Určitě ano, já to také nijak nezpochybňuji a říkám dopředu, že jsem benevolence sama. A když nás kolegové obviňují z obstrukce, tak kdybych ji měl využít, tak v tuto chvíli nejednáme a čekáme na paní ministryni. Ale protože, jak říkám, jsem benevolence sama, tak mi to nevadí a respektuji to a rád vystoupím, i když to paní ministryně neuslyší. Konec konců třeba bude příležitost jí to zopakovat někdy, až tady u hlasovacího stolku sedět bude.
Děkuji za slovo. Já bych také řekl rád svůj názor jednak na samotný balíček, ale i na pozměňující návrhy, které podávám. Nicméně musím začít tím, že se ohradím proti rétorice, že bychom dělali obstrukci. My tady - pane předsedající, můžu přece jenom poprosit, mluví se mi složitě, je tady hluk.
Děkuji pěkně, už je to lepší.
Chtěl bych se ohradit proto tomu, že bychom tu jako ODS dělali jakoukoliv obstrukci. Jestli dobře počítám, tak od dnešního rána mluvíme o daňovém balíčku cca dvě hodiny. Při předchozím projednávání to bylo 70 minut a už jsme obviňováni vládní koalicí, že tu obstruujeme, přičemž řada našich vlastních opozičních návrhů, které jsme v Poslanecké sněmovně podali, tu leží i více než rok, aniž by se dostala na projednávání této schůze. A jsou to samozřejmě věci, které jsou pro občany České republiky důležité, protože jsou to návrhy, které mají snižovat daně, zjednodušovat daňový systém a díky vládní koalici, která obstruuje opoziční návrhy, jsme se k tomu ještě nedostali. A ve chvíli, kdy tu máme daňový balíček, na který paní ministryně velmi spěchá, tak už po několika hodinách a desítkách minut argumentace je opozice obviňována z obstrukcí.
Já se proti tomu velmi ohrazuji. Důvod, proč tuto rétoriku používáte, je jasný. Chcete zastínit a chcete přebít neschopnost a nekoncepčnost paní ministryně Schillerové a jejího Ministerstva financí. Protože jak jinak můžeme hodnotit stav, kdy jsme před pár dny schválili základní čísla, základní bilanci státního rozpočtu České republiky na rok 2020. Jednoho z nejdůležitějších zákonů vůbec, který počítá s příjmy, které mají plynout i z daní, které paní ministryně navrhuje navýšit v tomto balíčku, který projednáváme pár dní poté, co už jsme ten rozpočet schválili.
Myslím si, že to není dobrá zpráva o kvalitě práce paní ministryně financí a Ministerstva financí celého. Myslím si, že přece správný, odpovědný, kompetentní ministr financí by nejdříve v dostatečném časovém prostoru přišel s legislativou, kterou potřebuje pro to, aby mohl věrohodně, odpovědně, věrně sestavit státní rozpočet. Přišla by paní ministryně s tímto balíčkem včas tak, aby tu mohl být podroben standardní demokratické parlamentní diskusi. Tak, aby mohl být projednán, tak, aby mohly být zváženy všechny pozměňující návrhy, které jsou k tomuto zákonu podány. Vypořádali bychom se s nimi tady v normálním časovém horizontu a následně by paní ministryně věděla, s jakými dodatečnými daňovými příjmy může ve státním rozpočtu počítat, s jakými nemůže a podle toho by připravila státní rozpočet.
My jsme v situaci opačné. Paní ministryně sestaví rozpočet na základě virtuálních čísel, neschválené legislativy, připraví sem a přednese rozpočet, který zkrátka neodpovídá realitě, a poté se snaží narychlo a velmi kvapně schválit doplňující legislativu, která je nutná k tomu, aby ten rozpočet alespoň vyšel v základních elementárních číslech. Jestli toto není ukázka neschopnosti a nekoncepčnosti ministryně financí, tak já už nevím, co. Myslím, že státní rozpočet je významný zákon, že má být projednán tak, jak byl napsán, tak má i skončit, a ne, že se bude na poslední chvíli schvalovat legislativa, ze které už státní rozpočet schválený vychází.
