Děkuji za slovo. Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené dámy, vážení pánové, výbor pro evropské záležitosti se zabýval tímto materiálem, je to balíček, jedná se o dva dokumenty, na svém jednání 24. října roku. A přijal k tomu po poměrně bohaté diskusi jak mezi členy výboru, tak s přítomným náměstkem ministra, panem Nedělou, usnesení, které máte na stole. Je to usnesení číslo 124. A to důležitější je doporučení k vyjádření Senátu Parlamentu ČR. Pan místopředseda vlády i pan ministr uvedl ve své zprávě, čeho se to týká. Já to nebudu opakovat, nebudu zdržovat, spíše bych se chtěl zabývat a dovysvětlit naše doporučení.
Možná bych ještě řekl k dokumentu číslo 29, že jde o doporučení komise. Je to tedy nezávazný právní akt, prostřednictvím kterého mohou orgány EU dávat najevo názor, doporučení. Ten druhý dokument je sdělení, to je komunikační dokument komise, který slouží především jako informační materiál pro evropské a další instituce.
Co se týká našeho doporučení k materiálům, tj. doporučení komise ze dne 18. 6. 2019 k návrhu integrovaného vnitrostátního plánu ČR v oblasti energetiky a klimatu, pokrývající období 2021-2030, a ke sdělení Komise Evropského parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů společně při dosahování cílů energetické unie a opatření v oblasti klimatu, vytvoření základu pro úspěšný přechod na čistou energii, jsme přijali následující doporučení.
I) Senát 1) vyjadřuje ocenění za systematický a komplexní přístup Evropské komise k dosahování cílů energetické unie a vytváření základů pro úspěšný přechod na čistou energii v EU. Z tohoto bodu je zřejmé, že výbor navrhuje ocenění přístupu a obrovské penzum práce Evropské komise v této oblasti, protože se komise vrací k závazkům, které byly přijaty na pařížské konferenci o klimatu v roce 2015. Komise zapracovala skutečně na poměrně ambiciózním plánu legislativního rámce roku 2030, který zavádí jakousi energetickou unii s progresí činnosti v oblasti změn klimatu. A zcela určitě bylo také velmi nesnadné a náročné posoudit všech 28 národních plánů v oblasti energetiky a klimatu.
Všichni víte, že se EU hlásí k čisté energii a chce být lídrem v této oblasti. Z mnoha stran je slyšet, že se zbytečně tlačíme na první místo, zbytečně chceme být lídry. Já bych tady chtěl uvést jeden údaj, který jsem získal z každoroční zprávy o stavu jaderné energetiky, kterou tady prezentoval v minulých dnech energetických konzultant, pan Michael Schneider. A ve zprávě se mj. uvádí, že tři z největších světových ekonomik, jako je Čína, Japonsko, Německo, vyrábějí větší množství elektřiny z nových obnovitelných zdrojů, a do toho se nezapočítává produkce z vodních elektráren, více elektřiny z nových obnovitelných zdrojů než z jádra. Totéž platí o Brazílii, Mexiku, Španělsku, Velké Británii, Holandsku, Jihoafrické republice nebo Itálii. To bych jen chtěl zdůraznit, že EU jako taková není jediná. Jednak jsou to jednotlivé členské státy EU, jednak jsou to státy často kritizované, jako je Čína, Brazílie apod.
V bodě 2) vyjadřujeme respekt s rozhodnutím vlády předložit ve finálním znění českého vnitrostátního plánu kompromisní cíl pro podíl energie z obnovitelných zdrojů ve výši 22 %.
To asi nepotřebuje žádného velkého komentáře.
3) Doporučujeme nicméně vládě ČR průběžně jednat s dotčenými subjekty a hledat způsoby, jak při aktualizaci vnitrostátního plánu v roce 2023 a 2024 výrazně navýšit podíl obnovitelných zdrojů energie v rámci energetického mixu ČR a snížit spotřebu primární energie při zohlednění geografických a klimatických podmínek, ekonomických možností ČR a předpokládaného budoucího vývoje jednotlivých technologií.
