Když pod vedením vlád v čele s Občanským fórem a později ODS nebo ČSSD začaly reformy české vzdělávací soustavy, ambiciózní a po laciné popularitě toužící reformátoři zpochybňovali nejen to, co se přežilo, ale často vše dosud existující. Ve snaze ohromit veřejnost prováděli úspěšně »převratné změny« zejména ve slovech. Hodnocení se přes noc začalo nazývat »evaluací«, sdílení a šíření zkušeností a poznatků »workshopy« a »diseminací«.

Schopnosti a dovednosti žáků ustoupily »kompetencím« a pedagogická tvořivost a schopnost vést žáky se přejmenovávala na »kreativitu« a »koučink«. I učitelky mateřinek se z objevných »politicko-pedagogických« dokumentů překvapeně dovídaly, že prý až dosud pracovaly formálně, netvořivě a že musí začít učit neformálně a tvořivě.

Vybaveni politickou mocí a podporou mnozí hlasatelé reforem odstraňovali a zpochybnili i funkční a osvědčené hodnoty. S každým volebním obdobím se ministerští spasitelé školství vrhali do mediálně vděčných aktivit raději než do všední, kvalitní práce. Odborný servis ministerstva, školní inspekce a dalších institucí pod nátlakem politického vedení, klientů a lobbistů přestal být zárukou racionality změn. Úředníci a odborníci se stávali poslušnou ozvěnou přání a nálad vrchnosti. Věcná úřednická a odborná oponentura a korekce politicky vyfutrovaných kampaní stran, které okupovaly funkci ministra, jeho náměstků, vedení školní inspekce, ale i funkce ředitelů v servisních organizacích a úřadu samého, chyběla.

S důsledky stranické parcelace a paralýzy ministerstva, inspekce a dalších institucí se školství a pedagogové potýkají na každém kroku. Ministerstvo přestalo účinně řídit a kontrolovat většinu škol. Ztrácelo časem i odpovědnost za kvalitu metodického řízení. Podobně jako výroční zprávy ministerstva příznačně zkrátily termín »výchovně vzdělávací« soustava na »vzdělávací«, se krátilo i v praxi. A na druhé straně se zas nafukovalo.

Dnes o mnohém v životě škol, o jmenování ředitelů, rozhodují zřizovatelé rozporných kvalit. Zejména možnosti menších obcí a řady soukromníků kvalifikovaně plnit povinnosti ke školám jsou omezené. Překotná decentralizace řízení, absence systematické kontroly a účinné metodické podpory vedla mnohde k úpadku kvality vzdělávání, k neodpovědnosti ředitelů škol. Až státní maturity, které se, jak příznačné, připravovaly a oddalovaly bezmála dvě desetiletí, zjistily namísto inspekce původně k tomu určené, že existuje dost středních škol s katastrofálními výstupy. Na náklady státu se přijímalo i bez přijímacích zkoušek do maturitních oborů. Brali se na ně žáci bez studijních předpokladů, protože za nimi šly do škol peníze státu.

Učitelé i žáci nejen na středních školách se stali pokusnými králíky reformátorů. Ministerstvo školství, ale ani inspekce, se ale až do letošního roku moc nezneklidňovaly tím, že ve školství je množství nekvalifikovaných pedagogů a že tisíce kvalifikovaných chodí na úřady práce. Ministři, inspekce a ředitelé se nepopasovali za dlouhých deset let se zákonem, který »údernicky« uložil do roku 2015 zajistit kvalifikovanost všech pedagogů. Čas, kdy měly být silami ministerstva, inspekční činností a ve spolupráci s univerzitami a řediteli škol vytvářeny podmínky pro dovzdělání nekvalifikovaných, se promrhal. Odpovědným ušlo i to, že při špatném financování a řízení školství zajistit plně kvalifikované učitele pro všechny školy a obory nelze.

Neodpovědnost, nekompetentnost a politikaření těch nahoře nutně bere chuť k práci i tradičně obětavým a tvořivostí vynikajícím českým učitelům. Bohužel nejsem si jist, zda současná vláda a koalice má na to a zda vůbec chce ten neblahý trend politikaření a chaosu, který zdědila po předchůdcích, zvrátit. Čekají na to a zasloužili by si to učitelé, žáci, studenti i celá veřejnost.

Miroslav GREBENÍČEK, poslanec (KSČM)

Publikováno  30.4.2014 v deníku Haló noviny
http://www.halonoviny.cz/articles/view/21377164