Mluvili jsme tady dlouze a diskutovali rozpočet. Já jsem ho označil díky schodku a díky jeho špatné struktuře za zmetek. Ale to, co se děje u daňového balíčku, to je zkrátka šlendrián. Je šlendrián to, že pár dní poté, co schválíme rozpočet, schvalujeme daně, daňovou legislativu a zvýšené daně, které mají tento již schválený rozpočet naplnit.
Co se týče opozice, já myslím, že je naše svaté právo proti tomuto balíčku tady vystupovat hodiny, protože já a mí kolegové v pravé části politického spektra jsme byli zvoleni voliči, kteří nechtějí vysoké daně, kteří nechtějí složitý daňový systém. To, že vás volili voliči, kteří si nechají vytahávat ze svých kapes další a další daně, to je vaše svaté právo jim vyjít vstříc, dále jim daně zvyšovat, dále jim komplikovat daňový systém. Ale my máme voliče jiné. My máme voliče, kteří si myslí, že daně už jsou na rekordní úrovni a že se dál zvyšovat nemají. My máme voliče, kteří nás volí proto, abychom daňový systém zjednodušovali a daně snižovali. A tyto voliče my nebudeme hájit pět minut, že bychom tu předvedli nějaké formální rétorické cvičení u pultíku, ale my naše voliče a jejich peníze budeme hájit nechci říci, že do roztrhání těla, ale řeknu to, budeme hájit co možná nejvíc, abychom této legislativě zabránili, abychom vás přesvědčili věcnými argumenty, že výše daňového břemena je skutečně na rekordní úrovni a že nemá smysl daně dále zvyšovat.
Děláme to s nadějí, že přesvědčíme i vaše voliče, kteří třeba hnutí ANO naletěli na jeho sliby, že nebudou zvyšovat daně. Vzpomeňte si na rétoriku pana premiéra Babiše. Vzpomeňte si na rétoriku paní ministryně financí třeba při schvalování elektronické evidence tržeb. Tehdy argumentovali a vyhrožovali vám a ostatním poslancům, že musíte schválit to EET, protože když neschválíte EET, tak bude nutnost zvyšovat daně. Když to EET schválíte, tak bude možné daně snižovat. Uběhlo pár měsíců, pár let a máme EET a máme tady balíček, který se snaží daně zvýšit. Takže my se snažíme přesvědčit i voliče hnutí ANO, které tato strana napálila ve volbách, slíbila jim, že nebude zvyšovat daně, nebude komplikovat daňové prostředí a dělá v tuto chvíli pravý opak. A přestože už díky ní máme rekordně vysoké daňové břemeno, tak chce stále daně zvyšovat.
Myslím si, že voliči ANO prozřeli, že už této politické straně věřit nebudou, protože nenastala žádná krize, která by nutila hnutí ANO měnit své programové priority, přijít s nějakými nenadálými výdaji, tak věřím, že už podruhé voliči hnutí ANO na ty sliby, že daně zvyšovány nebudou, nenaletí, a od hnutí ANO se v příštích volbách odkloní.
Ten balíček, který - no, pane předsedo (Faltýnku), já bych se tak nesmál, ti voliči to vědí. Voliči to vidí, že zvyšujete daně, ti to vidí, že jste slibovali úplně pravý opak, teď se jim tady smějete do očí. Projednáváme legislativu, která daně zvyšuje. Vy se těm lidem smějete, že ze svých peněženek vydají více peněz. Já myslím, že to k smíchu moc není, myslím, že bychom se spíše měli zabývat tím, jaké máme neefektivní výdaje a ty se snažit osekat. K tomu vám, konec konců i pravice nabízí spolupráci a nabízí vám prostor k tomu, aby se tyto výdaje vyřešily a daně se zvyšovat nemusely.
Ten balíček tady byl označován mnoha adjektivy. Paní ministryně s panem ministrem zdravotnictví argumentovali a první věta byla, že to je balíček proti závislostem. Že je to balíček, který má snížit spotřebu alkoholu, cigaret a snažit se odvrátit lidi od hazardních her.
