Přeji všem hezkou neděli, vlastně takový ostrůvek klidu v drsné politické džungli posledních týdnů. A to i pro mě, která jsem měla konečně víkend jen pro svoje blízké.
Pan prezident nás sice 28. října vyzval k tomu, abychom budovali zemi úspěchu, ne zemi nenávisti, ale to, co se odehrává poslední dobou v Poslanecké sněmovně, se nedá nazvat jinak než jako ohňostroj zloby, lží a podrazů. Několikrát jsem si v pátek musela vzpomenout na moji čtvrteční návštěvu v dětské skupině Soptík na Vysočině. Protože mě taky chvílemi popadala chuť chrlit oheň. To když se mě pravicoví poslanci snažili obvinit z obstrukcí, protože jsem podrobně vysvětlila své stanovisko. Minule, když jsem byla stručná, tak měli plamenné proslovy, že nediskutuji...
Vyšší rodičovská od 1. ledna bude!
Tak takhle ne, dámy a pánové! Rodičovská bude a bude i daňový balíček! K němu jsme dali opozici šanci vést ještě diskusi až do pátečního večera. Odmítla to. Pravicoví kolegové už spěchali na své chalupy. Ve středu tak je napevno zařazeno hlasování o daních a pak i o rodičáku. Všechny tedy můžu uklidnit, že se jej skutečně dočkáme. Ale chápu netrpělivost vás, co mi sem píšete a divíte se, že pořád nic. Já už toho mám také plné zuby. Jenže to by pravice nesměla obstruovat a týdny sabotovat práci Sněmovny. A když se snažíme vrátit řeku zpět do koryta, vyhrožují Ústavním soudem. Jsem však přesvědčená, že voliči vidí, kdo chce pracovat a prosazovat zákony a kdo naopak jen zdržuje, například několikahodinovým předčítáním evropských směrnic jako kolega Kalousek.
Pravici se věřit nedá
Mimochodem, pamatujete si ten kreslený seriál o Soptíkovi, kterého mi caparti z Vysočiny připomněli? Šlo o roztomilého dráčka, který se chtěl stát požárníkem. Jenže kdykoli otevřel tlamu, šel mu z ní oheň. Vzpomněla jsem si na to nad návrhy pravicových poslanců, aby se rodičák nafoukl. Můžou ale dělat sociální politiku ti, pro které vždy byla španělskou vesnicí? V češtině pro to máme pěkné rčení – kozel zahradníkem. V nečekaném záchvatu sociálního cítění například pan poslanec Bauer z ODS navrhl rozšíření příspěvku na všechny rodiny s nejmladším dítětem do čtyř let. Oprášil tak můj původní návrh, který jsem prosazovala od začátku a který je podle mého mínění nejspravedlivější. Když jsem s ním přišla, slyšela jsem od všech jen to, že chci rozhazovat. Proti byli i kolegové z ANO a KSČM. Souhlasili pouze s navýšením rodičovské pro aktivní příjemce. Proto jsme museli uzavřít kompromis, který pomůže osmdesáti procentům příjemců rodičáku. Jinak by hrozilo, že nakonec ostrouhají všechny rodiny a že by se rodičovský příspěvek nezvedl nikomu. Kdyby třeba pravice místo strefování se do mě a poukazování na rozhazování, kterého se teď sama chce účastnit, můj návrh podpořila před rokem stejně hlasitě jako nyní, možná by to dopadlo jinak. Jak se ale říká, pozdě bycha honiti. Také mě ODS mohla podpořit, když jsem hledala cesty, jak do rozpočtu dostat dalších osm miliard. Jenže bankovní daň apod. jí nevoní. Ještě mi dovolte uvést dva příklady, proč náhlému sociálnímu procitnutí pravice nevěřím. V letech 2008 a 2009, za vlády Mirka Topolánka, nechala rodiny platit poplatky u lékařů i za děti, dokonce i za novorozence. Tomu říkám cit pro rodinu. Nebo když sociální demokracie protlačila před několika lety garanci míst v mateřských školkách i pro dvouleté děti, ODS nenapadlo nic lepšího, než navrhnout zrušení této garance. Copak není pro mladé pracující rodiny s dětmi klíčová dostupná předškolní péče?
