Vydání nové knihy
Cardassianské právo aneb justice po česku
Na knihy z oblasti podnikání velikánů Tomáše Bati a Františka Čuby, navazuje autor knihou s právní tématikou. Konkrétně se zabývá některými, až děsivými přešlapy české justice. Kniha vyšla v červnu 2023.
Autor si pokládá otázku, zda existuje v naší společnosti fiktivní právo a snaží se na tuto otázku najít odpověď. První část knihy jsou teoretické sondy do moderních právních principů, právní zásady, co je to objektivní a subjektivní myšlení. Co je to důkaz a jak němu přistupovat? Popisuje, jak by nemělo moderní právo vypadat a jaké aspekty by mít mělo. Autor ukazuje na problémy justice a soudního systému. Zabývá se mentální podjatostí soudců a navrhuje zrušit institut přísedících u soudů. V knize jsou jsou uvedeny konkrétní případy porušení práva v České republice. Je zde částečně popsán historický proces s Janem Antonínem Baťou, starý bezmála 70 let. Dalším příběhem je slušovická kauza, která se dostala až k Ústavnímu soudu. Poslední kauza je mediálně známý případ Kramného.
Řada indicií nasvědčuje, že největší hrozbou demokracie je pilíř soudnictví, který je definovaný z Ústavy České republiky. Soudci jsou při výkonu své funkce nezávislí. Jejich nestrannost nesmí nikdo ohrožovat. Soudce je jmenován do funkce bez časového omezení, to je největší problém pro spravedlivý a efektivní právní systém. Je smutné, že s prvky „Cardassianského práva“ se setkáváme i u nás. A kniha jenom naznačila, že porušování práva v řadě případů existuje. Proto můžeme někdy mluvit o Cardassiaském právu, které nás provází i když nechceme, nebo si to nepřipouštíme.
Sondu do problematik této knihy se snažila jednoduchými otázkami srozumitelnými pro čtenáře, položit akreditovaná novinářka Naďa Malinová.
1. Co je Cardassianské právo?
Je to už hodně let, kdy se objevila série sci-fi Star Trek. Moje rodina ji pečlivě sledovala, mně se to dotýkalo jen okrajově, ale potom mně z právního hlediska zaujala zvláštní bojová rasa, Cardassiané. Jejich obyčeje byly korunovány právem nezvykle krutým. Cardassianská jurisprudence vycházela z „rychlé spravedlnosti“, kde byly vyřešeny všechny trestné činy a byli potrestáni všichni zločinci. Cardassianský systém trestního soudnictví byl post-inkviziční systém, a proto Cardassianské právo. V tomto právu, když už byl jednou někdo obžalován, nezkoumalo se, zda trestný čin provedl, a když už byl v soukolí drtivé spravedlnosti, byl odsouzený se všemi následky. Vesměs trest smrti, nebo nucené práce na doživotí, s tím, že rodina se ho musela zřeknout, nebo byla spoluobžalovaná.
2. Jaké jsou aktuální problémy justice?
Soudy jsou po mnoha letech nevyřešených soudních řízení zavaleny kilogramy papírů, které zpravidla omílají stále dokola skutečnosti známé již v době zahájení soudního řízení. Jediný rozdíl je v tom, že svědci ztrácí paměť a soudci to přestávají číst. Pokud spis obsahuje i 8000 stran, řádně se připravit na jednání ani nelze. Obžalovaný se v tom někdy absolutně nevyzná, ani mu není jasný skutek, ze kterého je obžalován, jak dokládám dále. Soudní spis se zapleveluje spoustou nadbytečných a balastických informací a stává se obtížným k rozhodování. K moci se pak dostávají negativní síly, bují korupce apod. Je zcela nepřijatelné, aby soudy trvaly řadu let či desetiletí. Souzená osoba tak prochází očistcem. K soudu se dostávají ne zcela jasně vyšetřené a zdokumentované případy. Ztrácejí se důkazy zařazené do soudního spisu, soudy se nevypořádávají s námitkami obžalovaných. V neposlední řadě jsou problémem soudů přísedící, kteří jsou rigidním prvkem převzatým z praxe socialistického soudnictví, jsou pokračovateli takzvaných soudců z lidu. Chybí nám porotní systém používaný v anglosaském soudnictví. Největším problémem justice je, že jmenovaní soudci jsou do své funkce jmenováni bez časového omezení, oproti jiným pilířům demokracie, které musí každé čtyři až šest let obhajovat svou pozici.