Samozřejmě to není žádná pravda, stačí se podívat na to pojmenování toho zákona u v tom samotném názvu. Ten zákon říká, že jeho cílem je naplnit veřejné rozpočty dalšími penězi navíc. Explicitně tu vláda v samotném názvu toho zákona přiznává, že chce zvýšit daně, že chce získat další prostředky do státního rozpočtu a že jí nejde o žádný boj se závislostí.
Ten druhý argument, proč neplatí ta úvodní teze paní ministryně financí a pana ministra zdravotnictví, že se snaží bojovat se závislostmi, je ta skutečnost, že ten balíček má přinést do státního rozpočtu 20 miliard korun navíc. Když se podíváte, kolik má činit tento vyšší výběr ze samotného navýšení příjmů právě z těchto věcí, jako je alkohol, cigarety a tabák, tak zjistíte, že z celkového dodatečného příjmu pro státní rozpočty, který má být 20 miliard, celá polovina má přicházet ze zdanění takzvaných technických rezerv pojišťoven.
Já bych chtěl pana ministra zdravotnictví i paní ministryni financí poprosit, ať mně vysvětlí, když se zvýší zdanění technických rezerv pojišťoven, když sáhneme na rezervy pojišťoven, jak to povede ke snížení závislosti na alkoholu, cigaretách a hazardu. Přičemž je to dominantní část tohoto zákona, z tohoto opatření má směřovat do státního rozpočtu dominantní část navýšených prostředků. Já opravdu jsem ještě nepochopil a prosím pana ministra zdravotnictví a paní ministryni financí, aby mně vysvětlili, jak technické rezervy, respektive demotivace pojišťoven tvořit rezervy, jak to povede ke snížení závislosti na alkoholu, tabáku a hazardu.
Stejně tak tomu úplně nerozumím u navyšování správního poplatku za vklad do katastru nemovitostí, který se zvyšuje o 100 procent. Prosil jsem paní ministryni, ať mi ukáže časovou řadu inflace, která by ukázala, že za posledních několik let inflace vzrostla tak, že bychom měli zvýšit správní poplatek o 100 procent. A ani u toho poplatku za vklad do katastru nemovitostí netuším, jaký vliv má na snížení na závislostech u alkoholu a spotřebních daní a alkoholu. Je zřejmé, že ta rétorika byla pouze marketingovou vějičkou.
Byla to snaha získat nějaké pozitivní body v médiích a u voličů, kteří si řeknou, jo, tak to je ta spravedlivá vláda, která bojuje proti závislostem, ale když se ten posluchač podívá do střev toho zákona, tak velmi rychle zjistí, že ty cigarety, ani ten alkohol tam nejsou dominantní záležitostí, ale že si pravděpodobně bude muset připlatit za vklad o katastru nemovitostí nebo zaplatit vyšší pojistku u svých pojistných smluv, protože paní ministryně poté, co vybrabčila rezervní Fond národního majetku, tak chce vybrabčit i rezervy pojišťoven, které je tvoří nad rámec povinné regulace a přispívají tak k větší stabilitě pojišťovacího systému.
Já si myslím, že vybrabčovat věci jako jsou rezervní fondy a rezervy pojišťoven není dobrá cesta pro Českou republiku. Když už mluvíme o těch pojišťovnách a Česká republika má i vůči západním zemím jednu neskonalou konkurenční výhodu, a to je zdravý bankovní sektor a zdravý finanční sektor, do kterého patří i pojišťovny, myslím si, že tuto konkurenční výhodu bychom si měli opečovávat a nikoliv ji narušovat tím, že se paní ministryně financí rozhodla vybrabčit další fond, kde nachází peníze na přerozdělování a na tak důležité věci, jako jsou třeba slevy na jízdné, které stojí každoročně státní rozpočet miliardy.
