Váš boj proti svobodě slova

Zajímá Vás také odpověď na tento dotaz? Podpořte dotaz tlačítkem níže a my Vám odpověď zašleme na e-mail. Nicky uživatelů, které zajímá odpověď budou zobrazeny níže.

Prozatím dotaz nikdo nepodpořil. Buďte první! .)

Odpověď

NÁVRHEM! novely zákona kolegy poslance, kterým je na základě zhodnocení nějaké situace navrhováno nějaké řešení – a jde stále jen a pouze o návrh, který nebyl legislativně vydiskutován, natož schválen! Teprve po relevantní diskusi je možno říci, zda je tento návrh dobrý či nikoliv. Když není návrh, není ani o čem diskutovat. A nikde není zdaleka řečeno, zda po racionální, zdůrazňuji racionální a ne přisprostlé vulgární diskusi, bude návrh schválen, pozměněn nebo neschválen. 

Co je na tomto postupu, této logice věci pohoršujícího, nelegitimního? Myslíte že, znemožnit, omezit diskusi, dehonestovat snahu něco řešit, to je projev demokratického myšlení? Diskutovat jen témata, která jsou předem schválena jako přijatelná, která jsou politicky korektní a kouká z nich na první signální laciný politický profit – to je demokracie? 

Pokud jde o argumenty......

Jsem přesvědčen, že právě v této době, kdy se velmi výrazně mění svět, kdy se znovu objevují hrozby, o nichž se mylně předpokládalo, že už se nevrátí, právě teď je na místě všeobecná diskuse právě nad tím, co jsou to vlastně ty naše „hodnoty“ o kterých se sice mnoho mluví, ale nikdo je vlastně ani není schopen definovat ve vztahu k naší národní identitě. Co definuje náš národ, co je to vlastenectví, co jsou to symboly naší státnosti?  Jak a zda vůbec je chceme chránit – především pro nás samé, pro okolní svět a co by mělo být také zcela jasně signalizováno i našim potenciálním nepřátelům? Tedy to „něco“, pro obranu čehož bychom měli, chtěli dobrovolně a přirozeně obětovat své pohodlí a v případě nejvyšší nouze i riskovat své životy.

Vedou se intenzivní diskuse na 20 let celou společností (nejen u nás) opomíjená témata jako je například obrana a bezpečnost, diskutujeme nad důsledky klimatických změn, riziky migračních krizí a střetu civilizačních okruhů, tušíme hrozící nebezpečí islamizace našeho prostředí. Proti našemu způsobu života jsou vedeny nekompromisní a ve svých důsledcích velmi devastující hybridní kampaně, v podstatě válečná agrese beze zbraní. Řada z nás si myslí, že v tomto střetu taháme za kratší konec a oprávněně se ptají svých zástupců, tedy nás poslanců – co s tím míníte dělat? 

Jsem toho názoru, přesvědčení, že síla naší schopnosti se bránit, čelit těmto vlivům a snahám bude v první řadě závislá nikoliv na množství a kvalitě zbraní, ale že bude závislá především nad naším vnitřním nastavením, našim přesvědčením, vlasteneckým cítěním, včetně nezbytného znalostního vybavení….. a samozřejmě se tím vším logicky a přirozeně prolíná i určitá symbolika a vnitřní ztotožnění se s tím, co považujeme za atributy státu, autority naší vlasti a naší hrdosti k příslušnosti k Českému národu.

V době Římského impéria takovým symbolem byly v neposlední řadě korouhve legií. V moderní době jsou před představiteli národů a států, v čele armád, „neseny“ zástavy, standardy. Za tyto symboly, pro to, co hodnotově reprezentují, pro vnitřní emoční náboj, umírali miliony vojáků i občanů ve všech válkách, revolucích, občanských nepokojích…. Proč – protože jsou tím prvním a zásadním co nás reprezentuje, naší zem, jejího představitele a nás všechny.

Nu a v naší zemi tento nanejvýš symbolický a státně hodnotný předmět jistá parta zcizila a rozstříhala – a nic se neděje?…..opravdu je možno na to nazírat, v uvedených souvislostech, jako na dobrý vtip? Nikdo se nad tím nepozastavil, žádná bouře na sociálních sítích se neodehrála? – o něčem to svědčí, o nás samých to dost vypovídá.

„IN“ je relativizace úplně všeho. Kdokoli, ať už se v problematice orientuje či nikoliv, vystupuje sice za všechny, ale v reálu nikým nezvolen, nedelegován v mediích a na náměstích, a to jen proto že má zajištěn přístup k médiím, k neznámým finančním zdrojům, pronáší zásadní soudy a rozhoduje, kdo z těch, kdo byli na základě výsledku demokratických voleb zvoleni, mohou či nemohou vykonávat svůj mandát. Vyzývají k nepokojům včetně násilí....  To vše je systematická vulgarizace celého veřejného prostředí, neúcta všech a ke všemu. 

Pokud toto chceme postavit jako hrázproti nepřátelům pak snad jedině tak, že nepřítel při pohledu na nás zemře smíchem.  

Jak říká klasik – něco shnilého je ve státě dánském, něco není v pořádku a další vyhýbání se těmto tématům považuji za současné situace a do budoucna (protože jak se říká „dobře už bylo“) za velmi nezodpovědné a nebezpečné…  

Tedy - pokud můj podpis pod návrhem přispěje k racionální diskusi a zamyšlením se nad stavem věcí a přispěje k nalezení takového řešení, které bude většinově přijatelné, budu spokojený a za svůj podpis se nebudu muset stydět.

S pozdravem