V Evropské unii vypuká v posledních měsících panika. Přes Středozemní moře i dalšími cestami sem míří statisíce uprchlíků ze zemí rozvrácených imperiální politikou i přímými vojenskými útoky Spojených států a dalších zemí NATO. Ti početně posilují vlnu ekonomické a politické imigrace směřující do zemí Evropské unie. Vysoké počty emigrantů z asijských i afrických států postižených vojenskými konflikty a neuvěřitelnou bídou umírají každoročně v nuzných táborech a na cestě. Tisíce z nich však každoročně hynou přímo u evropských břehů. A jejich utrpení a smrt vyvolávaly vždy zatím jen malý ohlas.
Namísto efektivní ekonomické pomoci světu chudých investovaly země Evropy sdružené v NATO spolu s Američany v posledních dvou desetiletích stovky miliard dolarů do válek, okupací a vývozu zbraní. Vysílaly své vojáky válčit do Afghánistánu, bombardovat Bagdád, Bělehrad i Tripolis, pomáhaly rozvrátit Sýrii. A až nyní zastánci americké imperiální, bombardovací »demokracie« zneklidněli. Hrozí totiž, že přinejmenším o statisíce přeživších obětí válek, okupací a konfliktů přímo vedených nebo provokovaných a financovaných Spojenými státy, se bude muset postarat EU.
Podle zprávy Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky za rok 2013 jen v Sýrii muselo opustit své domovy před konfliktem podporovaným zeměmi NATO šest a půl milionu lidí. Z toho dva a půl milionu uprchlo ze země. Předseda české vlády Bohuslav Sobotka minulý týden ve světlech kamer slavnostně ohlásil, že nabízí azyl patnácti syrským rodinám, které prý prolustrují české tajné služby. Jako výkupné za černé svědomí české vlády, ochotné služky NATO ve všech expanzích, přislíbil premiér Sobotka i sto milionů korun na humanitární pomoc uprchlickým táborům Syřanů.
Vypadá to napohled pěkně. Ale je to směšně málo v porovnání s humanitární katastrofou Sýrie a s miliardami, které už český stát vydal na podporu válek, okupací a zbrojních dodávek do Afghánistánu a Iráku. Kolik z těch zbraní a kolik ozbrojenců cvičených vojsky NATO posílilo moc takzvaného Islámského státu v Iráku a Sýrii, se v médiích raději mnoho nemluví. Zdá se tak, že podporovat bombardování Afghánců, Srbů, Iráčanů i Libyjců ve jménu »demokracie« připadalo vždy českým vládám přitažlivější než pomáhat obětem. A jak vidno, když je Evropa a s ní i naše republika konfrontována s důsledky bombardovací politiky, účinnou pomoc milionům uprchlíků, natož pozvánku obětem těch válek a okupací k životu v »demokracii« ani Barack Obama, ani další pachatelé dát nechtějí.
Nebýt válek, provokací a okupací Spojených států a NATO, dodávek zbraní do rizikových zemí, bylo by dnes ve světě o pár desítek milionů uprchlíků méně. Statisíce obětí těch válek a následného rozvratu nemusely zemřít. A Evropa by dnes pokrytecky a cynicky neřešila otázku, zda dále nechat topit uprchlíky ve Středozemním moři a jak odrazit statisíce běženců, kteří ročně žádají o azyl.
Stovky miliard, které vydaly státy NATO v uplynulých dvou desetiletích na války, okupace a dodávky zbraní, mohly být využity k rozumným účelům. Zachránily by pak nejen ty, kdo umírají na dohled břehů Evropy v marné snaze dostat se do Itálie, Řecka, Francie a Španělska. Rozumně investovány mohly zlepšit život v nyní rozvrácených zemích. Namísto toho v důsledku válečnické politiky USA, NATO a Bruselu milionové vlny uprchlíků hledají spásu v útěku a hledají ji i v Evropě. Řešením nemohou být mediální gesta, ale ani podněcování nesnášenlivosti, ale jen změna dosavadní agresivní, sociálně nesmírně kruté a bezohledné politiky velmocí NATO a jejich úslužného přívěšku, tedy EU. Změnit by se v tom ohledu měla i lokajská zahraniční politika českých vlád.
Miroslav GREBENÍČEK, poslanec (KSČM)
publikováno 22.1.2015 v deníku Haló noviny