Ten balíček není boj se závislostí, ten balíček je zdražovací balíček. Prostě zdraží lidem v České republice život a nezdraží život jenom lidem, kteří pijí, kouří nebo hrají hazardní hry, ale zdraží lidem život právě i ve chvíli, kdy si třeba pořizují nové bydlení a hledají každou korunu, protože je zřejmé, že ceny bydlení se v posledních letech posunuly nahoru neuvěřitelným tempem. Všichni tady diskutujeme, jak by bylo potřeba zliberalizovat stavební legislativu, jak by bylo potřeba usnadnit stavební činnost tak, aby nabídka bydlení a bytů byla větší, a v tu chvíli místo toho, abychom jim pomohli ze strany státu například zrušením daně z nabytí nemovitostí, což koneckonců náš klub navrhuje jako pozměňovací návrh k tomuto balíčku, tak nejenom, že paní ministryně říká ne na snížení daní, ne na pomoc mladým rodinám ve chvíli, kdy si kupují drahé bydlení, ne na usnadnění startu mladým rodinám do života, ona jim naopak chce ten život na tom startu ještě ztížit. Vedle toho, že mají drahé bydlení, že jim chce zregulovat hypotéky, tak jim ještě zdražuje takovou už drobnůstku a hloupost jako je poplatek za vložení do katastru nemovitostí.
Takže to zdražení se nebude týkat pouze lidí, jak jsem říkal, co pijí alkohol nebo kouří cigarety, ale i lidí, kteří jsou zodpovědní a mají pojistky, tak těm se možná, pravděpodobně, (když?) projde to zdanění technických rezerv, ty pojistky zvýší, a těm, jak už jsem říkal, co si například pořizují bydlení, tak budou muset dát ještě o tu tisíckorunu navíc. Vůbec to nechápu, proč tato vláda jde tak proti zájmům normálních lidí a chce jim zdražovat život, a to ve chvíli, kdy inflace se v České republice pohybuje blízko horní hranice tolerančního pásma České národní banky.
Já jsem se teď díval na poslední údaje, za poslední měsíc je inflace kolem 2,7 procenta. Blížíme se té tříprocentní limitní hraně, kterou Česká národní banka toleruje. Česká národní banka má cíl dvouprocentní inflaci, bohužel máme v posledním měsíci inflaci vyšší a co paní ministryně v této situaci udělá? Paní ministryně si říká ne, 2,7 je málo, my těm lidem zdražíme život ještě více, my chceme, aby ta cenová hladina rostla ještě více jak ty 3 procenta, tak napálíme ty spotřební daně, aby se ty produkty zdražily, tak napálíme a zvýšíme poplatky správního charakteru, abychom ještě překonali ten tříprocentní limit, který si jako toleranční pásmo Česká národní banka zvolila.
Já si myslím, že to je špatná cesta. Já si myslím, že ve chvíli, kdy máme skutečně vyšší inflaci, která koneckonců paní ministryni přináší peníze navíc, protože když platíme daň z přidané hodnoty, která se počítá procenty z ceny toho produktu, tak samotné navyšování cenové hladiny paní ministryni přináší automaticky do státního rozpočtu peníze navíc. Samotný ten růst, který je nadprůměrný v současné době, tak samotná tato vysoká nebo vyšší inflace přináší paní ministryni dodatečné příjmy, protože z toho procentního DPH díky vyšším cenám zkrátka spotřebitelé zaplatí vyšší daně. Ale paní ministryně říká ne, ne, ne, já si myslím, že ten stát je hubený, že je efektivní, že je malý, že ho potřebujeme posílit a přidává a nabaluje další a další daně.
Já si myslím pravý opak. Já si myslím, jak už jsem tu říkal při projednávání rozpočtu, že ten stát je Otesánek, který přibírá další a další kilogramy navíc, že by spíše potřeboval nějakou redukční dietu, že by potřeboval spíše ten tuk odsát a já myslím, že ten tuk - všichni víme, co to je, že jsou to státní zaměstnanci navíc, kterých díky této vládě máme o desetitisíce navíc - jsou zbytné výdaje. Některé dávky, které míří k těm lidem, kteří si je vůbec nezaslouží. Ale paní ministryně říká ne, ne, ne, my tomu Otesánkovi přidáme ještě k těm tukovým zásobám nějaké to kilo navíc a pojďte se na to, milí občané, složit, my chceme ještě více přerozdělovat, nám nestačí ten ekonomický růst, který nám garantuje každoročně desítky miliard korun navíc a to jsem ještě velmi rezervovaný. Když se podíváte na státní rozpočet, tak v příštím roce bude paní ministryně mít díky ekonomickému růstu o 113 miliard korun navíc na přerozdělování.
