Připravovaný pořad Historie plus: Zlomové okamžiky dějin i všedního života, pohled na historii známou i neznámou, který měl vysílat český rozhlas, se cenzorům nelíbil pro nevyváženost přinášených informací. Pořad se nemohl vysílat, a hotový byl dán do archívního trezoru. Nyní zcela chápu rozhořčení soukromých rádií nad tím, že je Český rozhlas netransparentně a neodůvodněně zvýhodňován podporou státu. Toto hraničí s korupcí, kdy jako protislužbu zvýší koncesionářské poplatky i za neposlouchání. Mám tak osobní zkušenost s Českým rozhlasem, která mě vede k přesvědčení, že:

1) Tato instituce nemá být podporována, tím méně z veřejnoprávních zdrojů.

2) Jde o zkostnatělou instituci, která názory filtruje a cenzuruje.

Poskytl jsem rozhovor do rozhlasového pořadu (Českého rozhlasu) o JZD AK Slušovice, který měl být vysílán v sobotu 2.11. 2024. Pořad je hotový. Bohužel vedení stanice Český rozhlas Plus jej odmítlo odvysílat, s odůvodněním, že vyznívá příliš pozitivně vůči Slušovicím a panu Čubovi. Jsem přesvědčen, že ve veřejnoprávních médiích není méně dogmatických názorů než v médiích soukromých. Veřejnoprávní média dávno neplní úkoly hlídacích psů demokracie, a dokonce se stávají jakýmsi podivným nástrojem cenzury "dobrých" a "špatných" názorů.

Cituji článek 17 LISTINY ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD (2) Každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu.

 (3) Cenzura je nepřípustná.

O rozvoj východní Moravy se podstatnou měrou zasadil Tomáš Baťa. Právě on a jeho průmyslový koncern dali základ rozkvětu Zlína a jeho okolí. Z chudé oblasti přestali lidé utíkat a naučili se žít v relativním dostatku, zajištěném stabilní prací. Baťa a jeho rozvojové principy přitom inspirovaly i v dobách, kdy podnikavosti nebylo zrovna přáno. Ano, Jednotné zemědělské družstvo Slušovice ležící nedaleko východomoravských Vizovic, bylo v 70. a 80. letech v tomto ohledu zvláštním fenoménem. Cesta k prosperujícímu podniku přitom nebyla přímočará. Začínala někdy na začátku 60. let, kdy se ambiciózní zemědělský inženýr František Čuba stal předsedou skomírajícího podhorského družstva. To pak, díky specifickým okolnostem, organizačním schopnostem i politickým konexím, nakonec dovedl do podoby rozsáhlého agrokombinátu s několika tisíci zaměstnanci, s pestrým zaměřením i mimořádnými zisky. Fenomén JZD Slušovice zkrátka zaslouží pozornost i po řadě let od rozpadu družstevního podniku, o němž se vyprávěly anekdoty i báje.

Do Slušovic se v 80. letech nejezdilo jen za prací a na koňské dostihy, lidé zde hledali nové inspirace, nedostatkové zboží i prostor k povyražení. Byl to tak trochu malý stát ve státě, zdali z vůle, či navzdory tehdejší moci, je ve společnosti dodnes otázkou. Faktem je, že právě ve Slušovicích dokázali ve zkostnatělém systému plánovaného hospodářství zavádět tržní principy a soutěživost. Říkalo se tomu socialistické podnikání a většině zainteresovaných přinášelo pocit seberealizace i nadprůměrné ohodnocení.

Když dnes jdeme po Dostihové ulici, která je zřejmě nejikoničtější slušovickou lokalitou, je zde budova původní Moravské banky. Naproti jsou haly ve žluté barvě, se symbolikou slunce a původní barvě JZD AK Slušovice ve svém logu, kde se vyráběly počítače TNS. Dnes firma Software Slušovice je největší firmou dle tržeb v regionu, s obratem asi kolem 10 miliard korun. Vedle banky sídlí firma Fagus, která dělá obytné kontejnery. Její správní budova je třeba z těch buněk postavena, Dále byly kanceláře Jople Slušovice, kde byla výroba jogurtů.

