kdy lidí přibývá, ale zvířat je stále méně. Dokonce většinu zvířat dnes těžce utlačujeme. Není divu, že se UNESCO rozhodlo nám vyjít vstříc a rozhodlo, že chráněným statkem světa se stane právě příklad soužití člověka a koně v České republice. Národní Hřebčín Kladruby je jediný na světě, který to dokázal. I proto jsem udělil prestižní rezortní ocenění Artis Bohemiae Amicis řediteli hřebčína panu Jiřímu Machkovi.
Když jsem se díval na starokladrubské koně, tak jsem si vzpomněl na Radslavice u Přerova, odkud pocházel můj tatínek a kde jsem rád navštěvoval statky se zvířaty, zvláště koňmi. Bylo to už dávno, co jsem čistil kotec, dával čerstvou slámu a trochu hřebelcoval. Nejraději jsem byl, když jsme chodili „plavit“ koně do řeky Bečvy. Dnes už se ke koním dostanu zřídkakdy. A tak bylo pěkné se ocitnout mezi nejstarším, nejmajestátnějším a také nejslavnějším českým koňským plemenem.