Ve chvíli, kdy by tento balíček nebyl přijat, tak by si odečetla asi těch 20 miliard a měla by pouze navíc necelých 90 miliard korun navíc na přerozdělování. No, to je hrozná úspora, co? To je opravdu, to být ministrem financí, tak si rvu vlasy, kdybych náhodou neměl z roku na rok navíc 90 miliard na přerozdělování, pouze 90 miliard, a chtěl to tím, že zdražím lidem život ještě dotáhnout o těch 20 miliard více.
Já myslím, že schopný ministr financí by jistě dokázal s 90 mld. korun navíc hospodařit efektivně, že by dokázal i z těch 90 miliard. něco ušetřit tak, aby nemusel navrhovat v době růstu schodkové rozpočty. Bohužel máme vládu, jakou máme, paní ministryně se rozhodla, že státní rozpočet nevezme vážně, že ho nechá tak jako proplout, že s ním nic strukturálního dělat nebude a že se zaměří pouze na to vybrat co nejvíc a přerozdělit co nejvíc takovými hloupostmi, jako je třeba žákovské jízdné. My samozřejmě chceme jít cestou opačnou, chceme snižovat daně, nechceme připouštět, aby tu fungoval takový šlendrián, že se daně budou schvalovat až poté, co se schválí státní rozpočet, přestože s těmi penězi státní rozpočet počítá.
My si myslíme, že v době vyšší inflace je potřeba lidem život zlevňovat. Proto přicházíme s několika pozměňujícími návrhy. Já představím zhruba tři pozměňující návrhy. Ten, na který bych chtěl upoutat vaši pozornost, je opakované zvýšení základní slevy na poplatníka, které už jsme tu jednou s kolegy Piráty předkládali při projednávání jiné daňové legislativy. Tehdy jsme použili s panem kolegou Ferjenčíkem argument vyšší inflace a růstu reálných mezd a snažili jsme se paní ministryni vysvětlit, že základní sleva na poplatníka se neměnila od roku 2008. Od roku 2008 je na úrovni necelých 25 tisíc. Snažili jsme se jí přesvědčit, že jak růst reálné mzdy, tak růst minimální mzdy, ale i inflace za tu dobu zaznamenal poměrně výrazná čísla a že díky tomu reálná úroveň té základní daňové položky výrazně poklesla. Jiná průměrná mzda byla v roce 2008, jiná průměrná mzda je v roce 2019, ale základní sleva na poplatníka je stále stejná. Samozřejmě dochází k faktickému zvyšování mezní daňové sazby, které poplatníci daně z příjmů fyzických osob čelí. Pokles nastává dvěma kanály. Jednak se samozřejmě navyšuje podíl základní mzdy nebo základního příjmu, který podléhá zvýšené efektivní sazbě, a jednak samozřejmě i rostoucí inflace dále snižuje reálnou hodnotu nominálně nezměněné výše základních slev. Nejen že klesá díky růstu průměrné mzdy relativní význam té slevy s ohledem na rostoucí příjmy obyvatel, příjem podléhá vyššímu základu daně, ale dochází i k reálnému snižování samotné výše té základní slevy právě inflací.
