06.04.2018 8:40:28
Rozhádaná politika doma i hrozba studené války v Evropě
_clanek.jpg)
Doba, ve které žijeme, a režim, který tu ODS, lidovci a jejich klony spolu s ČSSD vytvořili, je karikaturou demokracie a právního státu.
Personální složení Sněmovny se volbami skutečně z větší části obměnilo. Některé rozpačité výkony jednotlivců i poslaneckých klubů zejména zpočátku mohly souviset s tím, co zmiňujete. Mnozí se ale poměrně rychle učí a snaží se poctivě vyrovnat se svou odpovědností, s tím, co slíbili voličům. To tedy není hlavní problém.
Funkčnost a výkon Sněmovny od počátku víc ohrožuje něco jiného. Za rozporné výkony a za určitou paralýzu dolní komory parlamentu nesou odpovědnost spíše staré známé, profláknuté firmy. Jednoduše zejména ODS, TOP 09 a lidovci se nechtějí smířit s výsledkem voleb. Přehnaně ambiciózní figury typu Miroslava Kalouska, Petra Fialy nebo Zbyňka Stanjury se nedokážou srovnat se svým na počet mandátů slabým postavením. Ve výsledku pro jejich přehnané požadavky a vyloženě obstrukční až mstivou ideologickou hádavost se na jednání Sněmovny ztrácí příliš mnoho času v žabomyších tahanicích a mlácením prázdné slámy. Dialog a věcná diskuse jsou nahrazovány pozérskými monology hluchých a někdy až extrémně narcisistním sebepředváděním, při kterém vyvolení funkcionáři bohatě využívají i zneužívají práva takzvaného přednostního slova. Tím se omezuje prostor pro věcnou diskusi ostatních. Pokud by se všichni měli chovat stejně sebestředně a nesoudně, pak se efektivnost parlamentních jednání přiblíží nule.
Přes původní odpor lidí, o nichž mluvíte, nakonec orgány Sněmovny ustaveny a zvoleny byly. V případě vlády se však vyjednávání neúměrně táhnou. Kdo za to nese odpovědnost?
Za vládu a za to, aby pro ni vyjednáváním získal podporu ve Sněmovně, odpovídá jmenovaný premiér, tedy nyní již podruhé předseda hnutí ANO Andrej Babiš. Vyjednávání můžeme jistě považovat za zdlouhavé. Zatím ale nepřekračuje běžný rámec. Dlouho získávala podporu například i někdejší prokorupční vláda ODS Mirka Topolánka. A ta ji nakonec získala zlanařením přeběhlíků od ČSSD. Tehdy zaznívala i podezření o možném vydírání. Ale je jasné, že problémem pro vyjednávání o podpoře vládě nejsou jen potenciální partneři. Je to i různorodá sestava poslaneckého klubu ANO a charakter tohoto vnitřně nepevného »stranohnutí«, které bez zřetelného programového ukotvení spoléhá na charizma miliardáře-zakladatele. Vyjednávání o sestavě vlády a o tom, kdo ji podpoří, by nemělo být komedií. Tak k tomu od počátku přistoupila ODS, která jedním dechem střídavě křičí, že žádná jednání vést nechce a nebude, a hned nato pláče, že se s ní nejedná. Nemělo by ale jít ani o pouhé vyjednávání o dělbě koryt a zákulisních kšeftech. Takových jednání jsme byli svědky v minulosti, kdy je vedly ODS nebo ČSSD. A republika se jejich přičiněním propadla do neuvěřitelné míry korupce politické i ekonomické, do klientelismu, kdy obsazování nejen politických, ale i vyloženě odborných pozic ve státní správě, úřadech a podnicích se státní účastí probíhalo podle stranických klíčů a zájmů kmotrů mezi »modrými strakami«, zpanštělými sociálními demokraty, nenasytnými lidovci a jejich klony.
Jak velkým handicapem je pro vládu v čele s hnutím ANO trestní stíhání premiéra a to, že mu Miroslav Kalousek nadává do agentů?
