Nově nastupující ministr školství Marcel Chládek zdědil po předchůdcích resort v neutěšeném stavu, zatížený mnohými problémy. Většina z nich, přestože jsou známé už dlouho, se zatím řešila nedostatečně, nekoncepčně, nebo se před skutečným stavem dokonce zavíraly oči. Snaha po nápravě byla často kampaňovitá a neefektivní, jindy deklaratorní, bez skutečných východisek. A tak se veřejnost až nyní poprvé dovídá také o tom, že na 616 školách různého typu je dnes víc než 50 procent nekvalifikovaných pedagogů. Samotný ministr oznámil médiím: „Máme v České republice školy, kde není jeden jediný kvalifikovaný pedagog.“
Proč bije ministr na poplach? Nenutí jej k tomu jen respekt k někdejší tradici českého školství, ale především zákon č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících. Ten totiž v platném znění stanoví, že od 1. ledna 2015 mohou působit ve školách jen pedagogové kvalifikovaní, s výjimkou dlouholetých úspěšných praktiků starších šedesáti let.
Plně namístě je otázka, zda kritická situace je „jen“ následkem nekompetentnosti předchozích ministrů a nakolik je důsledkem slabosti metodického řízení a nedostatečné inspekční i kontrolní činnosti na školách. Zřetelně tu jde o systémové selhání ministerstva, odpovědných funkcionářů a vedoucích pracovníků.
Jestliže doslova za pět minut dvanáct a až na pokyn nově příchozího ministra úřad a Česká školní inspekce zjišťují, že vzdělání, kterým se získává odborná kvalifikace, nesplňuje 17 000 pedagogů, je to zarážející. Tu personální krizi přece mohly ministerstvo a inspekce snadno zaznamenat a metodická a inspekční činnost mohla stav na školách a jednání ředitelů ovlivnit přinejmenším před pěti lety. Tehdy se zákon kvapem novelizoval a podmínka získání kvalifikace se odsouvala až na rok 2015. Nyní, zdá se, není stav lepší.
Ministr Chládek dosavadní informační slepotu a bezzubost řízení a inspekční činnosti kriticky zhodnotil: „Některé procesy tady byly přesekány a školský systém se téměř zastavil“. K tomu pak dodal, „nebylo možné dohledat data, kolik učitelů má jaké zaměření a na jakých ústavech učí“. Podle ministra je na obzoru další zmírňující novela zákona. Narychlo v dohodě s fakultami vysokých škol se dojednávaná vzdělávání nekvalifikovaných. V té souvislosti je pozoruhodné i to, že úřady práce v současné době evidují na šest tisíc nezaměstnaných pedagogů. Proč ředitelé škol v rozporu s povinností zajistit kvalitu vzdělávání zaměstnávají nekvalifikované i tehdy, když to není nezbytné, a proč je pak nemotivují a nevytvoří jim podmínky k získání kvalifikace? To je další téma, které zatím bylo mimo pozornost odpovědných.
V posledních deseti letech bylo vysloveno nepřeberné množství vládních frází o tom, že vzdělávání je prioritou. Nakonec ale vždy rozpočet vypadal jinak a stranické personální akvizice a ministerští mediální poradci měli v resortu větší vliv a váhu než odborný servis a předpisy. Přijde s novým ministrem do řízení podfinancovávaného resortu, do metodické, kontrolní a inspekční činnosti víc odpovědnosti a kompetentnosti? Mnohé je o penězích, ale bohužel, jak se ukazuje i v tomto případě, se kterým je nové vedení resortu konfrontováno, nejen o nich.
Pedagogové a školy, když už je řeč o kvalifikaci, nutně potřebují odpovědnější a kompetentnější vedení resortu, než byly sestavy, které se o údajnou překvapivost personální krize škol přičinily. Jistě, kritika je hořký lék, nemoci našeho školství ji však vyžadují.
Miroslav Grebeníček
Publikováno 18.3.2014 v deníku Haló noviny
http://www.halonoviny.cz/articles/view/18694537