My jsme s panem kolegou Ferjenčíkem, byť jsme takto argumentovali, byť jsme to měli spočítáno, tak jsme neuspěli u paní ministryně při projednávání té předchozí daňové legislativy, nevzala ten argument rostoucí inflace a rostoucích reálných mezd vážně a tento pozměňující návrh, který by přinesl okamžitě lidem peníze navíc do peněženek každý měsíc, tak ho tady zabila při tom projednávání předchozí daňové legislativy. Ale to jsme ještě netušili s panem kolegou Ferjenčíkem, že paní ministryně si ten náš argument půjčí, že si ho vezme a že ho přepíše do daňového balíčku, se kterým dneska přichází. Jediná změna, která nastala oproti nám s kolegou Ferjenčíkem, je, že paní ministryně ten argument použila opačným směrem a použila ho pouze u spotřebních daní a argumentovala, že ty zvýšené daně a ty zvýšené reálné mzdy snižují samozřejmě relativní výši těch spotřebních daní a že je potřeba tedy zvýšit. No my jsme na jednu stranu měli radost, že tu naši argumentaci používá, že se inspirovala, začali jsme se rychle začítat do té novely zákona, do navržených bodů a doufali jsme, že tento argument, který je platný, paní ministryně použije i v takových věcech, jako je léta neměnná základní sleva na poplatníka nebo jako je roky neměnná hranice - limit pro registraci k platbě daně z přidané hodnoty, protože ty se neměnily ještě déle, než se neměnily spotřební daně. Nicméně bohužel jsme v té ministryní financí připravené novele zákonů tuto věc nenašli. Čili paní ministryni se argument vyšších reálných mezd, vyšší inflace hodí v případě, kdy může zvyšovat daně, kdy to pro ni bude znamenat další příjmy státního rozpočtu, ale kdyby měla konzistentně tento logický argument použít i na takové věci, jako je základní sleva na poplatníka nebo limit k registraci podnikatelů k platbě DPH, tak je paní ministryně k tomu hluchá, tento argument neslyší a vede si svou a využívá ho jenom v případě, že se jí to hodí. A jí se to hodí jenom ve chvíli, kdy to znamená další zvýšení daní, další zdražení života a další příjmy do státního rozpočtu.
Další věcí, kterou i kdybych připustil, že je potřeba s tou závislostí bojovat a i kdybych připustil, že je potřeba aktualizovat ty spotřební daně, navýšit podle inflace, tak podle mého názoru neplatí jednoduchá primitivní logika toho, že zvýšíme-li spotřební daně na alkohol nebo na tabák nebo na hazard, že to automaticky povede k tomu, že lidé začnou méně pít, začnou méně kouřit a začnou hrát v menším objemu hazardní hry. Já si myslím, že takto jednoduše skutečně svět nefunguje a každý ekonom vám řekne, že zejména u produktů, jako jsou cigarety, alkohol nebo hazard, funguje tzv. neelastická poptávka po těchto produktech. Ta neelastická poptávka česky znamená to, že zvýšíme-li cenu cigarety o 10 %, litru alkoholu o 10 % a zdraží-li se to konečnému spotřebiteli, tak že on na to nereaguje stejným relativním poklesem spotřeby tohoto produktu. Pro něj jsou cigarety a alkohol sice dražší, on se bude snažit alespoň o trošku tu spotřebu snížit, ale nikdy ji nesníží o tolik, o kolik byla zvýšená ta cena alkoholu nebo cigaret. No a co se stane? Ve chvíli, kdy takový člověk, který si nemůže odpustit z jakéhokoli důvodu, ať už větší, nebo menší množství cigaret a alkoholu a bude muset za jednotku toho alkoholu nebo cigaret zaplatit vyšší cenu, tak mu samozřejmě z jeho disponibilního příjmu zbude menší část na jiné produkty, na produkty, které bychom třeba chtěli podpořit. Takže my naopak tím, že zdražíme alkohol a cigarety takto skokovým způsobem, můžeme přispět k tomu, že nezlepšíme situaci těchto lidí, nezlepšíme situaci v krizových sociálních skupinách, ale tu situaci ještě zhoršíme, protože ti lidé, kteří si neodpustí alkohol a cigaretu, prostě za ně zaplatí více a budou mít méně peněz např. na koníčky svých dětí, na zdravou výživu, na sportování, na obědy ve školách.
Já jsem i při projednávání ve výborech a hned poté, co Ministerstvo financí s tímto záměrem přišlo, kolegové z rozpočtového výboru mně to potvrdí, tak jsem velmi apeloval na Ministerstvo financí aby provedlo alespoň nějaký elementární výpočet, aspoň nějakou elementární úvahu toho, jakým způsobem se zejména v těch sociálně rizikových skupinách zachovají ti lidé poté, co jim velmi výrazně zdražíme život, protože zkrátka ať se nám to líbí, nebo ne, konzumují produkty, u kterých bychom byli rádi, že ta spotřeba by byla nižší.
