Církve prý mají nárok na daňové prázdniny z darů, největší boháči a nadnárodní korporace mohou beztrestně vyvádět mamutí zisky z levné práce do daňových rájů, ale pracující člověk musí poctivě odvádět každou korunu a za sebemenší zdržení hned nastupují sankce a úroky.
U církví prý vadí změna podmínek původního nastavení „vyrovnání“, u změn podmínek stavebního spoření již uzavřených smluv nikoliv – a to se změna negativně dotkla statisíců drobných střadatelů.
Zamýšlím se nad tím, zda i přes usnesení Poslanecké sněmovny prosazené komunisty se nakonec nedočkají legalizace i tunely, kterými byla rozkradena v devadesátých letech naše republika. Je to možné – současná vládnoucí třída přece právě z těchto zločinů vznikla, což byl i záměr, který prozradili i loutkaři polistopadových změn, např. Jan Stráský.
Ale zpět k Ústavnímu soudu - zde byl opomenut základní axiom – tzv. „církevní restituce“ nejsou žádné restituce, ale pouhý dar – církve žádný majetek nevlastnily, ten původně i po Bílé Hoře ukradený a za odpustky a utrpení rozmnožovaný majetek jim dávno sebral Josef II a pak Masaryk a zbytek měly pouze svěřený ke správě. Navíc byly obdarovány i církve, které před rokem 1989 ani neexistovaly. A dary se zkrátka daní.
Komunisté jistě nesloží ruce do klína a budou dále hájit historickou pravdu. A tu má Jan Hus, ne Dominik Duka. Požadavek na zrušení tzv. církevních restitucí, na urychlení odluky církve od státu je stále aktuální. Ale jedno je již jasné. Král se odkopal, král je nahý.