Já jsem si při studiu materiálů v rámci tohoto zpravodajského tisku samozřejmě přečetl řadu věcí, řadu vyjádření a musím říct, že zazněly v médiích nebo se v odborném tisku objevila řada jiných procent, kterých by mohla ČR dosáhnout. Seznámil jsem se se studií renomované společnosti Deloitte, která říká, že bychom mohli dosáhnout až 23,8 % v roce 2030. Odborníci z Komory obnovitelných zdrojů uvádějí číslo 24,38 a v některých případech dokonce 28 %. Já sám nevím, jestli je to reálné. Určitě naše země není ideální pro obnovitelné zdroje aspoň z hlediska větrné energie. Myslím si, že daleko největší šanci má přeci jen fotovoltaika, možná tepelná čerpadla, případně biomasa.
Co se týká snížení spotřeby primární energie, je spíše zřejmé, že z některých informací a podkladů, které jsem měl k dispozici, že ČR zaostává v řešení energetické náročnosti za jinými průmyslově vyspělými státy.
Připomínáme bod I,
4) usnesení číslo 126 z března roku 2019 ke sdělení komise Čistá planeta pro všechny, ve kterém Senát vyzývá vládu, aby výrazně podpořila výzkum, vývoj a inovace v oblasti obnovitelných zdrojů energie včetně akumulace energie z těchto zdrojů (a jejich využití v našich přírodních podmínkách). To si myslím, že úzce s problematikou souvisí. A my už jsme se jí tady několikrát na plénu, případně ve výborech zabývali poměrně intenzivně.
5) Podporuje snahu vlády ČR zvyšovat odolnost energetického systému, kybernetickou bezpečnost a odolnost kritické infrastruktury stejně jako podstatnou roli jaderné energetiky při snižování emisí oxidu uhličitého a zajištění energetické bezpečnosti ČR. A to při zohlednění ekonomické udržitelnosti tohoto zdroje ve srovnání s dalšími rozvíjejícími se možnostmi a při zohlednění mezinárodně-bezpečnostních aspektů.
To je bod, který je velmi široký, velmi dlouho jsme ho diskutovali. Já bych si tady dovolil zase říci pár údajů, které vycházejí z každoroční zprávy o stavu jaderné energetiky. Z té mj. vyplývá, že elektřina z nových jaderných reaktorů je mnohem dražší než elektřina vyrobená pomocí slunce a větru. Náklady na výrobu solární energie se pohybují od 36 do 44 dolarů za 1 MWh a klesají, zatímco větrná energie na pevnině přijde na 29-56 dolarů a také je stále levnější. Náklady na jadernou energii se pohybují mezi 112-189 dolary a mají spíše rostoucí trend.
Během roku 2018 navýšily jaderné elektrárny v globálním měřítku svůj instalovaný výkon o 9 GWh na celkových 370, což znamená překonání historického maxima, takže je celosvětový nárůst energie z jaderných bloků. Pro srovnání však u obnovitelných zdrojů došlo v roce 2018 k navýšení o 165 GWh. Co se týká vývoje jaderných reaktorů ve světě, je potřeba udat, že je ve výstavbě 46 reaktorů, z toho 10 v Číně a o 4 méně, než to bylo před rokem a o 22 méně, než to bylo v roce 2013.
Z podkladů, které jsem měl k dispozici, vyplývá, že jádro běží hlavně v Číně a v Rusku, což jsou také jediné dva státy, které mají technologie ke kapacitám, které bychom my chtěli tady v ČR vystavět. Neříkám, nejsem a priori proti jaderné energetice, to už jsem říkal víckrát. Na druhé straně je možná cesta v malých jaderných reaktorech, které by mohly být třeba bezpečnější a mohly by být technologicky zajímavější.
