Neřekl, že je součástí historie či reality, ale identity.
Všichni se shodneme na tom, že migranti musejí dodržovat naše právo, i když se to vždy nedaří na sto procent. Naše evropská identita je ale něco víc než zákony – týká se i kultury, postavené na svobodě projevu. Jeden italský učitel nedávno zakázal zpívat koledy, aby vyhověl muslimům. Ve Francii někteří ředitelé škol pro jistotu vyřazují vepřové z jídelníčku, na řadě britských škol vznikl odpor proti výuce občanské výchovy a lidských práv. Pokud je islám skutečně součástí naší evropské identity, pak ovšem konají správně. Pokud není, máme něco zásadně pokřiveného v chápání vztahu většiny a menšiny.
Jeden ze zakladatelů poválečné evropské spolupráce Jean Monnet na otázku, jak vymezit Evropu, řekl: Evropa je tam, kde jsou kostely. Jsou země, kde se to dnes nesmí říkat.
Donedávna mi přišlo jako omílaná fráze, že evropská civilizace stojí na třech pilířích: římské právo, řecká filosofie a křesťanství. Díky křesťanství – a to mnozí socialisté rádi zapomínají - máme systém lidských práv, vycházející z úcty ke každému jednotlivci, na což navazuje např. rovnost mezi muži a ženami.
Samozřejmě, islám je v některých částech Evropy přítomen (např. Francie, Nizozemsko, Belgie, Spojené království), jih Španělska byl několik století pod nadvládou Maurů, Albánie je do značné míry muslimská odedávna. Vyvozovat ale z toho všeho, že islám patří do evropské identity, to je hodně silná káva. Mluvíme přece o našich podstatných hodnotách.
Začíná se mi to propojovat s odporem, na nějž zejména u evropské levice narazil návrh, aby Lisabonská smlouva slovně odkázala na křesťanství jako na jeden z kořenů současné Evropy. Obávám se, že zde nejde vůbec o respekt k islámu nebo k náboženství, ale prostě o hlasy muslimských voličů. Mnozí politici se tím prodávají nejen v Evropském parlamentu, ale hlavně ve vnitrostátní politice. Horší ale je, že tím vyrábějí falzum celého civilizačního okruhu, jakousi „náhradní legendu“.
Jak mohou být pro rovnoprávnost pohlaví a současně se dovolávat islámu jako součásti své identity? Já opravdu nechci považovat za součást své identity systém, kde svědectví ženy má u soudu poloviční hodnotu svědectví mužova, nechci se ani částečně identifikovat s tím, že rouhání se má trestat smrtí. A jsem naopak přesvědčen, že nadějí pro soužití v míru jsou ti muslimové, kteří v našich hodnotách vidí inspiraci a nikoli “velkého Šajtána Západu”.
I při respektu k muslimům a jejich víře nemohu připustit toto falšování našich vlastních kořenů. Vím, o tzv. „křesťanských hodnotách Evropy” dnes mluví každý uřvaný nácek, který v životě neviděl kostel zevnitř. Jenže toto je druhý a také velmi nebezpečný extrém. O tom, jak se dá „ohnout” historie, aby z ní vypadlo křesťanství, víme své už od komunistických politruků a přepsaných učebnic dějepisu v padesátých letech.
Zejména v dnešní době, kdy se samovolně mění demografická tvář Evropy, musíme mít v hodnotách jasno. Neumíme často své vlastní hodnoty ani vyjmenovat, natož je bránit, neumíme hájit své kulturní památky a zapomněli jsme mít děti a v těchto hodnotách je vychovat.
Nevíme-li, co je pro nás podstatné, co máme hájit a zač bojovat, jestliže navíc jako kontinent vymíráme a kvůli volbám a ideologiím popíráme to, z čeho jsme vzešli a co ze svých zesláblých kořenů stále ještě napájí náš cit pro svobodu, spravedlnost, právo a milosrdenství, pak jsme opravdu v krizi. A nejen migrační.
Zdroj: Facebook Pavla Svobody
