Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení členové vlády, já se budu držet toho, co je hlavním bodem dnešní schůze, to je třetí čtení návrhu státního rozpočtu na rok 2020. Nebudu se, tak jako pan premiér, vyjadřovat k auditům a samozřejmě ani ne k té dnešní zprávě. Máme ostatně na ty audity vyhrazený zítřejší bod.
Bylo by krásné, kdybychom se tady mohli bavit o tom, jak byl rok 2019 do Českou republiku úspěšný a jak nás proto v roce 2020 čeká i na základě dlouhodobého ekonomického růstu přebytkový nebo alespoň vyrovnaný rozpočet. Ale bohužel tomu tak není a 40 mld. schodku, který připravila vláda, to je skutečně smutná vizitka hospodaření vlády. Kdyby dnes někdo přiletěl třeba z Marsu a poslouchal předsedu vlády a jeho projev tady v Poslanecké sněmovně, tak by musel nabýt dojem, že Andrej Babiš je ve vládě od včerejška, nebo maximálně do ní přišel minulý týden. Protože podle něj všechno v uplynulých 30 letech bylo špatně, všichni jsme neschopní, nikdo nic neudělal, stále dokola opakoval škoda, že toto, škoda, že tamto, škoda, škoda a tak pořád dokola a pořád totéž. Tam chybí plán, tam chybí financování, tam je špatný zákon, tam nejsou peníze, tam je špatná Evropská unie, tamhle opozice, samozřejmě hlavně ODS, jinde je to chyba občanů, někde je to chyba aktivistů atd., atd.
Musím připomenout předsedovi vlády, že z těch 30 let on vládne šest let. Šest let je ve vládě, to je jeden a půl volebního období. A já jsem za tři hodiny tady neslyšel, že by řekl: Toto jsme udělali, toto jsme začali, toto jsme skončili, tady je nějaký výsledek. Každý politik může po šesti letech bilancovat, musí bilancovat, musí mít něco v ruce, musí ukazovat nějaké výsledky. A Andrej Babiš po šesti letech, kdy má v rukou hnutí ANO klíčové resorty, tak jediné, o čem mluví kromě té minulosti, jak je všechno špatně, tak o jakémsi plánu, jakýchsi plánech, ve kterých slibuje úplně všechno, ale výsledek nikde není.
Jak jsem říkal, premiér tady mluvil, mluvil tři hodiny, ale nic podstatného neřekl. To, co tu máme, je rozpočet, který není ani proinvestiční, ani antibyrokratický, ani rozvojový a kromě toho není ani vyrovnaný. A já musím říct, že předložit takový rozpočet po tolika letech bezprecedentního ekonomického růstu a velmi příznivých makroekonomických ukazatelů, to je prostě ostuda a je to neschopnost vlády. Věřte mně, že Občanskou demokratickou stranu netěší, že tady dochází k neustálému projídání těch ekonomicky úspěšných let. A proto jsme - a teď říkám bohužel, a myslím to vážně - bohužel už několikátý rok po sobě předložili k návrhu zákona o státním rozpočtu pozměňovací návrh, pozměňovací návrhy, kterým vracíme ten rozpočet nejenom do té podoby vyrovnaného rozpočtu, ale dokonce letos jsme dokázali vládě ukázat, jak by ten rozpočet mohl být sestaven i přebytkový. Čtyřicet šest miliard úspor, čtyřicet šest miliard úspor, to je důkaz, že vláda opravdu mohla tyto finance ušetřit. Stačilo by, kdyby chtěla, stačilo by, kdyby toho byla schopna, ale to bohužel není tento případ.
Moji kolegové už při tom předcházejícím projednávání státního rozpočtu poukazovali na spoustu chyb. Já jsem zde připomenul ten největší hřích státního rozpočtu, což je deficit a špatná struktura. Ale chtěl bych k tomu uvést ještě několik příkladů, kde si myslím, že by bylo ještě možné pozměňovacími návrhy přece jenom něco napravit, ty nejhorší chyby. Uvedu tady dva příklady, které se týkají investic do dopravní infrastruktury a také do vzdělání.
