Já jsem z generace, která nepamatuje žádný konflikt v naší zemi, naštěstí. Od ruské okupace v roce 1968 uplynulo více než 50 let. Já velmi děkuji senátorce Němcové za připomenutí těch událostí. Od začátku druhé světové války uplynulo více než 80 let. A když se podívám do pléna, tak si troufám říct, že tu není nikdo, kdo by si osobně tyto události pamatoval. Jinými slovy všichni jsme v podstatě prožili celý svůj život ve svobodné... Nebo v míru. A posledních 30 let i ve svobodě. A je nutné si toho nesmírně vážit. Já jsem díky své profesi získal zkušenost z válečného konfliktu, neboť jsem jako lékař pracoval v zemích, kde probíhal válečný konflikt, anebo jsem pracoval v zemích, kde bylo těsně po tom konfliktu. A viděl jsem věci, na které nezapomenu nikdy. Viděl jsem, ošetřoval jsem vojáky, kteří byli přivezeni z fronty. Viděl jsem, jak dopadne člověk, který stoupne na nášlapnou minu. Ošetřoval jsem ženy, které přivezli z fronty, protože v jenom konfliktu, ve kterém jsem pracoval, vlastně po tom 20letém konfliktu na Srí Lance to bylo konkrétně, většina mužů již bylo vybitých. A na té frontě bojovaly v podstatě už pouze ženy. A v té provincii, kde ta válka probíhala, byl poměr žen k mužům 4:1. Viděl jsem dětské vojáky, viděl jsem sebevražedné vojáky, kteří se loučili s rodinami před tou sebevražednou misí přes hranici. A můžu vám říct, že válka je svinstvo, válka je hnus, válka zanechává neuvěřitelná zvěrstva na národu, na duši národa a má neuvěřitelné dopady samozřejmě na osud jednotlivců a rodin. A měli bychom si toho být vědomi. Dneska tady se bavíme o válce, ale vlastně to je pro nás taková jako abstraktní věc, kterou jsme nezažili. Ti, kdo to zažili, tak jsou z těch dnešních obrázků na Ukrajině opravdu otřeseni. Já o tom mluvím i proto, že všechny ty konflikty, které jsem viděl ve světě, a uznávám, že to bylo v jiném geopolitickém kontextu, neboť to bylo v Africe a v Asii, a ta hra byla rozehraná jinak, ale všechny měly jedno společné. A sice vyvolaly bouřlivou reakci Světového společenství na začátku, silné pobouření, silné projevy. A po určité době ten zájem opadnul. A ten konflikt přešel v takový chronický, plíživý hnus, který jako nebral konce. A některé pokračují 20 let, 30 let. Na chvilku usnou, pak se zase probudí. A vlastně to nemá žádné řešení. Něčeho podobného jsme se dopustili při anexi Krymu. Už to tady bylo řečeno. Ta reakce byla velmi slabá. Já bych si velmi přál, aby ta naše dnešní reakce byla silná, aby byla důrazná. A hlavně abychom nepolevili v tom našem úsilí v boji proti válce a v boji za svobodu. A ještě jedna věc – ta válka má dvě roviny. Ta jedna je ta viditelná, to, jak tam jezdí tanky a střílí se a zabíjí se lidi, ale dnešní moderní války mají ještě druhou rovinu, a ta se odehrává v kyberprostoru. A tady to podceňujeme neustále. Myslím, že to tady dneska už taky padlo, že je nutné bojovat proti dezinformačním webům, že je nutné jít po těch lidech, kteří to šíří. Někteří nevědomky, někteří vědomky. A je skutečně jako nutné být tady velmi důslední. Všichni si to koneckonců zažíváme v posledních 2 letech. To, co jsme si zažili kolem pandemického zákona, tu spršku dezinformací, to všechno, co se kolem toho stalo, jak tomu značná část společnosti podlehla, by mělo být skutečně mementem. A měli bychom to mít neustále v našich hlavách. To je všechno, co jsem vám chtěl říct. Děkuji vám a přeji hezký den.