Z cesty je vidět novou administrativní budovu, která byla postavena začátkem devadesátých let. Na Bílé hlíně nad Slušovicemi je letiště. Tady dokonce přistávaly letouny L-410 z Kunovic a někdy ještě i větší letadla. Letiště sloužilo jako rychlé taxi, když jste se rychle chtěli dostat do Prahy. Stávající komplex budov i s hangáry dnes občas slouží malým letadlům, tak zvaným ultralightům.

U rybníčku Reneta stojí budova bývalého školícího střediska agrokombinátu Slušovice, dnes Motel Golf Start. Tady se vzdělávali nejen pracovníci JZD, ale i externisté. Tato budova se vyznačuje tím, že má terasovitou posluchárnu, a asi 8 učeben pro 25 posluchačů, bylo tady pětadvacet dvojlůžkových pokojů. Na středisku probíhala školení o slušovickém podnikatelském systému, výuka angličtiny, semináře o použití hardwaru TNS, to byly počítače vyráběné ve Slušovicích, a nakonec i o ve Slušovicích vytvořeném softwaru, který se na těchto počítačích používal.

Zajímavé byla tato budova také tím, že se zde prováděly pravidelné týdenní porady družstva. Užší vedení zde se mělo porady pro asi 60 lidí. Připomínám, že družstvo mělo asi 4 a půl tisíce zaměstnanců a asi 8000 družstevníků. Tyto porady se vyznačovaly naprostou, až vteřinovou přesností. Přesně ve 12 hodin byla zahájena porada a porada skončila ve 13 hodin. Technickohospodářští a řídící pracovníci se sjížděli z celé republiky. Kdo přišel o minutu později, musel dát pět set korun na předsednický stůl a potom se z toho tvořil fond pro svobodné matky. Další přesnost byla v tom, že předseda František Čuba měl nachystané příspěvky o vizích pro další práci v délce 20 až 30minut. Přesné, jasné, srozumitelné. Další zajímavostí bylo, že ve stupňovitě vytvořeném prostoru pro posluchače, byla určitá hierarchie pro účastníky. Náměstci mikrostruktur seděli nejblíže přednášejícímu. Za nimi byli ředitelé, eventuálně jiní techničtí, hospodářští pracovníci, kteří seděli přesně za sebou. Když někdo chyběl, bylo okamžitě vidět, kdo chybí. Provádělo se zde také kvartální hodnocení všech ředitelů a všech vyšších technickohospodářských pracovníků. Na základě tohoto hodnocení byli někteří pracovníci zbaveni svých funkcí, někteří jmenováni, někteří byli prémiově odměněni a někteří měli zvýšenou spoluúčast na další podnikání.

Za Slušovicemi směrem na Neubuz byly parkoviště a opravny autodopravy. Za dopravou byl jeden stavební závod s betonárkou, Tady se zpracovával vlnitý plech, který patřil mezi první přidruženou výrobu v JZD Slušovice. Dále jsou haly velkého rakouského výrobce obalové techniky Grainer, které byly vybudovány na základě závodu JZD AK Slušovice.

Cestou na Všeminu je areál, který byl určen pro vysoce užitné stádo krav z Kanady. Stádo bylo později použito, i pro další technologie, jako transfer embryí, aby se zvýšila užitkovost dojnic s  genovým vysokým potenciálem dojivosti. Jinak tento celý areál byl postavený za 60 dní, aby špičkové dojnice byly kde umístit.

Další zajímavou montovanou stavbou byla několikaposchoďová budova ve tvaru A. Sloužila jako motorest, v regionu byl jeden v Zádveřicích a na Všemině. Já jsem viděl další dva po celém Československu.

Pozornost byla v agrokombinátu věnována mnoha oblastem. U Všeminy se nachází rozlehlá obora. pro zvěř. Tady byla moje nástupní praxe, zdil jsem komín na domku pro správce. Stavba stojí dodnes a komín také.