Jeden z těch dalších pozměňujících návrhů, který jsem podal, byl na zvýšení sazby spotřební daně u lihu, a to z mnoha důvodů. Jeden ten důvod je právě to, že se bojím té neelasticity poptávky, která podle mě povede k tomu, že prohloubíme tu nedobrou situaci v těch ohrožených sociálních skupinách. Ale těch důvodů je více. Také proto, že už dneska je líh coby druh alkoholu nebo lihovina coby druh alkoholu zatížen oproti ostatním druhům, jako je pivo, víno, neúměrně. Když srovnáme, jak je zatíženo pivo, když srovnáme, jak je zatíženo daněmi víno, a když srovnáme lihoviny, tak ty lihoviny jasně vedou.
Také výběr spotřební daně z alkoholu - lihoviny se tam podílejí 59 %, čili 59 % z toho, co stát vybere na spotřební dani z alkoholu, jde právě ze spotřeby lihu na další položky, jako je pivo a víno, tak z těch má stát mnohem méně peněz, a to přesto, a je potřeba to podtrhnout, že spotřeba piva je mnohem větší než spotřeba lihovin, přestože i víno je na podobných úrovních, jako je u lihovin, tak přesto se z něj platí výrazně menší část daní. Takže máme tu lihoviny, které už jsou dneska výrazněji více zatíženy než ostatní druhy alkoholu, už dneska plní spotřební daně z alkoholu z dominantní části, přestože je tam spotřeba nižší než u piva a vína, a my je zatěžujeme relativně oproti těm dvěma položkám ještě více.
Myslím si, že skutečně nebyla zvolena správná výše navýšení. Pokud by to skutečně bylo schváleno, tak se ve spotřební dani na líh dostaneme na úroveň například Rakouska, a to přesto, že je nám zcela jasné, že příjmová hladina u našich sousedů je na zcela jiné úrovni, čistý příjem je tam zhruba dvakrát vyšší než v České republice, a přesto budou po tom zvýšení mít nižší sazbu. Myslím si, že to není normální, že to bude poškozovat naše odvětví lihovarnictví a že to ve finále nepovede k jakémukoliv snížení závislostí, ale že to na opak prohloubí sociálně patologické jevy v krizových sociálních skupinách.
Poslední pozměňovací návrh, kde bych vás poprosil o jeho podporu, myslím si, že to není žádné politikum, na kterém bychom se nemuseli shodnout, je snaha osvobodit od daně z přidané hodnoty certifikáty a jazykové zkoušky po absolvování jazykových kurzů, a je to také osvobození dětí od DPH ve chvíli, kdy si koupí jakýkoliv jazykový kurz. Myslím si, a na tom se všichni shodneme, že pro zemi, kde je pro nás export tak důležitý na ekonomické výkonnosti, kdy jsme malá země a do mezinárodní spolupráce jsme nuceni a tlačeni, tak bychom jazykové vzdělání podporovat měli. Když se podíváte, a určitě mi to kolegové, kteří se věnují oblasti školství, oblasti vzdělávání, potvrdí, že jazykové kompetence našich spoluobčanů nejsou v mezinárodním srovnání na úplně nejlepších hodnotách, že i děti stále neumíme dokonale naučit dva cizí jazyky, které se zdají být nezbytnou výbavou pro to, aby byly naše děti úspěšné a aby uspěly v tom velmi tvrdém a konkurenčním světě. Navrhl jsem proto, abychom osvobodili od DPH jazykové zkoušky, certifikáty a abychom umožnili malým dětem, stejně jako to dneska využívají dospělí, studovat jazyky v kurzech, které nebudou zatíženy DPH. Myslím si, že tato věc, která nebude stát státní rozpočet tak velké peníze, za to stojí. Neříkám, že tím zvrátíme tu nedobrou situaci, kdy jazykové kompetence v České republice nejsou na nejvyšší úrovni, ale myslím si, že je to jeden z kroků, v rámci kterého bychom mohli motivovat naše spoluobčany a naše děti, aby se do jazykových kurzů přihlašovaly a aby měly ambici si dělat jazykové zkoušky a aby své jazykové kompetence doplňovaly.
