Pane Hermane, část 3
Dobové historické svědectví o antinacistech perzekvovaných svými krajany, vražděných nebo internovaných v koncentračních táborech je známé. Známy jsou i případy jejich skrývání čechy a pomáhání jim před jejich nacistickými krajany až do konce války. Šlo o soc demokraty, komunisty i prosté slušné lidi bez politického zaměření. Tak nějak si myslím že tito lidé vyhnanecké spolky nezakládali , ani nevznášeli požadavky. Dnešní Německo je přátelskou zemí, alespoň většinově tomu tak je. To neznamená že lidé provinivší se vůči Čsr dle mě vlastizradou jsou pardonováni. Samozřejmě že jejich potomci vinu nenesou a nemohou ani vznést žádný nárok. Češi naprosto zřejmě nechápou Němce jako národ nepřátelský ani nacistický. Reliktní spolky nacistických vysídlenců však často ano, osobně jsem přesvědčen že to není špatným svědomím Čechů ale pouze většinově nacistickou zkušenností a nehoráznými požadavky jejich členů z minulosti a vnucování kolektivní viny čechům za odsun. Soudím že se mnou nesouhlasíte?
Zajímá Vás také odpověď na tento dotaz? Podpořte dotaz tlačítkem níže a my Vám odpověď zašleme na e-mail. Nicky uživatelů, které zajímá odpověď budou zobrazeny níže.
Prozatím dotaz nikdo nepodpořil. Buďte první! .)
Odpověď
18.04.2017 22:50:46 - Mgr. Daniel Herman
Naopak, s velkou částí Vašich argumentů souhlasím. Německo celkem dobře znám, studoval jsem tam na univerzitě v Eichstättu, byl na praxi v médiích, mám tam příbuzné. Zcela zodpovědně mohu říci, že bývalé Západní Německo se se svou minulostí dokázalo vyrovnat velmi poctivě, i když to také trvalo řadu desetiletí. To je pro mne příkladem, že vlastní minulost zpracovat lze. Proto se o to také snažím u nás.
