já jsem bedlivě poslouchal, co říkal pan ministr, trošku se chytím toho jeho vozíku, s kterým by se měla rozvážet pomoc, tak před tím, než se pustíme do diskuse, tak musím říct, že vozík ještě nevyjel a už je rozviklaný, chybí mu kola, dárky se poztrácely a jediné, co jsme udělali, tak jsme ho hezky natřeli. Ale já nechci začínat úplně negativně, protože musím pozitivně kvitovat to, že se spustí podpora přes obnovitelné zdroje, to znamená, že se odpustí tento poplatek. Samozřejmě mohu k tomu říct, že je to zase pozdě, protože na to upozorňujeme od prosince, tvrdíme, že v dané době nemá být poplatek za obnovitelné zdroje, minimálně že se měl o rok o dva posunout, ale dobrá zpráva je, že jak firmy, tak domácnosti toho budou šetřeny. Nicméně faktem je to, že v té době už budou ty ceny tak vysoké, že poplatek za obnovitelné zdroje energie bude velmi nízký, myslím tím percentuálně. Ale je to dobrá zpráva.
Stejně tak je dobrá zpráva to, že podpoříme ten návrh, jak už zde padlo, nikoliv proto, že bychom se domnívali, že je geniální, ale proto, že nám popravdě řečeno nic jiného nezbývá a v dané chvíli je lepší, aby vláda měla alespoň nějaký manévrovací prostor, než kdyby neměla vůbec nic, a já budu pevně věřit, a nyní se dívám i na kolegy z MPO, kteří určitě pečlivě hlídají, co říkají, podobně jako to dělávali mně, aby panu ministrovi dali argumenty, pak to hlavně prosím pěkně dejte do pořádku, protože všichni velmi dobře víme, že tak jak je to dneska, je to špatně.
Musím ještě jednu věc na obranu pana ministra říct, ta situace opravdu není jednoduchá. Já mu nezávidím jeho pozici, ty ceny jdou enormně nahoru, jdou enormně nahoru v celém světě, a všechny vlády se s tím perou, bohužel ta naše se s tím pere možná nejhůře. My jsme také neměli, pane ministře, jednoduchou situaci v době covidu, museli jsme vařit z vody, museli jsme dělat okamžitá opatření, ale to, co se skutečně dostalo dneska na hospodářský výbor, a já se trošku divím panu předsedovi Adamcovi, prostřednictvím paní předsedající, že je k vám tak benevolentní, to kdybych mu udělal, jak ho znám jakožto pedanta, před rokem, tak mě za to uřeže uší, jakým způsobem se to tam servírovalo, jak se to tam... (Poznámky.) Ale byl byste ke mně zcela nekompromisní, já chápu, že jste v koalici, takže se chováte korektně, ale znám vás a vím, jak to ve vás musí vřít. A to je samozřejmě otázka všech těch, kteří na tom participovali, protože to, co tady bylo v těch posledních dnech, kdy se ten zákon úplně celý změnil tím pozměňovacím návrhem, nebo těmi návrhy a denně nám padaly pomalu samizdatově desítky různých dalších návrhů a zase se to předělávalo a předělávalo, tak to opravdu není nic, s čím bychom se měli chlubit. Ale nad to já se povznáším, to konečně budou spíše komentovat moji kolegové, kteří jsou legislativně zkušenější.
Já se zaměřím na ty zásadní věci, a tady už končí cokoliv pozitivního, co bych k tomu chtěl říci. Je to pozdě, je to zásadně pozdě. To, co se dneska předkládá v rámci tarifu, tak zde mělo být někdy v březnu, možná v dubnu. Podívejme se, co dělaly jednotlivé země. Od prosince říkáme - obnovitelné zdroje, od prosince říkáme - dépéháčko, jednotlivé země dělaly různé mixy této podpory. Někdo začal dokonce zastropovávat. Ale to, co předkládáme dnes a bude platit až de facto od konce roku, takže se to těch lidí dotkne spíše v roce příštím, něco tedy ještě v tomto roce, ale bude naprosté minimum, tak to už ti lidé ani nepostřehnou ve smyslu toho, kolik mezi tím ta energie bude stát.