Já bych se zeptal pana předsedy vlády Babiše, ale on tu teď není, tak se zeptám pana ministra dopravy Kremlíka, který tu aspoň většinu dne jako jeden z mála členů vlády, to bych chtěl také připomenout, nejdůležitější vládní zákon, to, co určuje, co bude vláda, co může realizovat příští rok, s velkou hrdostí nám to tady pan premiér vykládal. Podívejte se, jaké je tady zastoupení členů vlády, aby obhajovali ten státní rozpočet. (Řečník se otočí se k vládním lavicím.) Ale pan ministr Kremlík tu donedávna byl, tak bych se zeptal, jestli ví, kolik miliard dostal Státní fond dopravní infrastruktury na své investice v krizovém roce 2009.
Je tu paní ministryně financí, ta to určitě ví. V krizovém roce a předpokládám, že to víte a vůbec vás nepodezírám z toho, že byste to nevěděla, ale já to stejně připomenu. V krizovém roce 2009 šlo na Státní fond dopravní infrastruktury více než 88 miliard korun. A to bylo 7,6 % z celkových výdajů. A jak je to s rozpočtem na příští rok? To taky všichni víte, nejenom paní ministryně financí, protože se o tom tady mluvilo opakovaně. Po navýšení, po navýšení o finance, které se nepodařilo utratit v letošním roce, je to 93 miliard, což je pouhých 5,75 % celkových výdajů. Tak mají podle vás vypadat investice do našich silnic, do kvality silnic? Víte, pan ministr už tu je, a pan ministr to určitě ví, že naše silnice jsou hodnoceny jako šesté nejhorší v zemích Evropské unie? A to neříká jenom opozice a to, že ty peníze do dopravní infrastruktury jsou nedostatečné, taky neříká jenom opozice. Opakovaně to vládě vyčítá Nejvyšší kontrolní úřad, tady mohu citovat jednu větu. Pomalé tempo výstavby nové dopravní infrastruktury, rostoucí intenzita dopravy a zhoršování stavu stávajících komunikací mohou negativně ovlivnit konkurenceschopnost české ekonomiky. To říká Nejvyšší kontrolní úřad. A podívejte se na to, jaký máme vládou předložený rozpočet a jak vypadá rozpočet Státního fondu dopravní infrastruktury.
Já jsem rád, že pan poslanec Bláha předložil pozměňovací návrh, který rozpočet Státního fondu dopravní infrastruktury navyšuje, nicméně říkám, to má být hlavně úkol vlády. To nemáme tady řešit z opozice, napravovat chyby vlády. Měla by to dělat vláda. A jenom připomenu, že aby výdaje na dopravní infrastrukturu dosáhly procentuální výše z roku 2009, tak, jak jsem vám to tady připomínal, tak by měly činit 122,5, tedy sto dvacet dva a půl miliardy korun. A kdyby takovouto částku vláda předložila, tak na ní není co kritizovat, byla by potvrzením toho, že kvalita silnic, kvalita dopravní infrastruktury je vládní priorita. Ale od toho má ten předložený návrh, to, co vláda chce dát do dopravní infrastruktury, opravdu hodně daleko.
A dovolte mi ještě jeden příklad, jednu připomínku a ta se týká školství, vzdělání, protože ve srovnání výše výdajů na školství pravidelně mezi zeměmi OECD obsazuje v poslední době Česká republika poslední příčky. A já mám samozřejmě radost, že včera zveřejněné výsledky srovnání PISA z roku 2018 ukazují mírné zlepšení našich žáků. Není to zlepšení nebo nejsou to výsledky, na které bychom byli opravdu hrdí, ale všichni máme radost z toho, že došlo ke zlepšení. Ale i na základě toho zpráva PISA konstatuje, cituji, Česká republika dosáhla ve srovnání se zeměmi OECD lepšího výsledku, než jaký by odpovídal vynaloženým výdajů na vzdělání. Konec citátu. A to je něco, s čím bychom se určitě smířit neměli, a co bychom měli změnit. A prvním krokem samozřejmě je, a víme to, a to je ten správný recept, je zatraktivnění pozice učitele pro potenciální uchazeče, větší motivace pro nastupující učitele a samozřejmě všichni vím, že ta kvalita vzdělání a kvalita učitelů nespočívá jenom v penězích, ale současně není možné, aby učitelé měli 60 % průměrného platu ostatních vysokoškoláků.
