Nedávné vyjádření premiéra Jiřího Rusnoka, že mají čeští vědci peněz dost, ale velmi špatně s nimi hospodaří, vyvolalo polemiku i kritiku. Zejména když premiér jako viníka označil „špatně fungující Akademii věd ČR a také systém hodnocení výsledků výzkumu“ a prohlásil, že „AV ČR je neefektivní, málo vydělává na vlastních patentech. Z jejích více než 50 ústavů by mohlo být jen třicet.“
V odborných kruzích nutně zavládlo znepokojení. Prorektor Karlovy univerzity prof. Štech dal premiérovu kritiku české vědy a výzkumu logicky do souvislosti s rozhodnutím vlády snížit o 1,3 mld. Kč rozpočet na výzkum, vývoj a inovace na rok 2014 oproti návrhu schválenému předchozím kabinetem. Proti premiérově kritice Akademie věd se ohradilo i vedení Ústavu organické chemie a biochemie, který exemplárně těží z průmyslové aplikace vědeckých poznatků: „Premiér v demisi… použil náš Ústav organické chemie a biochemie jako jediný pozitivní příklad úspěšné vědy. Obvykle je příjemné být pochválen, v tomto případě se ale musíme proti výrokům pana premiéra v demisi důrazně ohradit… Naše vláda by se místo nepodložených útoků na nejlépe fungující vědeckou instituci v ČR měla promyšlenou politikou pokusit dosáhnout toho, že příště už by průmyslový partner našich vědců mohl být i z Česka“.
V řízení a organizaci práce vědeckých pracovišť je bezesporu co zlepšovat. Málokdo zpochybní, že český systém hodnocení vědecké práce a výsledků výzkumu má jisté slabiny. Pověstná je honba za čárkami za publikační výstupy podle zásady, čím víc, tím lépe. Věda, která neokázale jde za svým cílem, která nepolitikaří a neumí „dobývat peníze“, je tak leckdy hodnocena hůř než schopnost dělat kariéry, „vyrábět projekční mlhu“ a sbírat formální body za „popsaný papír“.
Premiérem požadované „mnohem tvrdší hodnocení“ a představa rušení „neúspěšných“ ústavů Akademie hrozí v prostředí českého klientelismu, korupce a zpolitizované administrativy fatálními následky. Nejrůznější zásadní pseudoreformy v minulosti až příliš často rozehnaly i skutečné odborníky, zatímco kariéristé a úspěšní formalisté, sběrači čárek přežili.
Zásadní chyba, troufám si tvrdit, není v existenci Akademie věd. Ta naopak představuje ohromný vědecký potenciál. Jinou záležitostí je už ale vršení nových a nových „geniálních“ nápadů na systémy hodnocení vědecké práce a otázka efektivnosti přerozdělování peněz na vědu prostřednictvím Grantové a Technologické agentury apod. Platí, že základní výzkum nelze poměřovat okamžitou efektivností a čekat od něj bezprostřední výnosy. Když ale navíc předseda Akademie věd Jiří Drahoš argumentuje, že české firmy mají o spolupráci s Akademií zájem, jen pokud jim to zaplatí stát, a že se zdráhají efektivně spolufinancovat výzkum, je něco špatně.
Ohrozit potenciál Akademie věd momentální „úspornou“ reformou nebo dokonce rušit a omezovat základní výzkum by znamenalo řezat pod sebou větev. Miliardy nyní za pomoci eurofondů mají natéci do gigantických projektů, jejichž udržitelnost a následná financovatelnost není zaručena. Kdo ostatně bude v těch centrech pracovat, když ohrozíme podstatu vědeckého potenciálu? Řešení zřetelně není na překlenovacím kabinetu, čeká na vládu, která vzejde z nadcházejících voleb.
Miroslav Grebeníček pro HaNo
