V blogu Drahá lekce jsem se pokusil popsat, jak pravicové vlády prohospodařily výjimečné postavení České republiky na finančních trzích, které zdědily po svých předchůdcích. Psal jsem o tom v souvislosti s výnosy, které byly ministerstvem financí nabízeny na poslední aukci českých státních dluhopisů. Pana ministra Miroslava Kalouska to pobouřilo (zdá se nejen v poslední době poněkud popudlivý) a vyzval mne, ať se seznámím s fakty. Velice rád jsem to udělal a nabízím totéž.
Pohled do databází finančních trhů nám potvrzuje, že v půli roku 2006, kdy končila po volbách osmiletá vláda sociální demokracie (a abychom byli spravedliví, poslední čtyři roky byl jejím koaličním partnerem i současný ministr financí Miroslav Kalousek), byla výnosová křivka českých státních dluhopisů pod eurem. Přesněji, byla tam v úseku do 7 let splatnosti, v delších splatnostech kopírovala křivku eurozóny. A nebylo divu, že si Česká republika stála tak dobře. Stačí se začíst do Zprávy o inflaci, která byla schválena bankovní radou České národní banky dne 3. srpna 2006.
Vyberme aspoň pár klíčových pasáží z úvodu:
Růst HDP v prvním čtvrtletí 2006 podle předběžných odhadů ČSÚ překročil hranici sedmi procent. (…) Na ekonomickém růstu v prvním čtvrtletí 2006 se výraznou měrou podílel meziroční růst fixních investic a zásob. Významnou pozici si nadále zachovával zahraniční sektor vzhledem k přetrvávajícímu (i když mírně klesajícímu) předstihu růstu vývozu zboží a služeb nad růstem jejich dovozu. K růstu české ekonomiky přispívala také spotřeba domácností. Příspěvek spotřeby vlády byl mírně záporný.
(…)
Pokračující rychlý růst české ekonomiky vytvářel příznivé podmínky pro zvyšování zaměstnanosti, jejíž růst v prvním čtvrtletí 2006 opět mírně zrychlil. Zvýšená poptávka po práci se však, stejně jako v předchozím období, částečně realizovala mimo úřady práce a registrovaná nezaměstnanost tudíž nadále klesala pomaleji, než by odpovídalo změnám v zaměstnanosti. Rostoucí poptávka podniků po pracovní síle přispěla ke zrychlení meziročního růstu nominálních i reálných mezd, obzvláště v podnikatelském sektoru.
(…)
Ekonomický růst zemí středoevropského regionu se celkově dále zrychlil a Slovensko spolu s ČR bylo nejrychleji rostoucí ekonomikou oblasti.
(…)
V prvním čtvrtletí 2006 meziroční růst HDP eurozóny dále mírně zrychlil (ve srovnání s předchozím čtvrtletím o 0,3 procentního bodu) a dosáhl 2,0 %.
(…)
ČNB své klíčové úrokové sazby ve druhém čtvrtletí 2006 nezměnila. Limitní 2T repo sazba zůstala nastavena na 2 %, lombardní sazba na 3 % a diskontní sazba na 1 %.
(…)
Fed pokračoval v sérii zvyšování klíčové O/N sazby (ve dvou krocích na 5,25 %). ECB zvýšila svou refinanční sazbu na 2,75 %. Úrokový diferenciál vůči eurovým i dolarovým sazbám dosahoval ve všech splatnostech záporných hodnot.
Kde jsou ty časy, kdy při průměrném vývoji západních a jižních sousedů česká ekonomika trhala výkonnostní rekordy, aniž by se vystavovala nějaké zřetelné nestabilitě!
Problém byl v tom, že zahraniční trhy hodnotily českou skutečnost extrémně pozitivně (české dluhopisy pořizovaly peníze levněji než tenkrát celkem jednotná eurozóna), ale česká politická pravice ji hodnotila z propagandistických důvodů krajně negativně. Ve stejném duchu se nesly zprávy českých finančních analytiků, kteří bez ohledu na objektivní hodnocení ČNB viděli budoucnost v těch nejčernějších barvách.
Dny poté, kdy vyšla Zpráva ČNB o inflaci, publikovali například v Komerční bance vedoucí analytici Jan Vejmělek a Anne-Francoise Blücherová obavu, že pokud se nerozštípne politický pat z voleb (bylo to do zkorumpování Melčáka a Pohanky sto na sto), čili „bude-li současné nevládí pokračovat, významným způsobem se zvyšuje riziko, že politická reprezentace nebude moci nijak implementovat nezbytná opatření pro sestavení rozumného návrhu státního rozpočtu na rok 2007. Za tohoto předpokladu by se deficit mohl v příštím roce vyšplhat až na 170 mld. CZK (zhruba 5 %) HDP (…). ČNB také vidí veřejné finance jako velký zdroj nejistoty.“
Jak to dopadlo, víme. Politická reprezentace ODS do konce roku naštěstí nebyla schopna nic implementovat, kromě celostránkových inzerátů o dluhové povodni, která zaplavuje naši drahou republiku, takže byl převzat návrh rozpočtu na rok 2007 ještě po sociálních demokratech. Připravili jsme ho v červenci a srpnu 2006, ještě než koaliční vláda ČSSD odešla a Topolánkova vláda do tohoto návrhu rozpočtu na rok 2007 nijak nezasáhla, tehdejší ministr financí Tlustý dokonce v Poslanecké sněmovně hlasoval proti. Náš poslední rozpočet pak skončil zanedbatelným schodkem na úrovni půl procenta. Fiskální revoluce s rovnou daní a dalšími kousky, kterými se podtrhly veřejné příjmy, začala až od roku 2008, a od té doby už je to jiný příběh, který Vám, pane ministře, vykládat nemusím. Jde to jen a jen na váš účet.
Nicméně to srovnání zůstává. Fakta jsou fakta. Musíme je znovu a znovu opakovat, aby bylo zřejmé, že jiná politika je možná.
Bohuslav Sobotka, předseda ČSSD
