Parlamentní imunita - nehájím své zájmy ale Vaše.

Zajímá Vás také odpověď na tento dotaz? Podpořte dotaz tlačítkem níže a my Vám odpověď zašleme na e-mail. Nicky uživatelů, které zajímá odpověď budou zobrazeny níže.

Prozatím dotaz nikdo nepodpořil. Buďte první! .)

Odpověď

K imunitě obecně

1) nehledím na dnešek, nehájím nějaké současné zájmy ale dívám se do budoucnosti. Imunita obecně má jistý potenciál pro ochranu demokracie a práv obyvatel v budoucnu a zejména v případě nepředvídatelných situací. Pokud se sníží odolnost poslanců, senátorů a Ústavních soudců proti nátlaku ze strany výkonné moci může se snížit v budoucnosti možnost ochrany občanských práv ostatních. Argumenty typu "v současné době nic takového nehrozí" mohou být správné jen dočasně. Předpisy typu ústavy mají myslet na hypotetické situace krizí, ústavy tu nejsou od toho aby se s nimi pracovalo v každodenním pohodovém životě, kdy nic nehrozí (a navíc, aby se stávaly předmětem populismu a mediálních hrátek). 

Domnívám se, že možnost hájit práva obyvatel je důležitější nežli svým způsobem oprávněný pocit nerovnosti. Ta nerovnost je ale zdůvodnitelná (viz níže).

2) Imunita nemá chránit poslance nebo senátora ale ústavní instituci , komory a práva občanů. Imunita  slouží k tomu, aby nebylo snadné změnit rovnováhu moci ve státě (zákonodárná, výkonná, soudní). Tj. aby moc výkonná neměla mnoho příležitostí, jak si svázat členy ostatních mocí. Důvod proč jsou poslanci, senátoři a soudci ústavního soudu vystaveni většímu riziku těchto pokusů spočívá v tom, že parlament tvoří zákony, kterými svazuje exekutivu (podobně to platí pro usnesení ústavních soudců). V tom jsou členové parlamentu a soudci ústavního soudu v jiném postavení, nežli "ostatní lid". Exekutiva může mít vždy pokušení je nějak ovládnout. To je také zdůvodnění k zachování uvedené nerovnosti. A znovu dodávám, nejedná se o dnešek ale o budoucnost a případné krize. Dovedu si představit, že v případě situací, které se nyní mohou zdát jako málo pravděpodobné, např. masivní imigrace, přírodní katastrofy, dlouhodobé výpadky energií, může vláda i exekutiva obecně dostat víc pravomocí, nežli je nyní v kraji zvykem. A bude-li vláda s těmito pravomocemi zacházet tvůrčím způsobem nebo je zneužívat, tak imunita bude mít svůj význam. Ti lidé, kteří jsou dotčeni, že jsou postiženi tím, že je tady nějaká nerovnost, tak poté už o rovnosti nebudou možná moci mluvit vůbec.

Ke změně tzv. "doživotní" imunity

3) zrušení tzv. "doživotní imunity" nemá věcné opodstatnění. Parlamentní imunita se realizuje tak, že komora jako celek uzná za relevantní nějaký nežádoucí záměr exekutivy. Odstranění tzv. "doživotní imunity" by vedlo jen k odložení takto identifikovaného výkonu záměru exekutivy.

Pokud tedy připustíme imunitu jako takovou, pokud ji nezrušíme vůbec, tak pokud bychom ji změnili jenom na dočasnou, tak nemůže plnit svůj účel. Pokud by byl skutečně člen komory chráněn exekutivou oprávněně, pak poté, co by mu skončil mandát, by exekutiva dosáhla svého. A to by byl dostatečný signál, mimo jiné, pro ostatní členy komory, aby byly poslušnější, i kdyby jim mandát ještě trval.

4) salámová metoda změn Ústavy je nebezpečná. Nejen proto, že Ústava ztratí svou soudržnost (jak uváděli i zastánci změny) ale zejména proto, že tento způsob zacházení s Ústavou bude pro další dílčí změny návodný a Ústavu bude snadnější měnit jen z praktických, nebo populistických důvodů. Domnívám se, že změna Ústavy by měla vycházet z nějaké vážné naléhavosti, nikoliv z iracionálních pocitů navíc v případě, kdy nečiní žádné problémy. Pokud je v Ústavě takto imunita zavedena ponechal bych jí bez změn, do doby pokud nebude vůle k nějaké její komplexnější úpravě.

Časté a dílčí novely základního zákona státu bezpochyby snižují jeho symbolickou hodnotu jako stabilního normativního zdroje státnosti. Při častých změnách existuje nebezpečí postupné a nenápadné změny jeho obecného charakteru, hodnotových východisek, a vzájemných vztahů jeho jednotlivých institutů.