Další pozměňovací návrhy bezesporu představí mí kolegové. Já bych vás velmi prosil o to, abyste je vzali vážně, skutečně vážně se nad nimi zamysleli. Ne všechny úmysly, které si Ministerstvo financí do zákona vepsalo, budou naplněny. Nemluvil jsem už vůbec o tom, že samozřejmě lidé dokážou reagovat tak, že se případnému zvýšení daní budou chtít vyhnout tím, že v lepším případě přejdou do šedé ekonomiky, v tom horším případě přejdou do černé ekonomiky na černý trh. Všichni dobře víme a všichni si pamatujeme, co způsobila lihová aféra, co znamená, když vysokými daněmi motivujeme lidi, aby si pálili alkohol sami, aby si ho vyráběli nějakým způsobem pokoutně. Všichni víme, že i v hazardu se podnikatelské subjekty, které v něm působí, umí velmi rychle přizpůsobit. Pamatujeme si fyzické výherní automaty, že dneska se lze přihlásit velmi snadno na internetu, začít ho hrát třeba na serveru, který je registrován v zahraničí. Možná tam to riziko propadnutí hazardu je ještě vyšší a navíc i stát přijde o dodatečné příjmy, protože zkrátka ten hazard se tomu bude chtít vyhnout. Koneckonců když se podíváte na inkaso právě z hazardu po prvním balíčku, který hazard reguloval, tak zjišťujete, že u určitých typů hazardu se zaznamenal pokles příjmů do státního rozpočtu, bylo zřejmé, že už se pohybujeme na té druhé, takzvaně zakázané straně Lafferovy křivky a že každé další zvýšení už povede k menším příjmům státního rozpočtu a že spíše motivujeme tu černou část ekonomiky, aby se těch lidí, kteří už na to nemají, chopili a myslím, že sociální důsledky jsou mnohem vážnější než to, že vypadnou nějaké příjmy státního rozpočtu.
Takže moc vás prosím nezdražujte lidem život, už tak ho mají díky inflaci 2,7 ne drahý, ale stále se zdražující. Nemyslím si, že teď je vhodná doba k tomu přidávat a zdražovat jim ten život ještě více. Samotný ekonomický růst cenovou hladinu žene výše, tak jí, prosím, nepomáhejme v tom růstu tím, že tu budeme schvalovat daně, které dál budou život prodražovat. Prosím, zamyslete se nad tím, jestli vám skutečně stojí za to brát třeba mladým rodinám, které si pořizují první bydlení a shání každou korunu, protože už nedostanou stoprocentní hypotéku a ceny nemovitostí se po celé republice vesměs zvedají, tak jim nekomplikujme život, že jim ještě zdražíme poplatek, který musí dát na katastru, a nezvyšujme to, každá koruna je pro ně dobrá. Také vás prosím, abychom tady netestovali to, co unese finanční sektor nebo sektor pojišťoven tím, že jim sáhneme na pojišťovny, které si tvoří. Myslím si, že bychom měli být rádi za to, že si tvoří rezervy nad rámec povinné legislativní regulace a my bychom těmito opatřeními neměli toto riziko zvedat.
To je ode mě asi všechno. Prosím, odmítněme tento zdražovací balíček. Nic se vám nestane, z roku na rok budete mít v příštím roce na přerozdělování navíc nikoliv 113 mld., ale v uvozovkách jenom 93. To si myslím, že mít 93 mld. korun navíc, tak takové štěstí měla málokterá vláda, že by mohla tolik peněz navíc přerozdělovat. Zkuste se alespoň trošku opanovat, zkuste se alespoň trošku uskromnit, i když slovo uskromnit u 90 mld. navíc je něco jako oxymóron, to asi do toho úplně nezapadá. Prosím, zkuste trošku přemýšlet nad tím, co skutečně má smysl financovat ze strany státu, co ne a určitě zjistíte, že těch 20 mld. vám nestojí za to, abyste šli do rizik, o kterých jsem hovořil.
Děkuji za pozornost.