Když porovnáme postavení nebo život, řekněme běžných obyvatel Slušovic, kteří byli mimo JZD, tak vzhledem k tomu, že podnik budoval infrastrukturu, rozdíl nebyl zase tak markantní. Služby mohli v řadě případů používat i ne družstevníci. Družstevníci však měli výhody a jejich běžný život byl tvořivější. Také životní úroveň ve Slušovicích byla možná vyšší než někde ve městě. Družstvo dosáhlo mimořádných ekonomických výsledků a na základě těchto ekonomických výsledků vytvářelo podmínky pro činnosti i pro družstevníky. Připomenu jen některé věci, které organizovalo. Samozřejmě byl zavedený dovoz předem objednaných potravin. Každý družstevník ráno, za paušální poplatek 50 korun za měsíc, měl dovezené základní potraviny. Dále družstevní agrokombinát vytvářel prostor, aby družstevníci měli kde bydlet. Jak v bytech, tak i v rodinných domcích. Družstvo také poskytovalo různé řemeslné práce, opravy bytů, vymalování rodinných domků, bytů a podobně. Samozřejmá byla mimořádná starost o důchodce, kdy důchodci měli zdarma dopravu v rámci autobusů, které provozovalo družstvo. Zajímavé je, že například obědy, které důchodci mohli odbírat, byly za 2 koruny.

Běžné bylo využívání bankovního systémemu, kde družstevníci měli svá speciální konta. Klasické podniky, které byly v Československu, většinou výplaty předávaly obálkově. Tím v podstatě firma neměla žádné zdroje na to, aby mohla nějakým způsobem s těmito penězi zdárně hospodařit. Něco podobného, jak ve Slušovicích měl Tomáš Baťa. Každý zaměstnanec u firmy Baťa měl svoje konto, kde mu byly předávány nebo posílány mzdy. Ve Slušovicích byl obdobný systém, kde konta se nazývala Agrožira a kde každý zaměstnanec nedostával okamžitě peníze na stůl nebo na prkno, ale byly posílány na tato konta.

JZD Slušovice dosahovalo v 80. letech stamilionových zisků. Efektivita práce byla na tehdejší poměry nebývalá, ovšem s mimořádnou pracovní kázní a finanční motivací zaměstnanců. Patrný byl rozvoj sociálního a kulturního zázemí mikroregionu. Problematičtější byla otázka ekologická, narážející na limity intenzivního hospodaření s půdou. Vedením družstva byl kladen důraz na rozvoj aktivit s vysokou přidanou hodnotou a navazování kontaktů se zahraničím. Vztahy s kapitalistickou cizinou přitom vzbuzovaly podezření z nekalých obchodních praktik a napojení družstva na struktury tehdejších tajných služeb. Do Slušovic proto vedle podnikových exkurzí a politických delegací směřovaly i časté kontroly. Agrokombinát se zabýval nejen běžnou zemědělskou činností, ale také výzkumem v oblasti biotechnologií, rozvojem stavebních metod a ve venkovských poměrech zcela nečekaně i výrobou počítačů. Podnik vlastnil závodní automobilový tým a několik letadel, ještě přitom dbal i na propagaci, což se odráží v dochovaných materiálech. Ty názorně přibližuje kniha Zemědělské práce Slušovice, prezentující ikonické fotografie nasnímané v 80. letech. Publikaci sestavil Tomáš Pospěch, kunsthistorik a fotograf, pocházející též z oblasti východní Moravy.

Když se něco moc chválí, tak se ptám, proč se to chválí. V hlavě se taky vytvoří jakýsi názor, jakási představa a později ji konfrontujete s těmi fotografiemi, s těmi snímky, které jste nalezl. Splňovaly tu představu v tom, jak prezentovali ty Slušovice, anebo jste vlastně objevoval, že ten fenomén, ten agrokombinát byl jiný, než jste si ho představoval?

Trochu to připomíná Sluneční stát[1] existuje, klasická utopie Sluneční stát žijících v místě, které je pojmenované podle slunce, slunce je tam vnímáno jako pozitivní symbol, a také Slušovice měly v logu slunce, když postavili zaměstnancům ve Slušovicích ulice, tak je pojmenovali Jižní nebo Slunečná. V reklamě se to slunce objevuje velice často. A já jsem chtěl upozorňovat na to, že slunce nejenom hřeje, opaluje. Dává růst rostlinám, ale také, že slunce umí spálit nebo sežehnout, že to nemusí být jenom pozitivní, ale i negativní symbol. Takže v těch svých realizacích, jak jsem pracoval s tím archivem, tak jsem pracoval s tou různou symbolikou slunce.