Ty země na to reagovaly průběžně. A ten zásadní zlom nenastal ani tím Slovenskem před pár měsíci, které zastropovalo na ceně 1 500 korun za megawatthodinu, ale u Španělska a Portugalska, které si vyboxovaly přes specifickou podporu výrobců fosilních paliv, že to bude zastropováno na silovce na úrovni 1 000 korun za megawatthodinu. Ano, když vezmu tu regulovanou složku, bylo by to plus minus někde na úrovni toho Slovenska. Takže v tuhle chvíli už jsou naprosto zásadní rozdíly v jednotlivých zemích Evropské unie. Jednotný evropský energetický trh je rozhozen a teď už to bude jenom závod těch jednotlivých zemí, to vám garantuji, které to začnou postupně zastropovávat. Protože jim nic jiného nezbude. V této době my přicházíme s tímto tarifem.
Já rozumím tomu politickému zadání, pane ministře, které jste dostal. Pětikoalice rozhodla, že se do toho dá jenom omezený zdroj, takže se vaří z vody. Ale na druhou stranu máte bouchnout do stolu a ukázat to, jak se to dělá jinde a ne jít touhle hyperkomplikovanou cestou.
To, co je na tom ale úplně nejhorší, je to, že to opravdu bude málo. Já to neumím říct jinak. Protože když se podívám, jak se vyvíjela cena, tak ještě před dvěma lety to bylo přibližně plus minus 1 000 korun za megawatthodinu. Dneska ČEZ a Pražská energetika nabízí elektřinu za 7 500 korun za megawatthodinu. Ale všichni víme, jak se pohybuje dnešní cena na denním trhu, sledujeme to přece každý den. A už si od toho dáme, a můžeme odvodit, že na konci roku se to bude pohybovat někde plus minus kolem devíti tisíc korun za megawatthodinu. Konečně už dneska, když se fixuje, tak některým zákazníkům to tihle větší hráči za tuhle cenu nabízí. Jinými slovy devítinásobně vícekrát.
A teď si vezměme, že to Slovensko to má zastropováno na částce tisíc pět set korun za megawatthodinu.
Jak vysvětlíme lidem, že u nás platí v tuto chvíli pětinásobně víc? A budou platit možná šesti, možná sedminásobně víc. To je realita. Jak vysvětlíme firmám, že u nás budou kupovat za osm, devět tisíc korun za megawatthodinu elektřinu, když jejich španělský konkurent ji bude kupovat plus minus za 1 500 korun? To se nedá vysvětlit, ta firma to nepochopí. Žádná firma to nepochopí. A přece víme, co ta firma bude dělat. Začne propouštět, začne být nekonkurenceschopná, začne být obrovský problém.
To je ten důvod, proč podle mého názoru z toho bude velká blamáž. Ti lidé totiž vůbec neocení to, že se v dané chvíli nějaké opatření udělalo a že skutečně to ten stát bude stát, a to já nezpochybňuji, možná těch 27 miliard korun. Co si ti lidé řeknou? Platím sedminásobně víc. A vy jim budete říkat: No ale kdybychom do toho nezasáhli, pane Nováku, paní Nováková, pak bychom platili osminásobně víc. Tak to je to, že ti lidé řeknou: No, možná máte pravdu. Ale garantuji vám, že budou naštváni úplně stejně. A po právu. A budou naštváni proto, protože se podívají na to Slovensko. A když si tedy odmyslím to Španělsko a Portugalsko, je to daleko, tak jim nevysvětlíme to, že na tom Slovensku je to za tuto cenu. To je, to je realita.
Za další. Ten tarif je opravdu komplikovaně připraven. Ne připraven, ale je sám o sobě komplikovaný. Netvrdím, že je úplně komplikovaný pro ty odběratele. Tam skutečně ne, protože oni zaplatí méně. To je pravda. To je docela dobrá zpráva pro ně. Ale celý ten mechanismus je takový, že to bude jinak pro firmy, respektive tarif se jich nedotkne vůbec, ty pojedou na ty ozetpéčka (?), ale ty už jsou mezi tím tak nízká, že to pomalu ani nepostřehnou. Osoby samostatně výdělečně činné, pozor, to je milion subjektů, tak ty nemají vůbec nic z toho. Rodinné domky ano, tam je to asi nejpochopitelnější a nejpředstavitelnější. To znamená, on si ten plyn i tu elektřinu skutečně vykompenzuje, respektive dostane nižší, nižší rovnou sazbu, tam bych řekl, že to je v pořádku. No a paneláky, to je příběh sám pro sebe.
