Naše zdravotnictví se již delší dobu potýká s velkými problémy, které den co den zatěžují naše nemocné občany. Především nám v nemocnicích chybí zdravotničtí pracovníci všech profesí. V současné chvíli jejich nedostatek ohrožuje pacienty, kdy v některých oblastech kolabuje zdravotní péče v nemocnicích. Bohužel i tento rok pokračují odchody personálu z nemocnic. Lékaři odcházejí do ciziny, do ambulancí. Sestry a další personál míří nejčastěji mimo obor, kde dostanou více peněz. Je třeba si uvědomit, že práce lékařů a sester je svou specializací nenahraditelná, a kdo jednou odejde, už se nám těžko vrací zpět. Jenom na vykrytí nepřetržité akutní péče chybí zhruba tři tisíce lékařů. Jejich skutečný nedostatek je ovšem zastírán faktem, že každý z přítomných lékařů je zatížen obrovským množstvím práce přes čas, která je v hrubém rozporu se zákoníkem práce. Lékaři nám chybí převážně v některých oborech, jako je například stomatologie, alergologie, ortopedie, psychiatrie, nebo neurologie, a to je i hlavní příčinou dlouhých čekacích lhůt. Mnoho těchto specialistů také již dávno dosáhlo důchodového věku a dlouhodobě přesluhují. V případě všeobecných sester nám chybí více než 2 400. A to nemluvím o počtech nižšího zdravotnického personálu, jako jsou sanitáři a ošetřovatelky.
Zhoršující se personální situace vede v nemocnicích k uzavírání oddělení a často pak odcházejí zaměstnanci mimo zdravotnictví, což nadále zhoršuje personální situaci. Nemocnice, které pak následně přebírají pacienty po uzavřených odděleních, jsou ještě více přetížené jak lůžkově, tak personálně, a tím se může oddalovat potřebné ošetření pacientů, nebo bývají i propouštěni nedoléčení. Tím se pro ně dramaticky zhoršuje dostupnost a kvalita zdravotní péče. A to je začarovaný kruh. Mezi záležitosti, které naše občany obzvlášť trápí, patří neúměrně dlouhá čekací doba na vyšetření u specialisty. Není výjimkou, že toto čekání se protáhne i na několik měsíců. Bývá zaběhlou praxí, že čím sofistikovanější je vyšetření, tím delší bývá doba, po kterou se na odborný zákrok nebo na diagnostiku čeká.
Celé roky se o tak katastrofální situaci ve zdravotnictví mluví, ale nic výraznějšího se doposud nedělo. Současná situace přitom začíná dopadat na pacienty. Zhoršuje se kvalita i dostupnost péče. Dlouhodobě se zhoršují pracovní podmínky personálu, dochází k jeho přetěžování, porušování zákoníku práce a k odchodům ze zdravotnictví. Příčinou není ani tak velký počet nemocnic ani neúměrné zvýšení platů jejich zaměstnancům, ale podfinancování resortu, protože je financováno necelými 7 % HDP, a to je žalostně málo. Další příčiny krachu nemocnic jsou systémové. Nemocnice mají rozdílné základní sazby a rozdílné úhrady za poskytovanou zdravotní péči, což vede k ekonomickým problémům především menších nemocnic. Všechny tyto skutečnosti jsou notoricky známé a jejich řešení už nelze donekonečna odkládat. Musíme si uvědomit naše priority, a tím je ponechání většiny našich nemocnic mimo soukromý sektor, nenechat je padnout podfinancováním, udržet si kvalitní a nepřetěžovaný personál a především zdraví a spokojenost našich občanů.
Děkuji.