A tím si, tady na mě pokřikuje pan ministr (Ministr Zaorálek mimo mikrofon: Došlo ke zlepšení.), to zlepšení samozřejmě tam je, je mírné, ale v žádném případě nedosahujeme výsledků, jakých bychom v těch testech měli a jaké by odpovídaly dlouhodobé kvalitě vzdělávání v České republice a naší ambici a taky potřebám naší ekonomiky. (Hluk v sále.) A přesto zlepšení, jak jsem říkal a vy jste to dobře poslouchal a to mě hrozně těší, protože nevím, jestli mě ostatní členové vlády tak dobře poslouchají, tak to je skvělé, tak právě v té zprávě PISA se taky konstatuje, že ale dosahujeme lepších výsledků než jak odpovídá financování. A to není věc, na kterou by měla být vláda hrdá. Měli bychom ji napravovat a my vám nabízíme tu nápravu, my dokonce nabízíme tu nápravu, která odpovídá slibu předsedy vlády Andreje Babiše, že se učitelům navýší peníze, mzdy učitelů o 15 %. To je slib, který jste nedodrželi, ale můj kolega pan poslanec Martin Baxa předložil pozměňovací návrh, který mám dodržení tohoto slibu umožní. Takže stačí, když náš pozměňovací návrh podpoříte.
Loni na Vánoce jsme měli slíbeno, že se podíváme na ten velký investiční plán Andreje Babiše, ten nejdelší seznam slibů v historii této planety, to, co se bude tady investovat v dalších deseti letech a na co bude pět bilionů korun. Blíží se další Vánoce. Ten investiční plán pořád ještě nevidíme, tak třeba se ho do Vánoc dočkáme a zase je to to, co jsem říkal na začátku. Ve chvíli, kdy po šesti letech ve vládě jiní politici stříhají pásky, ukazují, co se jim povedlo, co postavili, tak my se tady dočkáme jakéhosi velkého investičního snáře, ve kterém budou sliby do roku 2030 na investice v celkové výši 5 bilionů korun. Já to tady připomínám v souvislosti s tímto státním rozpočtem, že když se podíváte na investice v tomto státním rozpočtu, tak výše kapitálových výdajů v něm dosahuje pouhých 146,2 miliard korun. Takže nezbývá, než říct panu premiérovi, že se můžeme těšit, jak v dalších letech vláda bude předkládat rozpočty, které budou počítat s investicemi ve výši 400 až 500 miliard korun ročně, protože jinak je vyloučeno, aby se ten investiční plán, tolikrát už ohlášený v médiích, s 5 biliony korun v dalších deseti letech, aby se ten investiční plán naplnil.
Já myslím, že to je opravdu jenom sen. Je to sen Andreje Babiše, kterému nevěří ani sám. Skutečnost je taková, že investice v tomto roce a na příští rok jsou naprosto nedostatečné, neodpovídají potřebám České republiky, neodpovídají zájmům České republiky a žádné řeči a žádný investiční snář na příštích deset let na tom bohužel nic nezmění.
Dámy a pánové, to jsou všechno důvody, proč Občanská demokratická strana nemůže podpořit takovýto návrh rozpočtu, návrh rozpočtu, který není ani proinvestiční, ani antibyrokratický, ani rozvojový, který v čase ekonomického růstu není ani vyrovnaný. Přesto vás ale prosím, abyste vy podpořili naše pozměňovací návrhy, protože díky nim se tento špatný rozpočet může aspoň o kousek vylepšit. (Potlesk zprava.)