Docent inženýr František Čuba prohlásil

„Podle mého názoru úspěšnost podniku je postavena na třech hlavních zásadách, dostatku finančních prostředků na nalezení, které umožní získat talentované vedoucí, aby netalentovaní vedoucí byli kdykoliv odvoláni, a za třetí vytvoření aktivního pracovního kolektivu. To jsou tři zásady, kterými se JZD Slušovice řídí a na tom je postaven celý rozvoj našeho JZD. Já bych to naše využívání právních předpisů vyjádřil například porovnáním s předpisy rychlosti, která platí na dálnici. Na dálnici se může jet rychlostí do 110 km v hodině. Běžní představitelé chtějí ten zlatý střed a ti opatrní jedou tou rychlostí třeba 20 až 30 km v hodině. Čili, když chce někdo dosáhnout výsledku, tak musí jet s tou rychlostí těch 110 km v hodině a pak není problém, aby dosáhl stejných výsledků, jakých dosahují Slušovice. Všude ve světě existuje dostatek špičkových podniků. Jsou podniky, které se rozvíjejí přírůstkem výroby a zisku o 10, 20, 30 % ročně. To znamená, když se to dá zrealizovat kdekoliv ve světě, tak se to musí zrealizovat také u nás.“

Existenci Slušovic v kontextu těch 70. a 80. let vnímáte jako něco inspirativního. Stále se k fenoménu Slušovic vracím a jsem na to stále hrdý, že mi bylo umožněno ve Slušovicích pracovat. Kolikrát si kladu otázku, kde naše společnost mohla být, kdyby se všechno pozitivního nezničilo.

Mám velký respekt k tomu příběhu krachujícího zemědělského družstva, víceméně v hornatém kraji, s nízkou bonitou půdy, kde mladý absolvent zemědělské fakulty v Brně František Čuba přijde a postupně s těmi lidmi vybuduje prosperující zemědělské družstvo, ve kterém je zapojeno desítky vesnic. A kdy v 80. letech? Auta ráno v pracovní dny nejezdila do Zlína, ale ze Zlína jezdili lidé v kolonách pracovat do Slušovic. Je to prostě nádherně podnětné téma a je to velice třaskavé téma, protože většina lidí ve Slušovicích je dodnes na Čubu a na ten fenomén Slušovic, vesměs velice hrdá. Je nutno říct, že to přece jen byl mimořádný fenomén v mimořádné době, že to vlastně zrodila víceméně zrůdná doba, zrodila nějakou anomálii na začátku 90. let tím, že tam František Čuba natahal spoustu chytrých, schopných, někdy možná až moc ambiciózních lidí.

A že tam byly peníze a nápady tak ten Čubův projekt byl vlastně přirozeně privatizován. Vzniklo tam řada firem, které jsou dodnes známé, úspěšné a skvěle fungují, ale taky se tam děly věci, které ano, se děly i jinde v 90. letech. Ve Slušovicích na tom malém prostoru městečka, které má necelé 3000 obyvatel je to opravdu naakumulované, na příliš malé ploše příliš mnoho zvláštních fenoménů.

Kdo má zájem o víceinformací se  se dozví o tomto fenoménu v knihách, které jsem napsal.

V knize Jak řídil František Čuba JZD AK Slušovice k dnešnímu rozvoji regionu. Rokem 1986, kdy se JZD Slušovice přejmenovalo na JZD Agrokombinát Slušovice, začal neuvěřitelný růst podniku, se zaměřením na kvalitativní ukazatele výroby. Další sekvence pokračuje lednem 1989, byl to start po nejúspěšnějšího roku, ale zároveň bod obratu, který vedl k postupnému rozkladu a konci tohoto podniku. Pracoviště se předávala do osobní péče s ekonomickou a výrobní zodpovědností, rozvinuly se motivační faktory s pravidelným čtvrtletním hodnocením řídících pracovníků, a nejlepší šampioni byli pověřováni, aby realizovali poslední poznatky vědecko-technických poznatků v praxi. Ukazuji vize předsedy družstva F. Čuby dva měsíce před listopadem 1989. Rozšířil množství malých rodinných podniků a snažil se družstvo převést na podíly na zisku, a nakonec akcie, zatím družstevní. V lednu 1990 prohlásil, že došlo ke společenské změně systému a začal rychle privatizovat. Závěrečná část popisuje JZD AK Slušovice a jeho výrobní výsledky, cesty rozvoje, podnikatelský systém, který tento rozvoj umožnil, a hlavně jaký to mělo a má na podnikatelskou aktivitu regionu Slušovic a okolí vliv dnes.

