„Nesporná výhoda je, že rodiče více nahlédli do toho, co děti ve škole dělají. Učitelé zase zjistili, že on-line výuka je jako doplněk nebo krizový prostředek výborný nástroj,“ vysvětluje docent Vacek. Ukázaly se ale také limity distanční výuky. “O kontakt tváří v tvář stojí děti i učitelé. Rozhodně neplatí, že po koronakrizi by měla převládat výuka on-line. Budovy škol budeme nadále potřebovat.”
Na vzdělávání doma v době nouzového stavu se zaměřilo hned několik výzkumů. Většina z nich včetně toho, na kterém pracovali odborníci z Univerzity Karlovy, Masarykovy univerzity a Akademie věd, ukázala, že rodiče i učitelé s nasazením velké energie on-line výuku v zásadě zvládli. “Nicméně i z dat, které jsme sbírali v Hradci Králové, vyplynulo, že část rodičů by potřebovala více času. Kritizovali i chybějící zpětnou vazbu od učitelů, zda dětem předávají látku správně a rovněž chaotičnost při zadávání úkolů, kdy jednou přišly e-mailem a jindy třeba přes informační systém školy,“ přibližuje Vacek realitu škol na královéhradecku.
Významnou roli hrálo rodinné zázemí žáků. U těch ze sociálně znevýhodněného prostředí hrozí, že se jejich problémy v důsledku krize ještě prohloubí. “V Česku jsou velké rozdíly mezi školami a vlastně i celými regiony. Největší výzvou pro pokoronavirovou dobu bude, aby se nůžky ještě více nerozevřely. Pokud to jako společnost zvládneme, tak zkušenosti z krize mohou pomoci nejen školství,” uzavírá Vacek.