Každý má právo na spravedlivý soudní proces a na to, aby byl odsouzen pouze na základě důkazů a v souladu s právem. Obecně největším pochybením v justici jsou při vedení soudu, většinou porušení obžalovací zásady, řešení námitky podjatosti soudce jenom formálně, soudní manipulace s důkazy, nepřipuštění důkazů obžalovaného, které vyvrací jeho vinu. Veřejnost tím ztrácí důvěru v justici, i když tyto excesy vytvářejí naprosto minoritní jedinci. Na těchto kauzách je nejhorší, že kontrolní mechanismy justice selhávají ve formě odvolání, dovolání i případně ústavní stížnosti. Proč selhávají tyto mechanismy, pro přespřílišnou kolegiální důvěru, nebo pocit soudců, že místo soudce nemusí obhajovat a mají funkci do důchodu? Nebo pro směšné a triviální pokuty v případě nedozírných škod?
3. Co to je mentální podjatost soudce?
Pochybnosti o soudcově nestrannosti a podjatosti, jsou kategorií objektivní povahy a jako takové musí být podloženy objektivními důvody, a to natolik zřejmými, aby byla zachována nestrannost soudcovského rozhodování. Největší úspěch při námitce podjatosti vznikne tehdy, když sám soudce uzná, že je podjatý, ale to se většinou nestává. Ústavní soud v této souvislosti zdůrazňuje, že závěr o podjatosti by bylo možno dovodit za situace, že by soudce s účastníky řízení měl vztah příbuzenský, přátelský či zjevně nepřátelský. Subjektivním důvodem podjatosti může být podle mého názoru i podjatost jako „ponorková nemoc“, která je vyvolána stereotypní situací s nedostatkem nových podnětů při rozhodování stále stejného soudce. Rozvíjí se v rámci nějakého uzavřeného kolektivu lidí, když se nedaří řešit určitý problém. Postupně dochází k eskalaci vnitřního napětí, schopnost racionálně uvažovat se snižuje. Objekty vztahu, a to soudce a obžalovaný, při vzájemném i neverbálním styku se dostávají do vyjetých kolejí předchozích rozhodnutí a někdy i zvyšují hladinu adrenalinu a chovají se iracionálně. Tak vzniká mentální podjatost soudců, což se projevuje hlavně při několikráte vráceném neuzavřeném rozhodování. Popisuji, jak se případ vrátil i po čtvrté, dodnes to není uzavřeno a řeší to Ústavní soud.
4. Co jsou to principy moderního právního myšlení?
K použitým právně relevantním kritériím zahrnutým do rozhodování, patří též právní principy, při odůvodnění zvoleného řešení. Obhajované postupy a používané argumenty pro vyvinění nebo obhajobu jsou mnohdy obtížné a de facto nemožné. Na základě právních principů, které vznikaly v lidské společnosti již více jak 3000 let, jsou tvořeny potom právní zásady, které mají již paragrafové znění. Právní principy nebývají potom zahrnuty v zákonném vyjádření, a popsané v jednotlivých paragrafech. Na principech jen zřídka bude možné založit konečné rozhodnutí soudu. Při vágní, nejasné formulaci zákonů se můžeme argumentačně dovolat našeho práva pomocí těchto principů. Ve své komplexnosti mohou silně ovlivňovat moderní právo a právní myšlení. Ve svém díle popsal Artur Kaufmann uvedené právní principy, které vznikly v jiných historických dobách. Přínos pro právní vědu spočívá v jeho úsilí o zlepšení právních systémů a vytvoření takových právních systémů, které jsou spravedlivé, rovnostářské na ochranu lidských práv a svobod. Jeho dílo ukázalo, že právo a spravedlnost jsou neoddělitelné.