Může se mi to nelíbit, ale voliči, kteří přisoudili vítězství ve volbách hnutí ANO, to za handicap nepovažovali. Sám Andrej Babiš poukazuje na, svého času trestně stíhanou, vazebně zadržovanou a později osvobozenou dnešní eurokomisařku Věru Jourovou. Ano, formálně podle platné Ústavy a zákonů až do soudního výroku o vině je i osoba podezřelá z dotačního podvodu, bez ohledu na sympatie a antipatie, považována za bezúhonnou. Zda šlo o vychytralé zneužití dotačního systému na hraně zákona nebo o trestný čin, může rozhodnout až soud. A příznivci Andreje Babiše se dnes mohou vcelku logicky opírat zejména o to, že až do pravomocného rozhodnutí soudu už v současné České republice samotné trestní stíhání přestalo být měřítkem čehokoli. Institut trestních oznámení a trestních stíhání je bohužel zcela běžným předmětem mediálních her, politických kalkulací, intrik a nátlakových kampaní. Zatím mnohé otázky zůstávají bez odpovědi. Například oč horší nebo lepší než Andrej Babiš byli jeho předchůdci. Ten poslední, Bohuslav Sobotka, se v kriminální kauze privatizace OKD s podporou médií vysmál občanům do očí, že ta privatizace i směšná privatizační cena jsou podle něj úplně v pořádku. A v té kauze, v níž šlo o desítky miliard, vystupuje jako nezúčastněný svědek.
Pokud pak jde o mravní kázání a důvěryhodnost lustrátora a samosoudce Miroslava Kalouska, beru to jen jako odpudivý politický folklór. Když šlo o miliardový debakl s podivným nákupem letounů CASA pro armádu, zuřivě kladl odpor ve Sněmovně i proti pouhému vydání jím protežované Vlasty Parkanové k trestnímu stíhání. Zuby nehty politicky tlačil, aby k šetření nedošlo. Podobný dvojí metr i odpudivé lustrační udavačství a vydírání nepohodlných politických soupeřů je dokladem pokleslosti české politiky.
Nejste k Andreji Babišovi přece jen příliš benevolentní?
V žádném případě. Posuzuji všechny aktéry té frašky realisticky a odmítám vidět rozdíly nebo nezištné pohnutky tam, kde nejsou. Je to hra s cinknutými kartami a nemíním pomáhat některému z falešných hráčů. Doba, ve které žijeme, a režim, který tu ODS, lidovci a jejich klony spolu s ČSSD vytvořili, je karikaturou demokracie a právního státu. Ani trestní stíhání, natož ukřivděné nadávky do agentů z úst takového mravního giganta, jako je někdejší »nejlepší ministr financí Evropy« Miroslav Kalousek, nejsou dnes žádným měřítkem něčí zachovalosti nebo naopak odpovědnosti trestní. Už bezpočtukrát jsme mohli sledovat osvobození stíhaných a obviněných, a i to, že zcela protikladně rozhodují i v obdobných nebo dokonce i ve stejných věcech soudy. Jsem zastáncem skutečného právního státu a rovnosti občanů před zákonem. Už za Sobotkovy vlády jsem odmítl hrát falešnou hru na zlého vlastníka korunových dluhopisů a Čapího hnízda Babiše a hodného iniciátora vydávání těch dluhopisů a škrtiče české ekonomiky Miroslava Kalouska nebo bezúhonného privatizátora OKD Bohuslava Sobotku. Oba posledně jmenovaní a jejich strany spolu s ODS šli a jdou Andreji Babišovi po krku a já si troufám říci, že ani jeden z nich není a nebyl odpovědnějším politikem a jejich jednání pro republiku a občany menším rizikem. Většina profláknutých politických špiček, měřeno povahou a důsledky jejich činnosti pro republiku, by nemohla ve skutečném právním státě v parlamentu nebo ve Strakově akademii ani mýt podlahy, protože je to poctivá a odpovědná práce.
Jak vnímáte poslední kampaně vedené proti prezidentu Miloši Zemanovi, ale i Andreji Babišovi na ulicích a v médiích?
Na protesty má každý právo, měl by ale jednat přímo, bez manipulace a pokrytectví. Média to prezentují velmi jednostranně. Jsou tu zřejmé politické zájmy stran a zájmových skupin, pro které znamená Miloš Zeman na Hradě a Andrej Babiš v čele vlády ohrožení jejich ambicí, prohru jejich vlastního kandidáta a neúspěch jejich politiky. Nejprve tu byla rozjitřená volební kampaň a pro mnohé šokující výsledek voleb do Sněmovny. Kampaň prezidentských voleb, ve které konkrétní strany, skupiny a média svým přístupem umocňovaly a podněcovaly rozdělení společnosti, pak rozhodně neskončila jako revanš za sněmovní volby. Vítězný kandidát přímé volby prezidenta má navíc dostatek nectností, a tak se škodolibostí jemu vlastní si dovoluje vrtat dál v rozjitřených ranách neúspěšných a ke všemu si dovolil pojmenovat otevřeně i manipulace, podjatost a závislost řady médií. Takže teď je to ze strany těch, co se cítí být poraženi, o hledání dalších vhodných příležitostí ke střetům s cílem dehonestovat vítěze a zpochybnit, případně zvrátit výsledky voleb, které nevyšly podle něčích představ. Nespokojenost se současným stavem poměrů a s politickou reprezentací je značná. Dát jí jen některé cíle a usměrnit ji proti politickým soupeřům a oponentům, to je věc prostředků, dovedné politické a mediální režie.
