tento bod se jmenuje vyhodnocení průběhu první vlny pandemie koronaviru na území České republiky, a proto mi dovolte, abych připomenul významný podíl vojenských nemocnic a jejich zaměstnanců na protiepidemiologických aktivitách při pandemii COVID-19 a tak i jejich pomoci civilnímu zdravotnickému sektoru a občanům naší země.
Jako poslanec z Olomouckého kraje se zaměřím svou pozorností na účast Vojenské nemocnice Olomouc. Zdravotníci z Vojenské nemocnice Olomouc již v neděli 15. března na výzvu krizového štábu Olomouckého kraje zahájili provoz odběrové sanity, která odebírala vzorky přímo v místě bydliště pacientů, a to od Slatinic až po Zlaté Hory u Jeseníka anebo Staré Město pod Sněžníkem. Tedy často více než 100 km od mateřské nemocnice. Tento provoz sanity v terénním odběru pokračuje i v současnosti, a to na základě určení a nařízení krajské hygienické stanice a ve spolupráci s ostatními armádními složkami.
V této souvislosti bych chtěl říci, že podle informací, které mám k dispozici, tak na činnost odběrových sester Vojenská nemocnice Olomouc nedostala žádný mimořádný příspěvek, byť bylo přislíbeno asi 1 500 korun pro sestru za realizovaný výjezd. Na tomto místě bych chtěl požádat o to, aby tento příslib byl naplněn, případně, pokud existuje jiný postup, kterým bude tento náklad zdravotním sestrám a Vojenské nemocnici v Olomouci určitým způsobem kompenzován. Pakliže tedy bude.
Od 16. března, kdy byly vytvořeny zajištěné oblasti karantény v Uničově, Litovli a Moravičanech, stala se vládní nařízení a následná mimořádná opatření Ministerstva zdravotnictví povinná i pro Vojenskou nemocnici Olomouc. Šlo zejména o omezení neakutní a neurgentní péče, účast na odběrech a testování, účast na léčbě a reprofilaci standardních lůžek na lůžka infekční. Olomoucký kraj se v určitou dobu stal druhým nejpostiženějším krajem hned po Praze a okres Olomouc nejpostiženějším okresem kraje, zvláště pak po explozi pandemie na neředínských vysokoškolských kolejích u zahraničních studentů.
Již 17. března bylo ve spolupráci s olomouckým ženijním praporem a logistiky z Pardubic zřízeno odběrové místo u Vojenské nemocnice Olomouc, které bylo provázeno a provozováno do 5. května. Další odběrové místo bylo ve spolupráci s olomouckou Vojenskou policií a Policií České republiky zřízeno na hranici uzavřené zóny v Nových Zámcích u Litovle, a to také bylo provozováno do 5. května.
Vzhledem k tomu, že Olomoucký kraj nemá infekční kliniku, má pouze infekční oddělení v Nemocnici Prostějov, které má standardní stav dvacet lůžek a ten rozšířilo na třicet, ovšem v průběhu došlo k tomu, že personál tohoto infekčního oddělení v Nemocnici Prostějov byl zasažen infekcí, a po dohodě s Olomouckým krajem tak bylo pro zajištění další infekční kapacity neventilovaných lůžek pro COVID pozitivní pacienty nezbytně nutné akutně zřídit, a tedy reprofilovat lůžka chirurgie právě ve Vojenské nemocnici Olomouc.
Na těchto nově akutně zřízených čtrnácti lůžkách ošetřili lékaři a zdravotní personál Vojenské nemocnice Olomouc dvacet pacientů, to jest pět procent v daném měsíci hospitalizovaných pacientů, byť podíl akutních lůžek na národní kapacitě je jen něco málo přes čtyři promile. Lékaři, zdravotnický personál a další zaměstnanci Vojenské nemocnice Olomouc tak poskytovali péči jedenáctkrát větší než by odpovídalo velikosti Vojenské nemocnice. Ze statistik pak vyplývá, že ve Vojenské nemocnici zemřeli tři pacienti, a to spíše s COVIDem než na COVID, takže smrtnost tehdy byla patnáct procent ze všech hospitalizovaných, tedy pod průměrem České republiky, který tehdy činil asi dvacet procent.
Vážené paní poslankyně, páni poslanci, diagnostické aktivity Vojenské nemocnice v tomto období, tedy sanita a dvě odběrová místa, vedly k tomu, že k 5. květnu bylo provedeno 2 600 odběrů, tedy jedenadvacet procent z těch, které byly provedeny v Olomouckém kraji, a jedno procento z těch, které byly realizovány v České republice, tedy dvakrát více než je podíl Vojenské nemocnice na lůžkové kapacitě v kraji a dvakrát více než je podíl na lůžkové kapacitě celorepublikové.
Z léčebných aktivit bych chtěl vyzvednout především to, že zaměstnanci Vojenské nemocnice sami připravili infekční lůžka, kterými za normální situace Vojenská nemocnice nedisponuje. A v průběhu dvaatřiceti dnů ošetřili dvacet pacientů, tedy v daném okamžiku pět procent aktuálně hospitalizovaných v České republice. Opět, jedenáctkrát více než odpovídá velikosti Vojenské nemocnice. Co je pozitivní, pak to, že doposud podle testů, které byly provedeny, žádný zdravotník nebyl přes obrovské riziko nakažen, což se dá připisovat jejich mimořádné kázni a přijatým opatřením vedení Vojenské nemocnice.
Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, to, co jde říkám, není snaha glorifikovat jednu nemocnici, jedno pracoviště. Vím, že těch, kteří obdobně bojovali s pandemií, je spousta a o mnohých již byla řeč, mnohým se děkovalo a o mnohých se doposud nikdo nezmínil. To, proč zde vystupuji, je snaha podpořit i můj dotaz, který jsem vznesl na jednání výboru pro obranu prostřednictvím paní předsedkyně Jany Černochové, abychom se obrátili na příslušné ministry s žádostí o reakci ve věci kompenzací pro vojenské nemocnice, které nespadají do resortu Ministerstva zdravotnictví, právě s ohledem na pandemii onemocnění COVID-19 se ale podíleli na výrazné pomoci v daném regionu.
Já moc děkuji, protože mám informaci, že už jsme odpověď z Ministerstva zdravotnictvím dostali. Neměl jsem čas se s ní ještě seznámit a chtěl bych touto cestou požádat vládu a Ministerstvo zdravotnictví, aby se při konečném účtování nezapomnělo na aktivity právě vojenských nemocnic, jejich lékařů a zdravotnického personálu, protože tak jako všem patří i jim velký díl a tady opravdu Armáda České republiky a její jednotlivé složky sehrály opravdu významný podíl pomoci našim občanům.
Děkuji.