Poukazuje na způsoby řízení družstevního podniku, kdy principy byly silně deformovány socialistickým nazíráním, které s myšlenkou družstevnictví, která vznikla v Rakousku-Uhersku v devatenáctém století neměly nic společného. Ukazuje, že i v centrálně zkostnatělém, nepružném řízení, mohla existovat konkurence a zdravé podnikání a tržní mechanismy za účelem zisku. Agrokombinát ve Slušovicích naučil mnoho družstevníků dobře a rychle podnikat. To dokládá i množství úspěšných firem a živnostníků ve Slušovicích, které mají 3000 obyvatel.

Kniha Cesta Františka Čuby z Březové k JZD Slušovice pojednává o životě F. Čuby, jeho úspěchu a vlivu této osobnosti na region Slušovice, Zlínský kraj a podnikání, řízení obecně. Úvodní kapitoly popisují obec Březovou, ze které F. Čuba pocházel, a zachycují tak širší souvislosti a situaci v regionu před jeho narozením a působením. Těžištěm knihy jsou kapitoly popisující činnost F. Čuby v JZD Slušovice a nebývalý rozvoj původně zaostalého zemědělského podniku pod jeho vedením. Jsou popsány některé významné projekty a způsoby řízení, kterými František Čuba motivoval zaměstnance. Nemohu se vyhnout ani období po revoluci, tedy období pádu F. Čuby a odchodu do ústraní, zmírněného až morální satisfakcí a rehabilitací v podobě volby senátorem na samotném sklonku jeho života. Při hodnocení regionu v současné době uvažuji nad hypotetickým ušlým ziskem, jenž byl způsoben likvidací podniku vytvořeného F. Čubou, stejně jako popisem dodnes fungujících společností, které v regionu působí a byly založeny nebo vedeny bývalými zaměstnanci JZD Slušovice.

Třetí kniha Revoluce v roce 1989 začala ve Slušovicích, aspekt inkluze NEW AGE anebo vše bylo jinak

Dějiny jsou jako karty v rukou mocných a vlivných lidí a ti se je snaží ovlivňovat. Jsou ale řízeny, ať chtějí nebo nechtějí, zákonitými společenskými pravidly. Veřejnost by měla seriózněji pochopit situaci, která vznikla před rokem 1989 v Československu. Ve Slušovicích začala revoluce za pokrok a změnu československé ekonomiky a její výsledky tak posunout mezi top 10-20 ve světě, a to i proti vůli konzervativců v KSČ. Rok 1989 však nebyl vítězný ani pro konzervativní síly KSČ, které možná střet vyprovokovaly, ale i revoluce ve Slušovicích k lepším ekonomickým výsledkům prohrála.

Když si položíme otázku. Co předcházelo 17. listopadu 1989 a starost prezidentů o JZD AK Slušovice? Musíme analyzovat situaci ve společnosti po roce 1990 a události související s dělením a rozpadem Československa. Ukazuje se, že nikdo by neměl mít více moci, než kolik má odpovědnosti.

[1] Tommaso Campanella, ve své utopii líčí ideální společnost, kde neexistuje soukromé vlastnictví a kde nejdůležitějšími hodnotami jsou vzdělání, práce a sounáležitost. V čele státu stojí svrchovaný vládce, nejmoudřejší člověk ve státě, jemuž jsou podřízeni Láska, Moc a Moudrost. Prakticky všechny činnosti ve státě jsou řízeny a kontrolovány politickou mocí, která je výrazně propojená s náboženstvím.