5. Co jsou právní zásady a kde jsou popsány?
Jak jsme si vysvětlili, principy jsou základní myšlenky, předpoklady, obecné zákonitosti a na základě toho jsou sepsány zákony a v jednotlivých paragrafech rozpracovány v právních zásadách, které jsou tím zákonně upraveny.
1. Zásada zákonnosti. Jen trestní zákon vymezuje trestné činy a stanoví trestní sankce, které lze za jejich spáchání uložit. Nikdo nemůže být stíhán jinak než ze zákonných důvodů a způsobem, který stanoví tento zákon.
2. Zásada rovnosti, každý je před zákonem rovný a má stejná práva a povinnosti.
3. Zásada právní jistoty, právo musí být jasné, předvídatelné a stabilní, aby každý mohl své chování řídit podle toho, co je právně přípustné.
4. Zásada nezávislosti soudů, soudy musí být nezávislé na vládě a jiných politických a ekonomických vlivech a musí rozhodovat podle zákona a svého nezávislého uvážení.
5. Zásada zákazu retroaktivity, nové zákony nemohou být aplikovány na události, které se odehrály před jejich vstupem v platnost.
6. Zásada zásahů do práv jednotlivců, stát může zasahovat do práv jednotlivců pouze tehdy, je-li to nezbytné a v souladu se zákonem.
7. Zásada důvěry v právní řád, lidé mají důvěru v právní systém a věří, že jejich práva budou chráněna.
8. Zásada veřejnosti soudních řízení, soudní řízení jsou veřejná, což pomáhá transparentnosti a zabraňuje korupci.
6. Dějí se justiční omyly i vUSA?
Ano, i v porotním systému v USA jsou justiční selhání. Poté, co si odseděl 38 let za vraždu, kterou nespáchal, byl odsouzený konečně prohlášen za nevinného. Soud v Los Angeles zprostil viny Maurice Hastingse, který byl propuštěn 20. října 2022 z vězení. Soud shledal, že byl neprávem odsouzen za loupežnou vraždu a sexuální napadení. V roce 1983 se skutku dopustil někdo jiný. Nyní 69letý Hastings se po 38 letech dostal z vězení a celou dobu strávenou ve vězení tvrdil, že je nevinný. O test DNA, a tím o obnovu procesu, usiloval a žádal od roku 2000. Nové výsledky testů DNA z června 2022, předložené Los Angeles Innocence Project a Kalifornským forenzním vědeckým institutem v Cal State LA, přesvědčivě ukázaly na dalšího podezřelého. Žádný fyzický důkaz nespojoval Hastingse s loupeží, vraždou a sexuálním útokem v roce 1983 v Inglewoodu v Kalifornii, za který byl zatčen a odsouzen. Mnoho svědků potvrdilo alibi s tím, kde se během zločinu nacházel. Prokurátoři se snažili Hastingsovi uložit trest smrti, ale porota ho místo toho odsoudila k doživotnímu vězení, bez možnosti podmínečného propuštění.
7. V Listině základních práv a svobod, jsou deklarovány dva principy, jak to že jsou zahrnuty v zákonné formulaci?
Tyto principy jsou deklarovány jenom v obecném vyjádření. Jedná se o zásadu legality, neboli zákonnosti či právnosti. Její podstata vychází z požadavků materiálního právního státu, jak jsou obsaženy v příslušných ustanoveních čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky. Zásada zákonnosti nejenže určuje podmínky, meze a způsoby uplatnění výkonu veřejné správy navenek, ale také představuje základ pro uplatnění dalších zásad, neboť je to právě zákon, který je obsahuje. Významné postavení zásady legality vychází z toho, že je základem pro realizaci dalších zásad. Zákony určují jejich obsah, způsob uplatnění a závaznost. Obecně jsou v Listině základních práv a svobod deklarovány dva principy:
Ø Princip „mohou činit pouze to, co zákon stanoví“ pro osoby veřejnoprávní, uplatňující státní moc“ (čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod),
Ø princip „co není výslovně zákonem zakázáno, je povoleno" se vztahuje toliko na osoby soukromého práva“ (čl. 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod).