Existuje řada problémů ústavního pořádku, které by vyžadovaly pozornost zákonodárců. Tento seznam není nekonečný a lze proto opodstatněně požadovat po obou komorách Parlamentu, aby se jím zabývaly jako celkem. Pouze při takovémto posouzení změny ústavy s ohledem na všechny problémy, by mohly být řešeny také otázky, na něž by se při tzv. salámové metodě měnění Ústavy nedostalo. Samostatně by také nezískaly podporu obou komor.

Chybí-li však vůle měnit Ústavu najednou a celistvě, je možná lépe neměnit ji vůbec. Výjimku z tohoto přístupu může představovat snad jen nutnost řešení závažných ústavních krizí, nebo otázky vysoké zahraničněpolitické důležitosti, jako byl např. vstup ČR do EU.

5) populismus - proč změna imunity nyní a proč takový mediální zájem?

Otázkou je, proč je zapotřebí měnit ústavu takto a nyní. V čem je současná doba odlišná od doby kdy byl tento institut přijat. Vytváří praxe nějaké problémy? je imunita zneužívána,? schovává se za ní někdo? Nikoliv, praxe ukazuje, že ústava v této části problémy nečiní.

Nemohu se ubránit dojmu, že populární otázky typu Imunita jsou vždy zvednuty, pokud někdo chce získat politické body, protože se mu to na vážných tématech nedaří. Toto téma je pohodlné, dá se dobře hrát a nemá žádné bezprostřední negativní důsledky.

K některým argumentům zastánců zrušení "doživotní" imunity

a) když to jde jinde v civilizované Evropě, proč to nejde i u nás

- V "protokolu o privilegiích a imunitách Evropských společenství", je uvedeno, že pro úředníky Evropské komise trvá platnost imunity v rámci vynětí pravomoci soudů, mimo jurisdikci ESD, i poté, co skončí jejich služební či pracovní poměr. To ukazuje na to, i v civilizované Evropě je "doživotní" imunita připuštěna.

- argumenty se zahraničními zkušenostmi mohou být někdy vodítkem. Většinou se ale používají jen když se to hodí.

Co kdybychom přijali i další opatření která se uplatňují ve vyspělých státech, zvyšme spoluúčast pacientů; snižme strop pro odvody; chodíte do penze příliš brzo vytýká unie Česku [8.6.2011, iDnes];  míra spoluúčasti u zdravotních služeb ve vyspělých evropských zemích je někde nad dvaceti procenty a u nás je tato spoluúčast kolem 16-17-ti procent; soukromé spoření na penzi je povinné nebo kvazipovinné v 17 zemích OECD [MFD 11.5.2011, Jak si spoří na penzi v cizině]; u nás nemáme diverzifikované zdroje prostředků na důchody, cca 95 procent prostředků na důchody jde ze státního průběžného pilíře (to nemá ve vyspělém světě obdoby), atd. Tyto zahraniční zkušenosti, zdá se nyní  nehodí.

b) veřejnost si to přeje

naléhání veřejnosti (již jsem dostal jen tři maily) vnímám. Možná, že je skutečně rozšířenější, v tom případě se obávám, že příčinou takovéhoto přání může být i mylné chápání interpretace doživotní imunity. Možná, že pokud bychom učinili průzkum, co znamená "doživotní imunita", tak by dost velké procento lidí uvedlo, že poslanci a senátoři mohou páchat trestné činy až do konce svého života beztrestně (o tom svědčí i formulace jedné otázky z veřejnosti na tomto webu). Navíc pokud média použijí vhodná vyjádření, lze dost lidí poštvat na ty "privilegované vyžírky" zcela bez přemýšlení. Chápu, že je obtížné pro většinu politiků vzdorovat takovémuto přání obyvatel, zejména před volbami (a ty nyní budou v podstatě každý rok). Je to obtížné proto, že vysvětlení nelze podat v několika heslech.

Je mou povinností hledět do budoucna a hájit zájmy obyvatel i když tu vazbu na budoucnost, kterou prezentuji nemusí občané v médiích nalézt. Pokud jde o oblast politických rozhodování, není většinou médiím vlastní vysvětlovat podstatu věci, ale zejména vytváření nějakých zajímavých a pokud možno konfliktních či skandalizujícíh obrazů čehokoliv i kdyby měly být falešné. Typickým případem je článek z 26.4.2012 publikovaný v internetové verzi lidovek, kde titulek "Poslanci a senátoři mají klid, imunita jim zůstane do smrti" byl doprovázen obrázkem smějících se pěti poslanců, přitom poslanci tento návrh odsouhlasili a senátoři se při ani po projednání ničemu nesmáli. Ústava je vážná věc.