Uplynulý týden byl hlavně ve znamení zvýšení rodičovského příspěvku, tzv. „rodičáku“, ale dělo se toho ještě mnohem více. (Rodičovský příspěvek jsem ještě schopen nazývat zkráceně „rodičovská“, ale „rodičák“ mně nejde přes rty ani přes klávesy. Ostatně není jedno, jak věci nazýváme, i když si to dnes kdekdo myslí.)
Zvýšení rodičovského příspěvku je téma, které se táhne už nějakou dobu. Věděli jsme, že vláda bude vyděračsky podmiňovat přijetí rodičovského příspěvku podporou zvyšování daní. Proto jsme předložili návrh na zvýšení příspěvku už před týdnem. Jeho přijetí zabránila ministryně Maláčová, která ve Sněmovně mluvila tak dlouho, až se musela schůze přerušit a zvýšení rodičovské nebylo přijato. Na další schůzi se již projednával tzv. daňový balíček, kterým se vláda snaží zalátat díry v rozpočtu na úkor lidí – zvyšuje daně na všechno možné i nemožné a argumentuje tak pokrytecky a hloupě, až je to směšné. Přitom ministři za ČSSD celou dobu vykřikovali, že opozice blokuje přijetí zvýšené rodičovské – rozumějte: toho rodičovského příspěvku, který jsme navrhli přijmout už minulý týden a který nebyl přijat kvůli obstrukci socialistické ministryně Maláčové. To jsou fakta a lhaní a překrucování na nich nic nezmění.
Ale když to už nešlo jinak, koalice podpořená komunisty porušila jednací řád, tedy zákon, a takto „přes mrtvoly“ zvýšila daně. A nakonec jsme odhlasovali i to zvýšení rodičovského příspěvku.
Možná se ptáte, proč tolik cirkusu kolem daní – za sebe a za ODS jasně a konzistentně říkám, že vždy budeme dělat vše pro to, aby se daně už nezvyšovaly. Máme vysoké daňové a odvodové zatížení práce, zvláště pro mladé lidi je stále obtížnější se osamostatnit. Dlouhá léta bojujeme za to, aby se právě mladým lidem, živnostníkům a malým a středním podnikatelům pomohlo a nepřibývaly jim další povinnosti, poplatky a daně. Vláda dělá navzdory řečem premiéra přesný opak, protože zkrátka není schopna dobře hospodařit ani v letech nejvyšších hospodářských růstů, jaké tu nikdo nepamatuje. Žádné daně se zvyšovat nemusí, měly by se naopak snížit, a tím lidem nechat více peněz doma. Byly by vyšší mzdy, dostupnější bydlení, snazší podnikání. Místo toho je víc byrokracie, nákladnější stát a zbytečné výdaje.
Podobně se chová vláda k učitelům. V tomto případě jde opět o to, že premiér a vláda něco slíbili v programovém prohlášení a potom to nedodrželi. Platy se učitelům sice zvyšují, ale méně, než vláda slíbila. A nejen v programovém prohlášení, ale i v rámci OECD. Učitelské mzdy neodpovídají růstu platů vysokoškoláků. Nedivme se pak, že nemáme dost mladých učitelů. Navzdory rekordním příjmům rozpočtu vláda není schopna dodržet vlastní závazky a k dofinancování chybí 40 miliard korun. Možná by se měla ministryně Schillerová podívat do skříně, jak to udělala v létě, kdy zázračně nalezla další miliardy příjmů. My jsme konkrétní úspory navrhli a našli bychom i další.
Ale abych nebyl jen kritický, povedly se i dobré věci. Sněmovna schválila zákon, na kterém jsme spolu s dalšími stranami pracovali mnoho měsíců – takzvané právo na digitální služby. Je to zákon, který jasně definuje nárok občanů spravovat své vztahy se státem elektronickou cestou; stát garantuje, že to občanům do 5 let umožní. To považuji za dobrý a systémový krok, který by měl výrazně urychlit digitalizaci, odbourat alespoň část zbytečné byrokracie a ušetřit lidem mnoho času.
Mezitím vším jsme spolu s Markem Bendou, Sašou Vondrou, Františkem „Čuňasem“ Stárkem a Pavlem Žáčkem dál cestovali po celé republice a setkávali se s lidmi na akcích věnovaných vzpomínkám na sametovou revoluci. Byl jsem příjemně překvapen, že všude bylo úplně plno. Lidé s námi vzpomínali, diskutovali, mluvili o budoucnosti. Příště se uvidíme 14. listopadu v Brně.
Těším se na Vás.