Citované ustanovení určuje hranici možného výkladu povolenou zákonodárcem a v konečném důsledku určuje i samotnou hranici možné aplikace práva v praxi.
8. Co případ Slušovice, je na něm něco podezřelého?
Na celém případu je pozoruhodné, že ze spisu se ztrácejí důkazy v neprospěch klienta, podplukovník policie, který prováděl domovní prohlídky, je nyní obhájce dalšího obviněného, co byl ale osvobozen. Z odposlechu jednoznačně vyplývá, kdo vše řídil, ale soudce odmítá provést důkaz, přehrát odposlechy a tak dále. Další vyšetřovatel předmětné causy je nyní obžalovaný za to, že vynášel policejní informace obchodní konkurenci obžalovaného. Samotná státní žalobkyně, které měla dozorovat vyšetřování v předmětné věci a která vyhotovila původní obžalobu, je nyní v pozici obžalované za vynášení policejních informací třetím subjektům.
Kauza vyvolává pochybnosti již v počátku obvinění, kdy jako by se jednalo o zadání nějakých skrytých sil, s cílem likvidace úspěšného projektu a tím ulehčení konkurence jiným zemím, které po problémech české firmy okamžitě převzaly uvolněné trhy. Justice a orgány činné v trestním řízení sice jako by vyšetřovaly a složitě dokládaly, někdy za hranou logičnosti, ale drobnou manipulací ve spisech a důkazních materiálech navedly dojem o nekalosti realizátorů projektů. Skutek, pro který byl v rozsudku soudu prvého stupně uznán obžalovaný vinným, nebyl uveden v obžalobě.
9. Jaké problémy vidíte v případě kauzy Petra Kramného?
Kramného nehájím, možná je vinný, možná nevinný. Odborná i laická veřejnost musí být přesvědčena o transparentnosti soudního procesu, a věřit, že soud byl hlavně zákonný a tím pádem i spravedlivý. Spravedlnost a zákonnost jsou diametrálně rozdílné pojmy, a co je spravedlivé, nemusí být zákonné. Spravedlivě vedený proces neznamená spravedlivé rozhodnutí. Chování justice začíná být na hraně blamáže. Soudní proces nemůžeme pojmout jako průzkum veřejného mínění o vině a nevině. Bez ohledu na osobu Petra Kramného, který budí u lidí vášně a emoce, jsou velmi silné pochybnosti, že mu byla vina nezpochybnitelně prokázána a jsou pochybnosti o příčině úmrtí manželky a dcery.
Došlo k manipulaci s důkazy, stěžejním článkem řetězce důkazů je také rozhovor s tetou Kramného, na základě, kterého nalézací soud dospívá k závěru, že se Kramný přiznal v telefonním hovoru své tetě, že:
„…mu to všechno vyšlo i v tom Egyptě…“
Věta byla skutečně použita v rámci přepisu formulace, ale toto sdělení, takto konkrétně v hovoru nezaznělo. Není to první zfalšovaný důkaz v této kauze.
Dále došlo ke zničení či zašantročení nekroptického materiálu, a tak se má zabránit tomu, aby v případě nových znaleckých zkoumání nekroptického materiálu vyšla najevo objektivní pravda, která však s účinkem elektrického proudu na Moniku a Kláru Kramných nebude mít vůbec nic společného. Jsme také poslední země v Evropě, kde rozhodoval o obnově řízení v trestní věci soudce, či senát, který ve věci vynesl odsuzující rozsudek, což se v případě Kramného stalo.
Více informací a zájemce o knihu na e-shopu:
https://www.motelgolf.cz/2023/06/01/cardassianske-pravo-aneb-justice-po-cesku/
Ve Slušovicích červen 2023
Otázky pokládala: Naděžda Malinová, novinářka Východoeurópska agentura pre rozvoj n.o.
Odpovídal na otázky autor knihy: doc. JUDr. Ing. Karel Nedbálek, PhD., MBA
