Pravda, podařilo se alespoň sloučit nejnižší tarifní tabulky a také se zvyšují platy ve veřejné sféře o 1500 korun, takže si polepší trochu i zaměstnanci v kultuře, ale ani takovéto náplasti nedorovnají dlouhodobý deficit odměňování. Navíc se rozdílným přístupem budou nůžky mezi kulturou a školstvím dále rozevírat. Neřešeno je i systémové financování a navyšování platů zaměstnanců jiných kulturních institucí zřizovaných kraji, městy, obcemi – zřizovatelé budou muset sáhnout, na rozdíl třeba od školství, po úpravě tarifů vládou zase jen do své kapsy.

Vlastní rozpočet kapitoly pak již naplňuje dlouhodobé sliby o podpoře kultury jen hořkou prázdnotou.

Pryč jsou opět slova o nutnosti vydávat na kulturu z rozpočtu alespoň 1%, tedy bez výdajů na církve. Pro rok 2020 je totiž počítáno v kapitole bez výdajů na církve s 11,788 miliardami Kč, což je 0,73% výdajů celkového státního rozpočtu. To je dokonce procentuálně méně než v návrhu rozpočtu pro rok 2019 (0,76%).

Nedostatek financí se pak logicky projevuje i ve výdajové části. O 51 milionů Kč méně je určeno na záchranu a obnovu památek (z 737 na 686 milionů Kč), o 30 milionů méně dostanou profesionální divadla a stálé profesionální symfonické orchestry a pěvecké sbory (ze 160 na 130 milionů Kč). O 10 milionů méně je v programu rozvoje a obnovy materiálně technické základny regionálních kulturních zařízení (z 277 na 267 milionů Kč). Pravda, kulturní aktivity dostanou o necelých 15 milionů navíc (z cca 545 na 560 milionů Kč) a dodatečné prostředky jsou věnované i na kofinancování evropských projektů obnovy kulturního dědictví ve vlastnictví státu (o 22% více).

Ale kde je tedy ta slibovaná podpora důstojného odměňování zaměstnanců? Kde je ta slibovaná podpora rozvoje infrastruktury a služeb mířící mimo velká města? Kde jsou zásadní rozvojové projekty včetně nutné spolupráce se školstvím? Pozice kultury jako popelky se bohužel ani s novým ministrem zatím nezměnila.

Zdeněk Štefek, stínový ministr kultury za KSČM