Takže tam dneska máme dvě varianty. První varianta, že se budeme modlit, aby se to znostrifikovalo (?) v rámci Evropské komise. Ale co vlastně tím říkáme? Evropská komise nám to tedy povolí. Dají se peníze teplárnám. No ale já bych si tady nebyl tak úplně jistý tím, že ty teplárny nezvednou ty peníze. Já jsem se teď potkával s celou řadou energetiků i s teplárníky a oni nedeklarují, že by nezvedli ty ceny. Oni je zvednou zřejmě o něco méně, než kdyby je zvedali za normální situace. Ale nevíme o kolik. Tak to je jedna věc.
Já jsem ale při zemi, protože znám, jak funguje Evropská komise. To není chyba pana ministra, v tuhletu chvíli přes prázdniny oni moc nepracují, takže si dovedu představit, že to nebude nakonec znotifikováno (?).
A v tu chvíli přichází varianta úplně šílená. To znamená varianta, že se peníze pošlou tepárnám. Teplárny nejdřív zjistí, kolik je esvéjéček, kolik tam mají bytů a následně přerozdělí těm esvéjéčkům. A tady začíná docela zajímavý proces, protože jsem zvědav, jak to ta esvéjéčka tady budou rozdělovat. Já jsem si jich pár obtelefonoval, všechny jsou z toho zmatené. Dobře, řeknete, bude ještě nějaké nařízení, možná se to tím opraví. Ale v každém případě někdo mi už dneska říká: My to rozdělíme podle počtu bytů. Vydělíme, tečka, hotovo. Někdo říká: Ne, my půjdeme podle toho, kolik platí za vytápění. A někdo říká: Já třeba půjdu podle metrů čtverečních.
Aby toho nebylo málo, tak si představme, tam máme sto partají a ještě máme dva, tři, čtyři, pět, já nevím, živnostníků, nějakého kadeřníka a tak dále, kteří to nebudou moci dostat. Já neříkám, že to není dělatelné. Ale já jsem zažil covidovou podporu a vím, co to je, když se musí obsloužit statisíce nebo miliony zákazníků. Tak o co se to dělá komplikovanější, i když se nám to v těch kancelářích zdá jako docela dělatelné, tak potom to naráží na úplné banality. A najednou vidíte, jak to každý dělá jinak. Garantuji vám, když se vám začnou ozývat ti nájemníci a říkat vám: Jak to, že u nich to funguje takhle, jak to, že u nich to funguje takhle, ten to dostal na metry čtvereční, ten to dostal na to, ten to dostal na to. A bude z toho obrovský zmatek. Nemluvě o tom, že i vybavenost a schopnost a řekněme operativnost těch jednotlivých esvéjéček, těch, kteří jsou v tom vedení, je různá. Vždyť si vezměme, kolik jich jenom máme. To není pár, pár baráků, pár objektů. Takže to je další problém.
A teď si vezměme, že se to ještě bude rozlišovat a ti lidé to musí nějak pochopit. To, že u elektřiny to bude: buď se svítí nebo svítí a vaří nebo svítí, vaří i topí. A u plynu to zase bude: buď vaří, vaří a ohřívá, případně vaří, ohřívá i topí. Tak to musíme nějak jednoduše všem vysvětlit. Já vím, že ten papír snese všechno a že jste to asi nemysleli úplně špatně, když jste to dávali dohromady. Ale to když si přečtou i odborníci několikrát, tak s tím mají problém, aby to pochopili. A teď si vezměme, že to máme vysvětlit milionům lidí, kteří jsou nervózní, kteří vědí, že je čeká tvrdá zima, kteří vědí, že budou platit extrémní částky. A teď se na ně valí ze všech stran toto. Oni to nevstřebají. Bohužel musím říct, že to tak dopadne.