Většina pozměňovacích návrhů je myšlena dobře, ale provedena špatně
Rodičovský příspěvek, tak jak je nastavený v České republice, je poměrně složitý, nicméně tato složitost a komplikovanost nám dává svobodu rozhodnutí. Vede k tomu, že každý si může nastavit jednu z nejprivátnějších věcí ve svém životě, rodinný život, tak jak uzná za vhodné. Lidé, kteří chtějí dlouho pečovat, mohou a dostanou podporu od státu. Lidé, kteří se chtějí brzy vrátit do práce, mohou a dostanou podporu od státu. Já si myslím, že to je velmi spravedlivé. Rodičák tedy bude činit 300 tisíc korun. Možnost vyčerpat ke stávajícím 220 tisícům 80 tisíc navíc se bude odvíjet od dvou faktorů. Jsou jimi zbývající věk dítěte do čtyř let a celková výše příspěvku, kterou mohou rodiny čerpat. Snažili jsme se nastavit mantinely co nejsrozumitelněji. Na rozdíl od často zmatených pozměňovacích návrhů opozice. Psaní zákonů✍️ má svá pravidla a je potřeba je dodržovat. Základním předpokladem legislativy je obecnost a srozumitelnost bez dalších vstupních bariér v podobě nutné hlubší znalosti matematiky či statistiky. Proto jsem připravena si ty rozumnější návrhy poslanců osvojit a legislativně do budoucna připravit tak, aby měly hlavu i patu a lidem pomohly. Některé věci, jako například valorizaci rodičovské, mám vymyšleny lépe a systematičtěji.
Vyšší rodičovská je teprve začátek
Vyšší rodičovská neznamená jen více peněz na jídlo, plenky, hračky, hygienické pomůcky či léky. Chceme též, aby se zde rodilo více dětí, protože pokud budou rodiny cítit jistotu a podporu státu, tak budou ochotny mít více dětí. V České republice by se neměl nikdo bát, že své děti neuživí nebo že si založením rodiny zásadně pohorší v kvalitě života. Navýšením rodičovské ale podpora rodin touto vládou nekončí. Chci, aby české rodiny měly takovou pozornost státu, jakou mají ve vyspělých zemích. Proto mám v legislativním procesu již celou řadu konkrétních návrhů, které mají rodinám pomoci. Je to dostupnost jeslí, podpora částečných úvazků. Hodláme též z evropských fondů zaměstnavatelům, kteří se rozhodnou částečné úvazky pro své zaměstnance a zaměstnankyně nabízet, finančně pomáhat. Na koaliční radě dokončujeme finální podobu zálohovaného výživného. Důležité je však, aby se zásadně zlepšilo vymáhání výživného. A chtěla bych zbourat i největší bariéru pro zakládání rodin, kterou je velmi drahé bydlení.
Nejprve ale musíme příští týden dotáhnout daňový balíček s rodičákem. Také mě mrzí nedohoda ministra Plagy se školskými odbory nad platy učitelů. Byla bych ráda, kdyby se ještě třeba na poslední chvíli podařilo jejich chystanou středeční stávku odvolat.
No a mne navíc trápí, že se zástupcům zaměstnanců a zaměstnavatelů nepovedlo dosáhnout společného pohledu na minimální mzdu. Ta dnešní 13 350 korun je fakt nízká. Sociální demokracie navrhuje 14 700, tedy aspoň blížit se sousednímu Slovensku, kde je minimální mzda patnáctitisícová. Nemluvě o Polsku, kde činí 15 500 a během čtyř let má dosáhnout až 24 tisíc. Česká ekonomika není o nic slabší a lidé o nic méně pracovití. Nebo se snad pletu?
Úspěšný týden přeje Vaše Jana Maláčová