Protestů se účastní hodně mladých lidí...
Záleží na tom, kdo je umí oslovit. Převažujícím trendem je jednostrannost té kampaně. Na mediálně prezentovaných nebo přímo vyhlašovaných, koordinovaných akcích se zřetelně nevolá po zásadě »padni komu padni«. Pozoruhodně chybí volání po odpovědnosti všech těch, kdo z republiky udělali jednu z nejzkorumpovanějších zemí v Evropě a kdo přivedli současnou českou politiku a společnost do politické krize a mravního úpadku. Považuji za symbolické, že neschopnost přijmout vítězství někoho jiného vede k póze kazatelů morálky právě komickou figurku Miroslavy Němcové a Miroslava Kalouska, kteří oba jsou spojeni s temným obdobím politiky a vlád ODS, lidovců a TOP 09. Je jistě na dobrou politologickou analýzu, proč tolik mladých lidí, kteří upřímně chtějí republiku méně zkorumpovanou a demokratičtější, dokážou oslovovat ta média a ti, kdo republiku do bahna korupce a klientelismu přímo či nepřímo zatáhli a kdo z Andreje Babiše a Miloše Zemana udělali v očích mnoha voličů přijatelnou a vhodnou volební alternativu.
Česká politika se nyní bude muset vyrovnávat i s novými výzvami ze zahraničí. Na konci března navštívil Prahu, prý jen soukromě, předseda Sněmovny reprezentantů USA a v projevu k Poslanecké sněmovně mj. oznámil záměr navyšování vojensky vybavených amerických divizí v Evropě a vyzval ke společnému boji proti vlivu Ruska. Vstupujeme do nové studené války?
Údajná soukromá návštěva Paula Ryana, jak je zřejmé z toho, že k ní byla svolána i mimořádná schůze Sněmovny, nebyla až tak soukromá. Výzvy, pokyny a informace, které z jeho úst zazněly vůči českým poslancům a české vládě, byly totiž velmi oficiální. Vše zabaleno do správné mediální formy a vzletných frází, aby z toho nepáchl dým válečných spálenišť a nekapala krev. Spojené státy ale podle toho, co zaznělo, skutečně přitvrzují a zcela nepokrytě už označují Rusko za nepřítele a organizují protiruský blok. Faktické vyhlášení studené války lze spatřovat i v tom, že to, co dělá druhá strana, tedy Rusko, je podle P. Rayena skrz naskrz špatné, zatímco to, co děláme my, tedy USA, je jediné správné, protože my jsme nejlepší a myslíme to jen dobře. Nepřipouští se volná diskuse, posuzování rizik a poměřování věcných faktů a argumentů. Soukromý turista Rayen, který si nechal svolat českou Poslaneckou sněmovnu, aby jí bez diskuse prostě sdělil představy a požadavky velmoci, kterou reprezentuje, nás samozřejmě i povzbuzoval a chválil. Podle něj prý »dnes americké a české vojenské jednotky bojují bok po boku, aby udržely mír ve světě«. O tom, že by snad šlo o americké agrese, o statisících jejich obětí, o desítkách milionů uprchlíků, o skutečných důsledcích války proti Iráku, Libyi, Sýrii a o skutečném stavu Afghánistánu ani slovo.
Pokud Evropa skutečně srazí podpatky a bude držet hubu a krok, či namísto principu ekonomické spolupráce, rovnoprávného jednání, věcného řešení problémů a sporů přijme americký koncept studené války, zbrojení, expanze a boje proti Rusku, tak to skutečně hrozí katastrofou. Považuji za nezbytné aktivně a důrazně proti tomu vystupovat a nazývat obludnou politiku USA pravými jmény.
Marie KUDRNOVSKÁ
Rozhovor s poslancem Miroslavem Grebeníčkem publikoval 3. dubna 2018 deník Haló noviny
Profily ParlamentníListy.cz jsou kontaktní názorovou platformou mezi politiky, institucemi, politickými stranami a voliči. Názory publikované v této platformě nelze ztotožňovat s postoji vydavatele a redakce ParlamentníListy.cz. Pro zveřejňování příspěvků v této platformě platí Etický kodex vkládání příspěvků a Všeobecné podmínky používání služby ParlamentníListy.cz.
Diskuse obsahuje
0 příspěvků Vstoupit do diskuse
Komentovat článek
Tisknout