Co mi na tom vadí, je motivace. Říkáme tomu úsporný tarif. Tuším, že tuhletu připomínku vám tam dala Hospodářská komora. Nejsem si úplně jistý, ale mně se docela líbila, když jsem to pročítal. Protože motivace by bylo to, že kdo šetří, tak by mohl mít vyšší podporu anebo zase naopak. Ne, teď to bude tak, že de facto každý dostane přes ten paušál, ať se snažil nebo se nesnažil. Což si myslím, že není, není dobře. Já nechám už teď ten úsporný tarif, protože o tom tady určitě bude ještě dlouhá diskuse. A určitě pan ministr se k tomu vyjádří.
A já se nicméně musím ještě vyjádřit k té bezpečnosti. Tady to není na pana ministra. Tady já si naopak cením toho, že do toho šel věcně a představil to jako tarif. Ale pan vicepremiér Jurečka tady zvedl prapor, na který prostě musíme, musíme reagovat. Co jsme my udělali pro bezpečnost? Tak se ptám jinak. Co jste, pane ministře nepřítomný, udělali vy pro tu bezpečnost za těch posledních dvacet, pětadvacet let?
Takže když se zprivatizovaly rafinerie, to byl akt ku bezpečnosti? Abychom si jenom rozuměli, pane ministře Jurečko. Bezpečnost je o tom, že to je o ceně. Bezpečnost je o tom, že to je o dostupnosti té energie. A bezpečnost je o tom, že jsou diverzifikované zdroje. To jsou tři základní parametry bezpečnosti. Takže když jsme zprivatizovali rafinerie stoprocentně, šlo to pryč, vlastní to dneska PKN Orlen a díváme se na to, že tam dělají desetinásobně větší rafinérskou marži. Tak to je podle vás akt bezpečnosti? Tak za tím jsme fakt nebyli, tedy pane vicepremiére Jurečko. To bylo v roce 1997 až v roce 2002 tuším. (Potlesk z lavic poslanců ANO a SPD.)
A kdo byl u toho, když se privatizovalo plynárenství? Přenosová soustava se zprivatizovalo komplet, distribuce se zprivatizovala komplet a obchod se zprivatizoval komplet. To byl akt bezpečnosti? V roce 2002. To nám taky nemůžete přičíst. V té době ANO ještě ani neexistovalo. Všechno je pryč. V plynárenství nám patří tak možná šroubek, který tam někdy pošleme. Jinak vůbec nic. Nerozhodujeme vůbec, vůbec o ničem.
RWE to tenkrát získalo za částku přes sto miliard korun. Nezpochybňuji tu částku. Jenom se ptám: To byl akt bezpečnosti, když o ničem nerozhodujeme?
A když už jsme u toho, když se privatizoval ČEZ. Nevím, kdo vymyslel takhle stupidní privatizaci ČEZu v devadesátých letech. Kdy tam zůstala nakonec třetina nebo respektive 30 % privátních spoluvlastníků a 70 % státu. Vždyť ten stát nemá v ruce vůbec nic. Nemůže dělat nic v tuhletu chvíli. Může se akorát dívat na to, jak se rozhoduje. A tady má vláda pravdu. Tady skutečně nemůže, i když se nám to zdá divné, nařídit ČEZu, aby prodával za ty či ony peníze. To není fakticky možné, protože je tam 30 % minoritních akcionářů, kteří tam nemají peníze zaparkované pro to, aby podporovali českou energetiku, ale proto, aby vydělávali.
To je realita. A můžeme se bavit o tom, co můžeme udělat pro to, aby to tak nebylo. No, je jediná varianta, že se zase vykoupí ten podíl zpátky, levně jsme prodali, draze vykoupíme. A jestli to budeme dělat jako celek, anebo to rozdělíme na dvě části a necháme si výrobu, to už je věc druhá. Ale v dané chvíli to byl akt bezpečnosti? Tak za tím jsme taky, pane vicepremiére Jurečko, nestáli. A nevšiml jsem si, že i když vy jste byli ve vládě, že byste nějak protestovali proti tomu, když se tady budoval Nord Stream 1. Já se ani nedivím, že jste neprotestovali. Protože to byl v té době celkem pragmatický normální krok. Prostě se budoval další zdroj plynu a budoval se pro celou střední a východní Evropu s ohledem na cenu a s ohledem na již vybudovanou infrastrukturu a doplňovala se ta infrastruktura. Podívejme se, jak vedou plynovody v celé střední a východní Evropě. Ale nevzpomínám si, že byste tenkrát proti tomu protestoval, že byste bouchal do stolu a říkal jste, nebudujme tady ten Nord Stream 1!
A dělal jste něco, pane vicepremiére Jurečko, proti Nord Streamu 2, když se budovala? Ne. Nikdo neudělal vůbec nic, nechal se kompletně dobudovat. Taky ruský plyn. A že jste neprotestoval, když se tenkrát odmítlo Nabucco jakožto ne ruský plyn? Nikdo si toho vůbec nevšiml. A že jste neříkal nic, když se budoval TurkStream, doufám, že to nosím všechno v hlavě zpátky správně - ale neřeklo se proti tomu ani popel. Prostě Evropa se orientovala na ruský plyn z důvodu ceny, z důvodu jednoduchosti a z důvodu toho, že si tady vytvořila zelenou vizi, na základě které se nebude budovat plyn u nás, respektive těžit, ale bude se sem vozit.
A nevšiml jsem si, že byste bojoval za zkapalněný plyn před dvěma lety, před třemi lety. Tak jste měl přijít v době covidu, což nám vyčítáte, a měl jste říct lidem: Vážení a milí, přestáváme odebírat plyn z Ruska, budeme odebírat zkapalněný plyn z Kataru a ze Spojených států. Má tu jedinou nevýhodu. Nejsou tady vybudované terminály a za b je příliš drahý. Ale nic se neděje. Budeme to takhle dělat a budeme to posilovat. Jenomže k tomu je ještě jedna důležitá věc, pane vicepremiére, musíte přesvědčit ty země, kterých se to týká, což je třeba Polsko nebo Německo, který jaksi mají ty terminály možnost budovat, čili jsou u moře, aby to začaly dělat. A víte, proč to nezačaly dělat? Protože se jim to nevyplatilo, protože ten zemní plyn byl výrazně levnější než ten zkapalněný plyn.
A jestli chcete ještě, pane vicepremiére, můžeme se klidně bavit o Dukovanech, to bylo na opravdu hodně hodně dlouho. Že jste nevystupovali proti tomu, když mezi lety 2010 až 2013 se budoval Temelín a Rosatom skončil ve finále. Ne, že nebyl puštěn do tendru. On byl puštěn a on skončil druhý. A já myslím, že tenkrát celkem pragmatické rozhodnutí. Prostě stlačila se cena dolů i díky Rosatomu, vyhrál tenkrát Westinghouse a bylo to vyřízené. Nevšímám si, že, nebo nevšiml jsem si, že byste tenkrát proti tomu protestovali. Stejně tak jste proti tomu neprotestovali ani v době, kdy na výboru pro jádro se rozhodovalo, kdo všechno bude puštěn do toho tendru. Vzpomínáte si, kdo tam tenkrát byl? Nemyslím na tom výboru, ale o kom jsme rozhodli? Jižní Korea, Spojené státy, Francie a Rusko. A víte, kdo hlasoval pro? Váš pan poslanec. A cením si toho, hlasoval podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, protože chtěl dostat cenu dolů. A to byl pan poslanec Bělobrádek. Poté jste ho odvolali a řekli jste, že ne, že si tam dosadíte někoho, kdo bude hlasovat jinak.
Beru to; je to nějaká diskuse, tenkrát samozřejmě byla kolem toho obrovská hádka i zde ve Sněmovně. Všichni velmi dobře vědí, že by se to Rusko vyřadilo tak jako tak a že ty bezpečnostní složky to jasně říkaly. Ale měli jsme všichni zájem, abychom vytvořili tlak na cenu a myslím si, že to bylo tenkrát racionální. A můžeme jít jednoho po druhém, jak se kdo k tomu vyjadřoval tenkrát i na tom stálém výboru pro jádro. Ale to není podstatné v tuhletu chvíli. Dneska hovoříme o tarifu, o tom se doporučuji pojďme pobavit. A jestli nicméně chcete bezpečnost, nemám s tím nejmenší problém. Nemám nejmenší problém, abych tady vytahoval jednoho za druhým a ukazoval, jak kdo z vašich lidí za koho lobboval.
Děkuju.
